Europium – Devadesátiminutové opium v podání Rootlessroot Company

Europium. Foto: Mike Rafail.

Autor Daniela Machová

Úvodní one-man show v podání Manuela Rondy pobavila a odlehčila napětí z očekávání těžkého námětu. Performer se ocitl v netradičním duetu se soustavou bicích. Ladnými, přesně řízenými, dynamickými pohyby paží zastavuje paličky tak, že jednotlivé bubny a činely nevydají téměř žádný zvuk. Když ho koketerie s hudebním nástrojem omrzí, opakovaně povečeří pomocí jídelních hůlek svůj vlastní jazyk. Z monologu se od vyjmenování rozličných sloves typu jíst, skákat, spát, sedět dostane k filozofickému rozboru, k čemu a o čem je umění. Umění je nade vše!  

Kontrasty černé a bílé

A umění opravdu následuje v podobě atraktivního a originálního duetu Lindy Kapetaney a Jacoba Ingram-Dodda. Linda Kapetanea v černém představuje nezkrotnou, nezdolnou energii. Je jako divoká klisna, která je ovládána jezdcem s otěžemi v podobě černého popruhu kolem pasu. Právě ten popruh je jediným prvkem, kterým se odehrává vzájemný kontakt tanečníků. Tanečnice má sílu vzdorovat a ve vymezených mantinelech svobodně projevovat svou vůli. Později nabudete dojmu, že právě ona je hybatelem děje, sekanými pohyby paží v jinak vláčných gestech nepřímo ovlivňuje pohyby ostatních aktérů. V dalším z duetů jsou pro změnu kontaktními body dlaně na hlavě partnera. Aktéři se vzájemně přetahují, manipulují sebou a zahání se do úzkých. Temná, negativní moc v podobě Lindy jako by byla přemožena. Plíží se a je zastavena, její hlava je opakovaně náznakem ubita o zem.

Černou střídá bílá. Lindu Kapetaneu tanečnice Lee Hyaejin, která ožívá po pádu z dřevěného trámu způsobeném neviditelnou mocí. Je čas na chvíli ideálů a snění. Zní o poznání lyričtější hudba a pohyby jsou jemnější. Počáteční sólo přechází plynule v trio, pohyby při zemi se přenášejí do vzduchu. Zdá se, že se tanečnice za opory svých partnerů vznáší ve vzduchoprázdnu, létá prostorem. Křehkost je přímo hmatatelná a máte strach vydechnout, aby se pohyblivé sousoší nerozbilo.   

Pilíře hodnot se otřásají v základech

Zranitelnost doznívá do tmy. Osvětlení scény přináší pravý šok. Tanečníci mají na hlavě kukly s otvory pro oči. Drobné scénky a gesta však odhalují, že jsou pod kuklami spíše bezradní, zaslepení a směšní… zde je narážka na příčiny a důsledky současného střetu a nedorozumění odlišných kultur nejzřejmější.

Po vizuální stránce představují ony pilíře hodnot západní kultury obrovské dřevěné trámy, které roznášeny tanečníky jako věčná břemena zaplňují scénu do rozličných útvarů. Ač jsou mohutné, tak jsou paradoxně zároveň velmi křehké. Vyvinutím nepatrné síly rukou se jeden trám poroučí k zemi a v deliriu je tanečníky rozsekán na padrť. Z osamocených sloupů se v závěru stává bárka plující vstříc světlé budoucnosti za dohledu samozvoleného kapitána zvolávajícího optimistické slogany odkazující na evropské hodnoty. Ten je ostatními uvězněn v chatrné kleci s tenounkých prkének. Můžeme jen doufat, že loď dopluje do bezpečného přístavu vstříc nové slibné budoucnosti.

Devadesát minut uteče jako voda. Rootlessroot vás vtáhnou do děje tak silně, že vás ani jednou nenapadne podívat se na hodinky. Oku lahodí především technicky dokonalé pohyby těl tanečníků, netradiční duety, vizuálně atraktivní a neustále se měnící uspořádání scény, kompaktnost zvukové složky s citlivým a trefným svícením a vhodně zvolenými kostýmy. Jozef Fruček a Linda Kapetanea přetavili palčivé politické téma do atraktivního tanečního divadla.  

Psáno z představení 1. června 2016, Jatka 78.

Europium
Koncept a režie: Rootlessroot – Linda Kapetane & Jozef Fruček
Vizuální koncept a scénografie: Jozef Fruček
Hudební kompozice: Vassilis Mantzoukis
Dramaturgie: Martin Kubran
Zvuk: Christos Parapagkidis
Světelný design: Sofia Alexiadou
Kostýmy: Isabelle Lhoas