Chrámový tanec – Zaměstnání andělů

Chrámový tanec. Foto: Vojtěch Brtnický.

Chrámový tanec. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor: Nina Vangeli

Krátce před velikonočními svátky se vpodvečer v malostranském chrámu sv. Mikuláše uskutečnil společný koncert taneční skupiny Pulsar a smyčcového uskupení Krása Quartet, v němž bylo uvedeno hudební dílo Petra Koronthályho Via Crucis/Křížová cesta. Interpretaci nehmotné hudby propůjčili svá těla tanečníci, vesměs absolventi taneční Konzervatoře Duncan Centre: Dagmar Chaloupková, Nikola Němcová, Radim Klásek a Michal Záhora, který byl i autorem choreografie Chrámový tanec. Koncert se konal sub auspiciis Mons. Michaela Slavíka.

Tanečník, choreograf a pedagog Michal Záhora absolvoval Konzervatoř Duncan Centre v roce 2003. Jako tanečník získal široké zkušenosti při spolupráci se zahraničními choreografy; působil nejprve v norském souboru Carte Blanche, od roku 2004 v Itálii jako tanečník v souboru Roberta Zapally. Poté byl v letech 2006 až 2008 v angažmá britského souboru Scottish Dance Theatre, kde se systematicky věnoval i pedagogické praxi, vyučoval současnou taneční techniku a vedl semináře na několika tanečních školách. Ve spolupráci se skupinou Nanohach, jejímž byl spoluzakladatelem, vytvořil autorská díla prezentovaná i v zahraničí. V poslední době inklinuje k projektům, které přesahují čistě umělecké záměry a snaží se prolnout taneční dílo religiózní spiritualitou.

Záhora byl dlouholetým pedagogem a oporou Konzervatoře Duncan Centre, jejímž byl několik let také ředitelem; byl vyhozen současnou ředitelkou Duncan Centra Romanou Lisnerovou. Michal Záhora již v minulosti organizoval vedle scénických děl taneční eventy prodchnuté náboženskými elementy.

Chrámový tanec. Foto: Vojtěch Brtnický.

Andělé v nebi tančí

Po dlouhou dobu evropských dějin byl tanec ze západních křesťanských chrámů vyloučený. Z delší historické i globální perspektivy však je zřejmé, že takové vyloučení je spíše výjimka, že tanec a náboženství spolu naopak po dlouhé věky těsně souvisely, ba dokonce je tomu tak, že tanec býval po dlouhé časy primárním, nejmocnějším a nejosobnějším způsobem vyjádření náboženského uchvácení. To mluvíme o období rituálu, jehož byl tanec zásadní a nedílnou součástí. I v křesťanském kontextu nacházíme o přítomnosti tance důležitá svědectví.

Tradovalo se, že andělé v nebi tančí. Starý zákon zmiňuje Davida tančícího před archou úmluvy nebo mladičkou Salome, která tančí, aby získala hlavu Jana Křtitele; její tanec obsahoval údajně i akrobatické prvky. V apokryfním textu Acta Johannis tančí sám Kristus při poslední večeři a k tanci vyzývá i apoštoly. Jan Zlatoústý a sv. Benedikt nazývají tanec hlavním zaměstnáním andělů v nebi. Některé křesťanské náboženské tance se v minulosti předváděly přímo v kostele. Známe z minulosti tančící kněze; i z Čech máme ze čtrnáctého století zmínku o farářích v čele tanečního procesí. Nakonec však v západním křesťanství zvítězil názor, že tanec při duchovních příležitostech vhodný není a došlo k zákazům. Tanec byl postaven – v rozporu s prapůvodním stavem – proti zbožnosti.

V naší době, která se, jakkoli stále zraňována a zraňující, dobírá k humanismu a toleranci, se tanec už delší dobu do chrámů vrací. Nemělo by nás to překvapovat; tanec, stejně jako modlitba, je směrovkou k extázi. Právě Michal Záhora je citlivý pro překrývající se množinu zbožnosti a tance.

Takzvaná křížová cesta čili kalvárie je tradované vylíčení cesty Ježíše Krista ke kříži, na němž bude obětován. Zahrnuje dění kolem jeho odsouzení Pilátem Pontským, nesení kříže po jeruzalémské Via Dolorosa a ukřižování na hoře Golgota. Křížová cesta je rozdělena obvykle na čtrnáct zastavení, která odpovídají jednotlivým tradovaným událostem pašijí.

Hledání pocitů legendárních postav

V onu Škaredou středu měl „Pánbůh vyprodané šapitó“, jak by řekl starý Humberto. Věřící i nevěřící, zdá se, stále intuitivně onu zmíněnou souvislost mezi tancem a modlitbou, hudbou a modlitbou vnímají, a zcela zaplnili malostranský chrám. Scénář se držel epizod křížové cesty, od Pilátova soudu přes Nesení kříže a pády, po Snímání a Pohřeb, jak je tomu už v samotné skladbě Petra Koronthályho.

Tanečníci, oblečení v bílém, rozvinuli tanec v prostoru, v němž už odedávna vzrušeně tančí bílé štukové sochy Ignáce Františka Platzera. Snad i proto jsou tanečníci oblečeni symbolicky v bílém; je to pouze obecný symbol čistoty a jen obligátní informace. Se symbolikou barev se v choreografii, jak by se nabízelo, nijak podrobněji nepracuje. Epizody křížové cesty jsou jen letmo naznačeny; hlavním úkolem tanečníků je, jak se zdá, nořit se do vnitřního stavu biblických postav a vyjadřovat jejich emoce, jejich psychofyzické stavy, poznání, vzrušení a utrpení.

Taneční celek Michala Záhory má – a nejen s ohledem na chrámové prostředí a náboženský syžet – vážné, neuspěchané tempo, respektující, samo sebou, vzkazy hudby. Dává prostor pro taneční expresi až po vzedmutý tragický závěr.

Chrámový tanec. Foto: Vojtěch Brtnický.

Choreograf si ke spolupráci zvolil vstřícně senzitivní tanečníky. Po určité pauze jsme rádi znovu viděli Dagmar Chaloupkovou, velmi tvárnou interpretku dívčího projevu a ztělesněnou něhu, jako stvořenou pro mytologické postavy. Má velikou schopnost ponoru do postav, které velmi autenticky ztělesňuje. Radim Klásek se svým jemnohmotným tělem a mladistvým ušlechtilým vzezřením je jako představitel Obětovaného autentický; nepotřebuje diváka citově vydírat; je na scéně bytostně přítomen. Nikola Němcová, rovněž z hnízda Duncan Centra, která vyzařuje inteligenci těla, zajímavě doplňovala Dagmar Chaloupkovou odlišnou ženskou energií, a přece ve vzájemné synergii. Na obou tanečnicích tančily i dlouhé vlasy, které prodlužovaly výrazová gesta těla. Vlasy žen mohou být smuteční rouškou, mohou být závojem pokory i gestem upřímnosti a svobody. Vlasy jsou i obecně položkou v rituálních souvislostech.

Tři tanečníky doplnil sám choreograf, se svou vysokou postavou předurčený pro hieratické role. Mluvíme-li o rolích, neznamená to nic doslovného; jde spíše o šťastně nahozené skici charakterů a decentní naznačení příběhu, ostatně každému známého. Tanečníci hledají určité zásadní okamžiky životních příběhů, hledají pocity legendárních postav, se kterými se mohou v tanci ztotožnit, které mohou tancem prožít. Postavy k nám přicházejí z dálky legend, jejich pohledy jsou osudově upřeny k nevyhnutelné Ježíšově tragédii.

V dnešní době má tanec v chrámech pro diváky, věřící i takzvaně nevěřící velkou přitažlivost. Zdá se, že v naší genové paměti stále přetrvává vnímání původní posvátnosti tance; i dnes nazýváme někdy své divadelní prostory „stánky“ či „chrámy“ umění. Náboženské a umělecké prožitky nemají k sobě daleko.  

 

Psáno z představení 17. dubna 2019 v kostele sv. Mikuláše na Malé straně.

 

Chrámový tanec
Choreografie a režie: Michal Záhora
Interpretace: Dagmar Chaloupková, Nikola Němcová, Radim Klásek, Michal Záhora
Hudba: Petr Koronthály
Kostýmy: Tereza Bušková, Mariana Novotná
Světelné řešení: Lukáš Benda
Premiéra: 17. 4. 2019

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Fotogalerie

Chrámový tanec. Foto: Vojtěch Brtnický.

Chrámový tanec. Foto: Vojtěch Brtnický.

Chrámový tanec. Foto: Vojtěch Brtnický.

Chrámový tanec. Foto: Vojtěch Brtnický.

Témata článku

Michal ZáhoraPulsar

Kostel Sv. Mikuláše na Malé straně

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červenec 2019

Po Út St Čt So Ne
1
2
3
4
5
6
7
8 9 10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22 23
24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

SOUVISEJÍCÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: