Vzhlížíme víc ke sportovcům, nebo umělcům? V novém projektu Cirk La Putyka je to naštěstí vyrovnané

Inzerce

Na počátku stála výzva: může umělec/artista ztvárnit věrohodně sportovce? A lze to i naopak? Většinu obsazení představují tanečníci, performeři, kteří se díky intenzivnímu tréninku snažili vcítit a nasát pohyby sportovců. Jedinou výjimkou se stává sportovec Matyáš Novák, pro něhož byla naopak výzva stát na scéně. Všichni zmínění ovládají technickou stránku vybraných sportů, jejich pohyby působí (přinejmenším pro laika) věrohodně a vizuálně zajímavě. I kdyby se tam některé pohybové nesrovnalosti vloudily, všichni diváci to performerům odpustí. Jejich úkolem není dokumentární dílo, ale volnější a více imaginativní tvar. Což se v tomto případě daří.

Co znamená úspěch?
Na začátku představení se účinkující staví na piedestaly ve vítězných pozicích, které střídají s výrazy zoufalství. Nabízí se nám ukázky jednotlivých sportovních disciplín. Běh, šerm, judo, lezení, trampolína, hod oštěpem nebo potápění. Projekce pak připomíná největší úspěchy českého sportu. Záběry Ester Ledecké, Lukáše Krpálka, Josefa Dostála, Martiny Sáblíkové, Barbory Špotákové a dalších, vzbuzují emoce, radost, možná hrdost. Zároveň nepůsobí pateticky. Některé záběry jsou totiž upravené – například postavy hokejistů jsou při vítězném nájezdu na branku zdvojené, což vzbuzuje úsměvy.

Pak ale pozornost přechází na jednoho konkrétního sportovce – Matyáše Nováka, úspěšného atleta v hodu oštěpem, sedminásobného mistra republiky ve skoku na trampolíně. Právě díky němu je představení velmi osobní a autentické. Spolu s ním absolvujeme dlouhé tréninky s jeho trenérem, při kterých předvádí velmi vysoké skoky a několikanásobná salta. Na blížících se závodech předvádí ty samé pohyby, ale pod mnohem větším tlakem. Visí na něm tisíce očí. O to větší pak má radost z dobře odvedené práce. Zmíněná paralela s artisty funguje i zde. Dlouhé tréninky a nepovedené pokusy se k publiku nedostávají.

Figura maskota by mohla přeneseně znázorňovat i fandícího rodiče. V případě St.art je tomu však doslova, protože Rosťa Novák ml. má v projektu svého syna Matyáše.

Zde je nepovedeným pokusům věnovaná dlouhá a velmi expresivní scéna, která tématizuje zranění. Za mírného přítmí, které evokuje světlo, pod kterým se prohlížel rentgenový snímek, vidíme desítky nepovedených triků. V provedení slow motion, za asistence dvou až tří performerů, vidíme pády na hlavu, ruce, špatné došlapy... To vše za velmi hlasitých zvuků lámajících se kostí. Živá noční můra všech sportovců i artistů. Divákům ale tato scéna připomíná plasticitu celé sportovní a artistické každodennosti. Velmi povedeně a zároveň nenásilně nám tvůrci předkládají něco, nad čím každý z jejich oboru občas přemýšlí.

Kromě skupinky performerů se na jevišti pohybuje i postava ve velkém chlupatém kostýmu, v němž se skrývá Rosťa Novák ml., tichý průvodce celým představením. Pravděpodobně se jedná o maskota, který tu a tam podpoří, ale většinu času jen přihlíží. Figura maskota by mohla přeneseně znázorňovat i fandícího rodiče. V případě St.art je tomu však doslova, protože Rosťa Novák ml. má v projektu svého syna, zmíněného Matyáše. Pochopení významu této postavy není pro představení klíčový. Když ho diváci neodhalí nebo v ní najdou něco jiného, nic zásadního se pro celek nezmění. Pro mě je ale tato postava jednou z nejdojemnějších z celého představení.

Scénografie dává naplno vyniknout akci performerů a přidává do ní další vrstvu pár symbolů, které ji zvýrazňují. Příkladem mohou být všudypřítomné kruhy, které nám stále připomínají tu nejvyšší metu – olympiádu. Kovové kruhy se vznáší nad scénou a vytváří funkční významový rámec celého projektu. Za vizuální dárek divákům by se dal považovat Matyášův výstup na trampolíně s projekcí nebeských mraků, jež vyvolává dojem létání. Do oblak ho vystřelují podpůrná slova z úst neznámého dítěte: „Pro mě si fakt borec.” Tento obraz spouští emocionální jízdu, která vtahuje diváky a utužuje vztah s hlavním hrdinou.

Vzhlížíme víc ke sportovcům, nebo umělcům?
St.art v sobě výrazně spojuje propracovanou hru světel (Karel Šimek), originální hudbu (Kryštof Záveský a Jan Balcar) a projekci (Amador Artiga). Díky dobré dramaturgii (Vít Neznal) má performance tempo a je nabitá emocemi. St.art stojí na konkrétním příběhu Matyáše Nováka propojeného s ukázkami i z výše uvedených sportovních disciplín. Když Matyáš shrnuje svou sportovní kariéru, z diváků se stávají fanoušci, kteří ho okamžitě odmění potleskem.

Jsou pro nás sportovci větší ikony než umělci? Na první pohled by se dalo říct, že ano. Do sportu se dostává více peněz, velké firmy se předhání, aby byli vidět na dresech sportovců, měly loga na stadionech či v přímých přenosech vyhrály boj o reklamní slot. Měříme tímto úspěch? Na komplexní odpověď by byla pravděpodobně potřeba sociologická studie. V novém projektu Cirku La Putyka ale mohou naštěstí tato dvě odvětví fungovat ve vzájemné spolupráci a respektu. I když vystupují na konci představení sportovci pomalu jako superhrdinové, nakonec se stejně více potlesku dostane vystupujícím artistům.

St.art
Obsazení: Martin Kadrnožka, Žaneta Musilová, Helena Nováčková, Matyáš Novák, Šárka Říhová, Xenia Stathouli, Metoděj Vykydal, Charlie Wheeller
Autor a Režisér: Rostislav Novák
Spoluautor: Vít Novák
Choreograf a Spoluautor: Jozef Fruček, Linda Kapetanea
Dramaturg: Vít Neznal
Scénografie: Pavla Kamanová
Kostýmová výtvarnice: Kristina Záveská
Skladatelé: Kryštof Záveský, Jan Balcar