Nový počin Cirku La Putyka Isole měl svou premiéru v polovině února ve společenském centru UFFO Trutnov. Na tu pražskou si museli diváci počkat ještě zhruba měsíc, aby je hudebníci a performeři pozvali na místo překypující rozmanitou hudbou v nejrůznějších podobách.
Název Isole vychází, dle slov tvůrců, jednak z italského termínu pro ostrov. Zároveň odkazuje na báseň No Man Is an Island od Johna Donnea, která byla volnou inspirací pro režiséra Maksima Komara, uměleckého šéfa finského Circo Aero, který již s Cirkem La Putyka spolupracoval na několika kusech (Slapstick Sonata, Play a Batacchio). Povedlo se mu vytvořit dílo, které tepe, pulzuje, drží dobře dohromady a po celou dobu baví nejen diváky, ale také samotné performery.
Pětice mužů a dvě ženy se v přes hodinu trvajícím představení nezastaví. Na scéně, která připomíná tvarem i vybavením taneční parket s barem, se střídají v jednotlivých epizodách, jež více než ucelený děj spojuje atmosféra a nálada. Bar se jednoduše a vtipně proměňuje v pojízdnou vanu, pódium pro zpěv i tanec, recepci hotelu s několika telefony…
Isole. Foto: Miloslav Šálek.
Čísla se přelévají plynule jedno ve druhé. Při společném začátku David Hlaváč pomocí zvětšených taktovek a jejich silnějšího doteku hlav před ním sedících kolegů udává rytmus a dynamiku zpěvu a zavádí tak nový způsob dirigování – contacting. Jan Balcar, považovaný za kmenového skladatele Cirku La Putyka, vystřídá během večera několik nástrojů, od španělské kytary po bicí soupravu, a na oba zmiňované nástroje předvede čísla, která jsou syntézou koncertu a akrobatické dovednosti. Veronika Linhartová v jiném okamžiku hraje na housle nejen smyčcem, ale také s pomocí čtyř svých kolegů držících dlouhá lana, takže vytvářejí zajímavý vícehlas. Anna Schmidtmajerová se představí jako zpěvačka, zpívající akrobatka na zavěšené obruči i jako zábavná činoherní herečka, kdy spolu s Davidem Hlaváčem a Andrejem Rádym sehrají velmi trefnou, a ze života přesně odpozorovanou, scénku – matka jde se dvěma syny do divadla –, která vyústí v raperskou show. Nemá smysl dále vypisovat jednotlivé skeče či situace, důmyslné zvukové využití všech hudebních (i jiných) nástrojů, které se na scéně objeví, společná či sólová čísla performerů. Je dobré je slyšet na vlastní uši a vidět na vlastní oči.
Inscenace založená zejména na hudbě a rytmu, ale také na pohybu, akrobacii i tanci v sobě po celou dobu nese všestranný hudební talent všech vystupujících, jejich soudržnost a citlivé reagování na sebe. A hlavně hravost a radost. Tvůrcům se podařilo vytvořit ostrov, na kterém je hodně příjemné společně pobýt.
Psáno z představení 17. března 2019, Jatka78.
Isole
Režie: Maksim Komaro
Obsazení: Jan Balcar, Andrej Rády, David Hlaváč / Adam Novotný, Veronika Linhartová, Valentin Verdure, Zbyněk Šporc, Anna Schmidtmajerová
Hudba: Jan Balcar, David Hlaváč, Veronika Linhartová a kolektiv
Choreografie: Šárka Fülep Bočková
Scénografie: Pavla Kamanová
Světelný design: Juho Rahijärvi
Zvukový design: Jan Středa
Kostýmy & Make-up: Kristina Záveská
Produkce: David Ostružár
Grafický design: Martin Sršeň
Premiéra: 11. 2. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 9x
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze