Duchové a Klauni dnešní doby aneb Cinedans online

Zrušení živého tanečního představení je v současné situaci nemilé a jeho absence hůře kompenzovatelná. V případě festivalu tanečních filmů je naopak řešení nasnadě – přesunout obsah alespoň na omezený čas na internet. A přesně k tomuto řešení přistoupil nizozemský festival Cinedans, na jehož platformě bylo do 30. března možno zhlédnout několik filmů včetně např. Car men (2006) Jiřího Kyliána.

Clowns. Foto: Todd MacDonald.

Clowns. Foto: Todd MacDonald.

V nabídce festivalu byl ke zhlédnutí dokument o vzniku inscenace Soul Chain choreografky Sharon Eyal se souborem Ballet of the Beats, který přibližoval jak autorčin pohled a záměr, tak přístup jednotlivých tanečníků spolu s ukázkami z řečeného díla, stejně jako poněkud bizarní dvacetiminutovka Mudanza Contemporanea režiséra a současně hlavního protagonisty Tea Guillema (a jeho sušáků na prádlo, matrací, prostěradel a dalších) odehrávající se v obyčejném bytě na předměstí přímořského letoviska.

To Yoann Bourgeois a Louise Narboni v The Great Ghosts pracovali s mnohem opulentnější scenérií, když zhruba hodinové dílo o pěti obrazech – Prologue, Inertia (Setrvačnost), Trajectory (Trajektorie, dráha), Balance (Rovnováha) a Energy (Energie) – umístili do pařížského Pantheonu ke slavnému Foucaultovu kyvadlu. Filmový záznam vychází z happeningu, jenž byl vytvořen speciálně pro zmíněnou francouzskou národní památku a sleduje za doprovodu písní Franze Schuberta jednotlivce, dua či skupinu pohybující se tu na rozhoupaném kyvadle, tu na rotující plošině, balancující ploše nebo na trampolínách skrytých v podlaze, což nabízí nejednu efektní situaci.

Performeři, kteří mají pohříchu blíže spíše k akrobatům než tanečníkům (celek rovněž více připomíná novocirkusové představení), se tak musejí vyrovnávat s neustále se měnícími podmínkami prostředí, v němž se nacházejí, vyrovnávat je, konfrontovat se s nimi a nevyhnutelně narážet na rozjitřené hranice prostoru a času. Celé dílo je prodchnuto jistou meditativní atmosférou, kdy se zejména zpočátku bez ustání opakuje nemožnost světa ustat v existenci (což, pravda, viděno aktuálním pohledem, působí skoro ironicky, na druhou stranu, že jsme v režimu stand by my a ekonomika, ještě neznamená, že svět si to vesele netočí stále vpřed) a plynutí času je neustále nahlíženo z nových směrů a vystavováno překážkám. Pokud už vás ale nucená karanténa uklidnila až příliš, je dost možné, že se vám v některých chvílích cyklického opakování motivů a jejich příliš pomalých změn v The Great Ghosts bude chtít vyšplhat po zdi a okousat z ní omítku…

The Great Ghosts. Foto: Archiv SSDFF.

Clowns Izraelce Hofeshe Shechtera, vzniknuvše primárně jako divadelní představení pro NDT v Haagu, byli v nabídce už během loňského festivalu Zlatá Praha a na síle výmluvnosti zhruba půlhodinové dílo neztratilo zhola nic. Desítka tanečníků v kostýmech odkazujících k cirkusu přelomu 19. a 20. století rozehrává na neustále se opakující, jen velice mírně variovanou šestnáctidobou hudební frázi groteskně temné divadlo. Neměnný, neúprosně ubíjející rytmus stupňuje napětí a co se mohlo zpočátku zdát jako nezávazná, jakkoli třeba trochu morbidní legrace, pomalu ztrácí na lehkovážnosti a do mysli se vkrádají mnohem nepříjemnější myšlenky, aby je vzápětí choreograf rozbil určitým pokrčením ramen – protože vždyť jde jen o zábavu, ne? Máme vás bavit, kdo určil hranice vhodného, za něž by se nemělo jít? Už se vám to nelíbí? Už je vám pohled na nás nepříjemný? Proč si myslíte, že my ze své role máme radost…?

Shechterův zlomený, zemitý, jakoby pokřivený pohybový slovník plný výrazných, až neurvale působících gest výborně koresponduje s pokřiveností charakterů postav, které ovšem jen odrážejí své okolí a situaci, v níž se ocitají a do níž byly okolnostmi snad i proti své vůli dotlačeny, protože divák si žádá... Pokud mohli Duchové téměř zenově uklidňovat, po zhlédnutí Klaunů vám možná bude trochu špatně, ale od jejich místy až zrůdnosti se nebudete schopni odtrhnout. V 19. století se houfně chodilo do cirkusů sledovat v klecích uzavřené lidské bytosti, jejichž genetická informace se příliš nápadně vymykala celospolečensky sdílenému normálu, na což se dnes díváme spatra a po právu nám takové jednání připadá nemorální. Otázkou, na kterou asi nebudeme úplně chtít slyšet odpověď, neb ji vevnitř moc dobře známe, zůstává, jak moc jsme se posunuli a jak moc je naše současná zábava morální… Ale nemůžeme všechno brát tak vážně, nakonec je to všechno jenom jako, nebo ne? Nebo ne.

 

The Great Ghosts
Režie: Yoann Bourgeois, Louise Narboni
Choreografie: Yoann Bourgeois
Hudba: Franz Schubert
Kostýmy: Sigolène Petey
Premiéra: 3. 10. 2017

 

Clowns
Režie, choreografie, hudba: Hofesh Shechter
Kostýmy: Christina Cunningham
Premiéra: 26. 4. 2016

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 1x

Témata článku

ClownsHofesh ShechterLouise NarboniThe Great GhostsYoann Bourgeois

Tanec

CINEDANS

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

říjen 2020

Po Út St Čt So Ne
28
29
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: