Cirk-UFF – O komice a dramaturgii

Cirk-UFF – O komice a dramaturgii

Cirk-UFF – O komice a dramaturgii

Alexej Byček Autor: Alexej Byček
V sobotu 3. června 2017 žil Trutnov opravdu především novým cirkusem – festival Cirk-UFF tento den představil všechny své hlavní hvězdy, a to se týkalo českých i zahraničních interpretů. Plné sály nadšených diváků ukázaly, že je o toto umění zájem, nevšední dramaturgie některých vystoupení pak zdůraznila potenciál českého nového cirkusu oživit i světové trendy v oboru.   Za vším hledej humor O originalitě českých děl jsem psal už při reportáži o představeních Dukto a Hrdinky (více zde). Největší perlu, premiérovanou v pátek, ale hranou i v sobotu, ovšem uvedlo žonglérské duo Bratři v tricku. Jejich Běžkařská odysea trvala jen půl hodiny, ale přitom dokázala zaujmout a zanechat skvělý dojem víc než leckteré inscenace, které by trvaly hodinu a půl. Za vším stál prostý a jasný záměr zpracovat vtipným způsobem běžkování a možnosti žongláže s hůlkami a lyžemi. Choreografie byly většinou velmi prosté a vizuál parodoval celou poetiku běhu na lyžích – overaly, čepičky, čísla závodníků –, vše doplňovalo typicky českou schopnost zparodovat určité téma s lehkostí a neušetřit zároveň žádný detail.
Co je u Bratrů v tricku obzvláště cenné, je naprostá herecká přítomnost, byť v banálních a směšných akcích. Tím, že dohrávali vážnost vyobrazených situací, ještě zvyšovali komický efekt a i dramaturgicky mělo představení nádhernou tečku v podobě oslavení vítězů běžkařského závodu českou hymnou. 
Nejcennější na Běžkařské odyseji byla zcela jistě dramaturgie. Bratři v tricku dokázali i ten nejbanálnější nápad originálně a vtipně rozvést a pracovat s napětím, představovat divákovi stále nové taškařice.
Právě taková dramaturgie mi chyběla u australského projektu Backbone souboru Gravity & Other Myths, přestože měli Australané dlouhý potlesk vestoje a nadšení v sále by se dalo krájet.   Otázka cirkusu v novém cirkusu Ti, kdo šli na cirkus, museli být skutečně spokojení. Sice chyběli klauni, kteří by, jak říkal Boris Hybner, „umožnili vydechnout“ mezi dechberoucími čísly špičkových artistů, přesto před dovednostmi akrobatů „klobouk dolů“ a je třeba říct, že i choreograficky byly scény postaveny důkladně a nápaditě. S čím jsem měl skutečný problém, byla zmíněná dramaturgická koncepce. Jistě, nový cirkus má svůj určitý svůj typ, v němž děj není důležitý, a v centru pozornosti jsou virtuózně provedené výstupy. I kdyby však téma, v tomto případě (jak zní i název představení) Backbone – páteř a její možnosti, obsáhlo pouze fyzickou práci artistů, jedná se o princip, který bych rád viděl rozvedený do různých detailů. Potud se ještě interpretům dařilo, ale co pro mě bylo neúnosné, byla celá druhá polovina vystoupení. Ty nejnáročnější triky jsem totiž už viděl během prvních 40 minut, a největší gradace tak byla za námi. Při nových obměnách týchž salt, stojek a obrazců z lidských těl jsem jako divák už dál nezažíval napětí. Scény využívaly úplně stejné principy jako v první polovině díla a zájem o předváděné spíš klesal, protože ten typ čísel už jsem prostě znal – kromě určitých obměn akrobatických linií a pár světel se vlastně nic neměnilo. Zajímavé pro mě proto bylo zamyšlení, jak bych toto představení vnímal, kdyby se jednalo o program klasického cirkusu, a uvědomil jsem si, že bych tam sice postrádal klauny, ale jinak bych tyto scény akceptoval. Problém byl tedy asi v tom, že nebylo naplněno mé očekávání divadelní dramaturgie. Myslím ale, že právě dobrá dramaturgie dělá nový cirkus novým a že ji lze vystavit i na banálních tématech, jak ukázali Bratři v tricku. Ne, že by se v Backbone neobjevila žádná vybočení od artistiky – byly tu dvě scény, které pro mě byly ohromným oživením. V první artisté hráli hru, kdy postupně museli vyjmenovávat čísla od jedné do desíti – nebyli předem dohodnutí na pořadí a každý měl říct jedno číslo. Jakmile vyřkli totéž číslo najednou dva, „prohráli“ a byli nataženým lanem švihnuti do břicha. Podobně na konci inscenace každý z aktérů držel těžký kámen, a když už ho neunesl, položil jej a odešel. Takto zůstala jako poslední nejkřehčí akrobatka, a právě tyto hry pro mě byly skvělým osvěžením sice dokonale prov edeného, ale jinak velmi jednotvárného představení.   Psáno z festivalu Cirk-UFF 3. června 2017, Trutnov.   Cirk-UFF
– mezinárodní festival nového cirkusu

31. května–4. června 2017   Běžkařská odysea
Autoři, koncept a provedení: Adam Jarchovský a Václav Jelínek
Světová premiéra: 2. června 2017
  Backbone
Režie: Darcy Grant
Hudba: Shenton Gregory a Elliot Zoerner
Design: Geoff Cobham
Světová premiéra: 15. března 2017

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: