Sídliště bláznů je povedenou inscenací, která chytře zabaví nejen děti, ale i jejich rodiče. Ocitáme se ve městě, panelák evokuje dlouhý bílý pás visící ze stropu, ve kterém jsou vystřižena okna a označeny tři byty. V tom, že jsme na rušném sídlišti, nás utvrzují i zvuky, které se linou z reproduktorů. Slyšíme zvuky tramvaje, jezdit a troubit auta, chodit lidi přes světelný přechod, zvuky sanitek, policejních aut a hlahol.
Na tomhle sídlišti žije mnoho různých, i pochybných individuí. Každý se vyznačuje jiným stylem chůze, svébytným držení těla a svou bílou maskou. Jednoho muže bychom mohli identifikovat jako opilce a rváče, jiného jako milovníka holubů a osobu s pokřiveným vzhledem, ale ne charakterem. Důležitou roli zde ztvárňuje manželka jednoho z mužů s krásným dlouhým závojem.
Příběh, který zde pozorujeme, používá formu imaginární pantomimy a charakterových masek, vše předkládané pomocí jediné živé bytosti Andreje Lygy, který se převtěluje do tří mužů. Ženskou postavu však definuje i způsobem zobrazení. Nepřevléká se za ni, ale vodí ji na ruce. Což mu pak dává možnost partnerského dialogu.
Jsme svědky přípravy vraždy, krádeže peněž a intrikaření mezi sousedy. Je třeba být velmi pozorný, sledovat, kdo s kým mluví, kdo s kým se míjí, kdo vlastní revolver a kam ho pak „uklidí“, kde se jednotlivé bytosti pohybují, jaké jsou sousedské vztahy… Největší frmol je to především pro samotného Andreje Lygu, který nesmí udělat chybu a všechny postavy musí umisťovat do těch správných dveří a oken. Udržet jejich charakteristické pohyby, gesta. Ale ani divák zde není na rekreaci, a především dětský divák musí být velmi pozorný. Jedno malé zaváhání, kouknutí jinam, může znamenat naprostou ztrátu linie toho, co se před vámi odehrává. Pokud neudržíte pozornost, snadno se v té bravurně promyšlené detektivní zápletce ztratíte.
Vraždu však neomylně jistě zaznamenal každý. To ukazuje i výslech detektiva Brauna alias Andreje Lygy, který se v závěru na pódiu objeví jako rozšafný kriminalista s rozcuchanými vlasy a bílým pláštěm. Původně přijel vyšetřovat ukradený kufřík, nakonec se však ukazuje, že jde i o lidský život. Kdo koho zabil, není vhodné prozrazovat, ale je vhodné podotknout, že rekonstrukci celého příběhu pak s detektivem Braunem dělají diváci, a to hlavně děti. Jde o skvělý tah, jak získat zpětnou vazbu, zda a jak diváci příběhu rozuměli. Dozvídáme se nejen výplody dětské fantazie, ale také reálnou posloupnost odehraných událostí.
Pokud se tedy někdo v průběhu inscenace nechal unášet černobílou, tichou básní, kterou narušilo jen sem tam nějaké barevné světlo a zvuk velkoměsta, plynutím bytostí v prostoru, vlastní imaginací a sněním, v závěru se mohl navrátit díky detektivovi v činoherní roli k zamýšlenému příběhu.
Na nové Lygově inscenaci je důležité vyzdvihnout i její estetickou čistotu, promyšlenou a komplikovanou práci s převleky a maskami (děje se vždy za dlouhým pásem symbolizujícím panelák), hru s pozorností, užívání symbolů a gest, které utvářejí charaktery postav. Jako matka dítěte dané cílové skupiny (děti od 8 let) jsem v duchu děkovala autorovi za jeho invenci a odvahu děti nepodceňovat. Nabídl jim i jejich rodičům vkusný narativní příběh, divadlo, které dětem představuje žánr pantomimy jako formu sdělování konkrétních informací, jež jsou však jen imaginací a obrysem svébytné fantazie každého z nás. Andrej Lyga v Sídlišti bláznů ukazuje, že pantomima není jen o klaunech a otřepaných pohybových vtipech, ale že může být velmi invenční, snová, pro děti zajímavá a zábavná, aniž by se jakkoliv podbízela.
Psáno z představení 13. října 2024, Divadlo BRAVO!.
Sídliště bláznů
Koncept, autor, performance: Andrej Lyga
Scénografie: Kateřina Janíková
Hudba: Ondřej Kolín
Světelný design a zvuk: Lukáš Klíma
Produkce, dramaturgická spolupráce: Júlia Pecková
Premiéra: 13. 10. 2024
Autorská Pohádka pro odvážné láká dětské diváky na fyzické divadlo bez jediného slova. Do tajemného světa, kde nebezpečí číhá za každým rohem, malé diváky poprvé zavede 14. května v pražském KD Mlejn.
