Ej, lásko – Ej, Zusko! Májový večer baletu s Hradišťanem

Balet ND překvapil v měsíci lásky své příznivce jedinečným představením Ej, lásko, společným vystoupením souboru baletu ND a cimbálové muziky Hradišťan. Ačkoli dramaturgie večera působila trochu nesourodě, či dokonce nelogicky, diváci si mohli vychutnat některé z nestárnoucích šperků obou těles. 

Andrea Kramešová a Alexandre Katsapov. Foto: Martin Divíšek.

Andrea Kramešová a Alexandre Katsapov. Foto: Martin Divíšek.

Lucie Hayashi Autor: Lucie Hayashi

První třetina patřila muzice Hradišťan, která působila v orchestřišti Stavovského divadla trochu nesměle i přes přisvícené hlediště, její hudba a především andělský hlas zpěvačky Alice Holubové se ale vpíjely do všech částeček jeho modrého sametu. Výběrem skladeb na tři daná témata (O lásce, Rozmluvy s časem, O naději) se soubor zřejmě snažil představit se ve své stylové šíři a tvořivosti, ale celkový dojem, bohužel, působil spíše ospale. Ti, kdo se těšili na živelný moravský folklor, byli překvapeni duchovně laděným rozjímáním, jehož volba vzhledem k úvodní části večera nebyla nejšťastnější.

Hradišťan & Jiří Pavlica. Foto: Martin Divíšek.

Rozpačitá dramaturgie provázela i druhou část večera, kterou zaplnil soubor baletu ND třemi duety. Ano, byly všechny o lásce, ale jiný důvod zařazení adagiapas de deux Raymondy mezi dvě Zuskovy choreografie jsem nenašla. Snad aluze Rozmluv s časem úvodní části večera? Výtah z baletu Romeo a Julie byl vlastně duet hlavních hrdinů narychlo přetvořen, aby retrospektivně spojil milostné scény napříč baletem, takže přibylo mnoho zmatených přeběhů či několikeré bezvládné omdlení Julie a opětovné probuzení a šťastné shledání, než oba milenci zemřeli ve stejné póze, ve které se po rozsvícení zjevili. Připomněl však choreografův jedinečný talent ve tvorbě milostných duetů, originální zvedačky přirozeně vyplývající z tanečních kroků vyprávěly věrně naivní víru zamilovaného páru. Martě Drastíkové a Ondřeji Vinklátovi jsme věřili každý detail pohybu i jejich vzájemnou přitažlivost. Škoda, že v celovečerním baletu tyto části trochu zanikají. Po, na tomto večeru, zbloudilé Raymondě v podání Nikoly Márové a Michala Štípy jsme mohli pokračovat v obdivování Zuskovy invence. Vrcholem celého večera se stal jeho polozapomenutý duet Déjà vu z roku 2008, který byl v minulosti součástí cyklu Svěcení jara. Choreografická originalita v pohybových i prostorových vzorcích, neotřelý humor, dokonalé vystižení emocí i vztahů tancem bez potřeby omšelé pantomimy, srozumitelnost a ryzost tanečního vyjádření, to jsou přednosti, kterými dnes v Česku oplývá málokterý choreograf. Vtipné zobrazení vývoje vztahu mezi mužem a ženou se neotírá o žádná klišé, pobaví uměleckým zpracováním i lidským rozměrem. Snad bude mít Petr Zuska v příštích letech více příležitostí i energie pro takovouto autorskou komorní tvorbu, ve které opravdu exceluje. Třetí část večera Ej, lásko patřila souhře obou zdánlivě nesourodých těles.

Pásmo souboru baletu na hudbu Hradišťanu připravilo příjemnou podívanou i poslech. Folklorem inspirovaná sóla, duety, tria i kvartety ukázaly esenci Zuskovy pověstné muzikality. Každá fráze obsahovala kroky pro jeho tvorbu natolik typické, že závěrečná část působila jako otisk prstů či rodinná pečeť. Zároveň svou jednoduše výmluvnou formou a českostí upomínal na odkaz Pavla Šmoka a PKB, vlivy napevno zakořeněné v choreografově talentu. Jisté je, že se baletu Národního divadla podařil dobrý marketingový tah, když svým divákům ukázal soubor v trochu jiném světle, než je na současném repertoáru k vidění, a přitom jen s několika sólisty oprášil hotové choreografie. Po střechu i „bidýlka“ vyprodané Stavovské divadlo bylo produkci baletu právem vděčné.  

Psáno z představení 24. května 2015, Stavovské divadlo.  

Ej, lásko

1. Člověk a země – muzika Hradišťan
Hudba: Jiří Pavlica
Texty: Jiří Brabec, Michal Stránský, Josef Veselý, Jan Skácel a lidová poezie
O lásce: Láska – Ej, Janku, Janíčku – Svět se mi vznášel – Vlaštověnka – Ženitba
Rozmluvy s časem: Velkomoravský chorál – Vteřiny křehké – Jdu já, jdeš ty, všichni jdem – Vstávej
O naději: Kamínek na dlani – Člověk a země – Krátký popis léta – Sanctus
 

2. Tři duety – balet Národního divadla

Esence z baletu Romeo a Julie
Choreografie a světelný design: Petr Zuska

Hudba: Sergej Prokofjev
Kostýmy: Roman Šolc

Raymonda / Pas de deux, fragment ze Snu

Hudba: Alexander Glazunov
Nastudování: Michaela Černá podle M. Petipy a J. Grigoroviče 

Déjà vu

Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Fryderyk Chopin, Niccolò Paganini a Nino Rota
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Petr Zuska a Pavel Kremlík 
 

3. Ej, lásko
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Jiří Pavlica
Hradišťu, Hradišťu – Velehradské tance – Stínání berana – Polajka – Ej, lásko – Dvě růže – Vagantské – O proměnách světa
Texty: Břetislav Rychlík, Jan A. Komenský, středověký anonym a lidová poezie
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Pavel Kremlík a Petr Zuska 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Michala ČernáPetr Zuska

Balet ND

Stavovské divadlo

MultižánrovéTanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: