DEKA POD DEKOU

DEKA POD DEKOU

DEKA POD DEKOU

Nacházíme se teprve na začátku divadelní sezóny, ale soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy Bohemia Balet jsme mohli na prknech Stavovského divadla zhlédnout již podruhé. Poprvé (25. září 2011) se diváci nechali unášet klasickým repertoárem (Les Sylphides, La Vivandière, Le Papillon, Gajané), podruhé (2. října 2011) byli svědky současných choreografií z dílny evropských tvůrců. Přibližme si nyní večer říjnový, nabitý lyričnem, nostalgií a vtipem. Jako první se na programu ocitla choreografie s názvem Lunedda francouzské umělkyně Bérangère Andreo, která se souborem pracovala už v minulosti. Po reprodukovaném záznamu hlasu Chantal Poulain jsme spatřili tanec tří dívek oděných do prostých šatů, ozářených měsíčním svitem v pozadí, který dodával výstupům interpretek na mystičnosti. Zajímavá byla i jejich práce se zápěstím, která evokovala období baroka. Taneční projev plný lyričnosti a ženské křehkosti vystřídala energická vlna v podání tří tanečníků. Jejich živé pasáže plné akrobatických prvků, rychlých krůčků a klukovské hravosti kontrastovaly s předchozí noblesou tanečnic. Následné duety zbavily i dívky předchozí melancholie a vystoupení vygradovalo tancem všech. Po přestávce se představili studenti Školy Vídeňské státní opery v choreografickém kusu Re:Composition, který v roce 2011 vytvořil pro Ples v Opeře ve Vídeňské státní opeře Boris Nebyla. Počáteční rytmus bijícího srdce vystřídal violoncellista Berhard Naoko Hedenborg. Živá hudba na jevišti působila jako příjemné zpestření programu. Na jevišti se vyskytovalo devět tanečníků oblečených do plátěných kalhot tmavých odstínů a triček s tříčtvrtečními rukávy. Dva tanečníci tvořili ústřední pár, to však, až na jeden moment, nebylo z jejich tance blíže zřetelné. Divák si toho mohl všimnout především při závěrečné pokloně. Tanečníci často pracovali s obyčejnou chůzí a ostrou změnou směru pohybu, používali pády a párovou práci s těžištěm. Choreografie složená z neustále početně se měnících skupinek bez nějaké bližší souvislosti ve mně zanechala spíše otazníky. Autor pracoval s tímto motivem možná záměrně. Druhá možnost je i ta, že si pod celkovým vyzněním představoval něco, co tam nakonec chybělo. Na druhou stranu lze podle názvu choreografie (re:composition – znovu složené) usoudit i to, že vše se z něčeho skládá, a tak neustálé změny počtu tanečníků, jakýsi chaos a nelogičnost celého kusu, mohl být úmyslný rozklad a jeho následné jednotné upevnění. To mi však v závěru tohoto tance chybělo. Po hostech ze Školy Vídeňské státní opery následovala sólová choreografie Primavera, kterou vytvořila pro Jaroslavu Janečkovou (absolventka 2011, obor moderní tanec) Bérangère Andreo. Tato komorní výpověď s podmanivou hudbou Joaquina Rodriga přinesla milé překvapení. Tanečnice s citem a velkým emocionálním prožitkem sdělovala v každém gestu nejrůznější trápení života. V jejích pohybech bylo znatelné neštěstí a vzápětí i bojovné odhodlání postavit se potížím čelem. Oděna do černých šatů, sahajících až k zemi, působila jako stín slavné Carmen, marně se snažící vzepřít osudu. Ohromující potlesk, který se nesl Stavovským divadlem po jejím výkonu, byl vskutku zasloužený. Závěr večera patřil druhému uvedení choreografie Deka pod dekou dvojice Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský. Humorné číslo pro tři tanečnice a čtyři tanečníky kladlo velké nároky na herecký talent interpretů. Ocitli jsme se na vlakovém nádraží italského městečka, kde hlasatel právě oznámil zpoždění vlaku. Toto hlášení se stalo impulsem série humorných výstupů, při kterých samozřejmě nechyběla deka. Ta se stala hlavní rekvizitou celého čísla. Její využití jako ubrusu, přikrývky nebo šály bylo vskutku pestré. Uvolněný taneční projev interpretů proložený komickými výstupy, erotickými narážkami a playbackovým zpěvem se dobře doplňoval s hravostí, vtipností a nenásilností celé choreografie. Salvy smíchu vyvolávaly momenty, kdy se dívky stávaly objektem pánské společnosti. Už početní nepoměr tanečníků si říkal o komické situace. Někdy vznikaly na jevišti dvě skupinky složené výhradně z tanečníků, k nimž v pohrdavé nevšímavosti stály tanečnice. Závěrečná scéna se spadlou závorou a hlasovým upozorněním o nebezpečí, které může způsobit, pokud se k ní někdo přiblíží, byla spouštěcím mechanismem pro nadšený potlesk diváků, kteří z představení odcházeli s úsměvem na rtech. Psáno z představení 2. října 2011, Stavovské divadlo. Foto: Ivo Dankovič
LUNNEDA HUDBA: hudební koláž – Christina Pluhard
CHOREOGRAFIE: Bérangère Andreo
KOSTÝMY: Roman Šolc
ASISTENTKA CHOREOGRAFIE: Yvetta Hubičková
HLAS: Chantal Poulain
TANČÍ: Tereza Chábová, Sandra Danielová, Jaroslava Janečková, Ondřej Vinklát, Štěpán Pechar, Alexandr Sadirov RE:COMPOSITION HUDBA: Oliver Peter Graber
CHOREOGRAFIE: Boris Nebyla
VIOLONCELLO: Berhard Naoko Hedenborg
TANČÍ: IIinca Gribincea, Sebastian Simic, Madoka Ichikawa, Dina Levin, Clara Ehm, Manuello Bonzonello, Jakob Feyferlik, Zuki Kaminaka, Fleming Phutenpurayil – studenti Školy Vídeňské státní opery PRIMAVERA HUDBA: Joaquin Rodrigo
CHOREOGRAFIE: Bérangère Andreo
TANČÍ: Jaroslava Janečková

DEKA POD DEKOU HUDBA: Paolo Conte, Fred Buscaglione, Renato Carosone, Giorgio Conte
CHOREOGRAFIE, KONCEPT, KOSTÝMY: Tomáš Rychetský, Viktor Konvalinka
ASISTENT CHOREOGRAFIE: Lucie Linsler
TANČÍ: Tereza Chábová, Jaroslava Janečková, Sandra Danielová, Alexandr Sadirov, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Matěj Šust (člen souboru baletu ND)

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

září 2019

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1
2
3
4
5
6
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: