Ej, lásko – Ej, Zusko! Májový večer baletu s Hradišťanem

Balet ND překvapil v měsíci lásky své příznivce jedinečným představením Ej, lásko, společným vystoupením souboru baletu ND a cimbálové muziky Hradišťan. Ačkoli dramaturgie večera působila trochu nesourodě, či dokonce nelogicky, diváci si mohli vychutnat některé z nestárnoucích šperků obou těles. 

Andrea Kramešová a Alexandre Katsapov. Foto: Martin Divíšek.

Andrea Kramešová a Alexandre Katsapov. Foto: Martin Divíšek.

Lucie Hayashi Autor: Lucie Hayashi

První třetina patřila muzice Hradišťan, která působila v orchestřišti Stavovského divadla trochu nesměle i přes přisvícené hlediště, její hudba a především andělský hlas zpěvačky Alice Holubové se ale vpíjely do všech částeček jeho modrého sametu. Výběrem skladeb na tři daná témata (O lásce, Rozmluvy s časem, O naději) se soubor zřejmě snažil představit se ve své stylové šíři a tvořivosti, ale celkový dojem, bohužel, působil spíše ospale. Ti, kdo se těšili na živelný moravský folklor, byli překvapeni duchovně laděným rozjímáním, jehož volba vzhledem k úvodní části večera nebyla nejšťastnější.

Hradišťan & Jiří Pavlica. Foto: Martin Divíšek.

Rozpačitá dramaturgie provázela i druhou část večera, kterou zaplnil soubor baletu ND třemi duety. Ano, byly všechny o lásce, ale jiný důvod zařazení adagiapas de deux Raymondy mezi dvě Zuskovy choreografie jsem nenašla. Snad aluze Rozmluv s časem úvodní části večera? Výtah z baletu Romeo a Julie byl vlastně duet hlavních hrdinů narychlo přetvořen, aby retrospektivně spojil milostné scény napříč baletem, takže přibylo mnoho zmatených přeběhů či několikeré bezvládné omdlení Julie a opětovné probuzení a šťastné shledání, než oba milenci zemřeli ve stejné póze, ve které se po rozsvícení zjevili. Připomněl však choreografův jedinečný talent ve tvorbě milostných duetů, originální zvedačky přirozeně vyplývající z tanečních kroků vyprávěly věrně naivní víru zamilovaného páru. Martě Drastíkové a Ondřeji Vinklátovi jsme věřili každý detail pohybu i jejich vzájemnou přitažlivost. Škoda, že v celovečerním baletu tyto části trochu zanikají. Po, na tomto večeru, zbloudilé Raymondě v podání Nikoly Márové a Michala Štípy jsme mohli pokračovat v obdivování Zuskovy invence. Vrcholem celého večera se stal jeho polozapomenutý duet Déjà vu z roku 2008, který byl v minulosti součástí cyklu Svěcení jara. Choreografická originalita v pohybových i prostorových vzorcích, neotřelý humor, dokonalé vystižení emocí i vztahů tancem bez potřeby omšelé pantomimy, srozumitelnost a ryzost tanečního vyjádření, to jsou přednosti, kterými dnes v Česku oplývá málokterý choreograf. Vtipné zobrazení vývoje vztahu mezi mužem a ženou se neotírá o žádná klišé, pobaví uměleckým zpracováním i lidským rozměrem. Snad bude mít Petr Zuska v příštích letech více příležitostí i energie pro takovouto autorskou komorní tvorbu, ve které opravdu exceluje. Třetí část večera Ej, lásko patřila souhře obou zdánlivě nesourodých těles.

Pásmo souboru baletu na hudbu Hradišťanu připravilo příjemnou podívanou i poslech. Folklorem inspirovaná sóla, duety, tria i kvartety ukázaly esenci Zuskovy pověstné muzikality. Každá fráze obsahovala kroky pro jeho tvorbu natolik typické, že závěrečná část působila jako otisk prstů či rodinná pečeť. Zároveň svou jednoduše výmluvnou formou a českostí upomínal na odkaz Pavla Šmoka a PKB, vlivy napevno zakořeněné v choreografově talentu. Jisté je, že se baletu Národního divadla podařil dobrý marketingový tah, když svým divákům ukázal soubor v trochu jiném světle, než je na současném repertoáru k vidění, a přitom jen s několika sólisty oprášil hotové choreografie. Po střechu i „bidýlka“ vyprodané Stavovské divadlo bylo produkci baletu právem vděčné.  

Psáno z představení 24. května 2015, Stavovské divadlo.  

Ej, lásko

1. Člověk a země – muzika Hradišťan
Hudba: Jiří Pavlica
Texty: Jiří Brabec, Michal Stránský, Josef Veselý, Jan Skácel a lidová poezie
O lásce: Láska – Ej, Janku, Janíčku – Svět se mi vznášel – Vlaštověnka – Ženitba
Rozmluvy s časem: Velkomoravský chorál – Vteřiny křehké – Jdu já, jdeš ty, všichni jdem – Vstávej
O naději: Kamínek na dlani – Člověk a země – Krátký popis léta – Sanctus
 

2. Tři duety – balet Národního divadla

Esence z baletu Romeo a Julie
Choreografie a světelný design: Petr Zuska

Hudba: Sergej Prokofjev
Kostýmy: Roman Šolc

Raymonda / Pas de deux, fragment ze Snu

Hudba: Alexander Glazunov
Nastudování: Michaela Černá podle M. Petipy a J. Grigoroviče 

Déjà vu

Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Fryderyk Chopin, Niccolò Paganini a Nino Rota
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Petr Zuska a Pavel Kremlík 
 

3. Ej, lásko
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Jiří Pavlica
Hradišťu, Hradišťu – Velehradské tance – Stínání berana – Polajka – Ej, lásko – Dvě růže – Vagantské – O proměnách světa
Texty: Břetislav Rychlík, Jan A. Komenský, středověký anonym a lidová poezie
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Pavel Kremlík a Petr Zuska 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Michala ČernáPetr Zuska

Balet ND

Stavovské divadlo

MultižánrovéTanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

listopad 2020

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
31
1
2 3 4 5
6
7
8
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23 24
25
26
27
28
29
30 1
2
3
4
5
6
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: