Dokud neumřeli - Petr Tyc po letech v Ponci
Letošní podzimní sklizeň tanečních premiér přinesla jedno choreografické jméno, které na poli nové tvorby nebylo aktivní již mnoho let. Petr Tyc, tanečník, choreograf a režisér, uznávaná osobnost českého současného tance, se nyní po více než dekádě rozhodl vytvořit taneční představení pro divadlo Ponec. Dokud neumřeli, tak nazval své dílo pro tři tanečníky, dvě ženy a jednoho muže. Inspiračním impulsem byl román britského autora Juliana Barnese Jak to vlastně bylo, který je vyprávěn střídavě z pohledu tří osobností, tvořících vrcholy milostného trojúhelníku.
Dokud neumřeli (L. K. Bartůňková, T. Hradilková). Foto: Michal Hančovský
„Věříte, že láska může skončit dobře?“ ptá se podtitul inscenace, a jako by tím již trochu navozoval, že vlastně dobře skončit nemůže. Obzvláště když vztah dvou lidí přeroste do trojúhelníku. Poté, co jsou diváci vpuštěni do sálu po dvojicích, tak jak by to v ideálním světě mělo být, tři tanečníci zaujímají místa na židlích těsně naproti nim. Můžeme jim pohlédnout do tváří a přemítat, co se jim asi honí v hlavě. Lenka Kniha Bartůňková, Tereza Hradilková a Radim Peška se postupně dávají do pohybu a setkávají se v prostoru. Sledujeme chvilkové interakce, jejich rozvíjení, konce a nové začátky. Vše, co se na scéně děje, nepůsobí nikterak exaltovaně, vyhroceně či velmi emotivně, ač si s milostným citem takováto pnutí většinou pojíme. I interpreti, jež jsou sami známými a jevištně silnými osobnostmi, zde opravdu „nervou kulisy“ a ani pohybově nic převratného neprezentují. Obě tanečnice jsou přitom i zdatnými choreografkami a je zřejmé, že pohybový materiál vytvářeli tanečníci. Máme ale trochu pocit, že to vše už jsme viděli, a trojúhelník na jevišti nás do svého magnetického pole nevtáhne. Na druhou stranu dílo nikde nesklouzává do klišé (pokud tedy nebereme za klišé námět jako takový). Vše působí únavným dojmem – ale právě jako únavnou popisuje Julian Barnes onu „stále stejnou dějovou linku – dvoření, dobývání, ochladnutí, rozpad“. Trochu překvapí doprovázení pohybu mluveným slovem, které se povětšinou míjí účinkem a místy je spíše na obtíž.
Forma vyprávění má pro tvůrce větší význam než příběh samotný – to tvůrci deklarovali dopředu – a není tedy podstatné, co přesně se mezi těmito třemi lidmi odehrálo. Každý divák může v naznačených situacích objevit něco, co mu připomene jeho vlastní vztahové eskapády. Samotné ztvárnění, ač provedené poctivě a kvalitně, nemá ale bohužel takovou sílu, jakou možná někteří očekávali. Zbývá pouze otázka, zda tento tvůrčí výlet zpět naplnil očekávání svého autora.
Psáno z premiéry 23. října 2017, divadlo Ponec.
Dokud neumřeli
Autor, režie, choreografie: Petr Tyc
Hudba: Tomáš Procházka
Světelný design: Jan Komárek
Kostýmy: Marjetka Kürner Kalous
Spolupráce na realizaci, sběr a zpracování materiálu k tématu: Hana Strejčková
Interpretace a choreografie: Lenka Kniha Bartůňková, Tereza Hradilková, Radim Peška
Premiéra: 23. října 2017
