ADHD – Inspirativní příběh o odlišnosti

ADHD. Foto: Jakub Jelen.

ADHD. Foto: Jakub Jelen.

Hana Galiová Autor: Hana Galiová

Jatka78 připravila na letošní říjen premiéru dlouho připravovaného projektu ADHD. Projektu, jenž se zrodil v hlavě principála Cirku La Putyka Rostislava Nováka mladšího. Již před premiérou bylo možné zachytit rozhovory o jeho vzniku v poměrně velkém množství médií, což nebývá u alternativnějšího umění vždy zvykem. Velmi pravděpodobně se tak o něm doslechne i divák, který se jinak ve světě tohoto druhu umění nepohybuje a nový cirkus nesleduje. Přesto se začne o představení ADHD zajímat anebo ho rovnou navštíví. A udělá dobře.

Premiéra ADHD byla vyprodaná, předsálí se zaplnilo. Samotný prostor předsálí s divákem již komunikuje výtvarným ztvárněním problematiky ADHD centralizované na stěně vedle vchodu do sálu. Ta je pomalovaná a pokreslená hesly spojenými s ADHD (ADHD – zkratka ze slov Attention Deficit Hyperactivity Disorder, což je porucha pozornosti s hyperaktivitou), popisem problému či vyjmenováním pozitiv, které s sebou nese, jako je kreativita, dobrá paměť, fyzická výkonost apod. Na bar vyskočil Rostislav Novák mladší, přivítal diváky a promluvil o motivaci pro vznik tohoto představení. Jemu samotnému byla v raném dětství stanovena diagnóza ADHD, tehdy se ještě hovořilo o lehké mozkové dysfunkci, s projevy nemoci se potýká i jeho syn. Nápad vznikl před třemi lety, samotná inscenace se připravovala rok a půl. Do konkurzu na role se přihlásilo přes 550 zájemců, po užším výběru a třídenním workshopu z nich bylo vybráno 8 protagonistů ze 7 zemí.

Po tomto úvodu jsou diváci vpuštěni do sálu, jeviště téměř celé vyplňuje velký kruh složený z několika desek, uprostřed je zapíchnuta šplhací tyč. V zadním levém rohu sálu je vyvýšené místo s mikrofonem, u kterého se střídají jednotliví protagonisté. Sdělují divákům pocity člověka s ADHD, inspiraci, několikrát je například zmíněn Pablo Picasso. Tok myšlenek a slov se valí na diváky s velkou intenzitou, promluvy protagonistů střídají záznamy promluv lidí, kteří se s ADHD setkali buď na vlastní kůži, nebo například jako rodiče. Poté, co se všichni diváci usadí, shromáždí se performeři u kruhu. V ten okamžik divák zjistí technické možnosti kruhu, herci ho mohou roztáčet tak, že se točí jako obří gramofonová deska, dá se různě naklánět a hýbat s ním. Je to středobod všeho, rotující kolo, na které se dá naskakovat, vyskakovat, klouzat se na něm.

A na kruhu se odvíjí jednotlivé scény a části příběhu, které spojuje stejné téma – ADHD. Záměrně nechci psát o diagnóze, protože samo toto slovo v sobě nese jistou zabarvenost a možnost sklouznout spíše k stinnějším stránkám života s ADHD. Na druhou stranu je nutno přiznat, že po většinu času představení má divák pocit, že s ADHD není úplně nejjednodušší život pro toho, kdo jím trpí, ani pro rodiče či okolí, ať už jde o kamarády či učitele. Velké množství myšlenek, nutnost být stále v pohybu, nesoustředěnost, divokost, potíže s usínáním a spánkem jako takovým jsou jen některými z projevů.

Scény často slovem doprovází některý z interpretů, vše je překládáno na titulkovacím zařízení, zavěšeném nad místem s mikrofonem. Překlad promluv z různých jazyků do češtiny, případně z češtiny do angličtiny dokládá, že promluvy jsou pro dokreslení situace sice ne hlavní, ale důležité, že bez těchto informací by bylo vnímání a možnost zapojení vlastní představivosti či vytvoření vlastních asociací neúplné.

Jedním z obrazů je narození dítěte s omotanou pupeční šnůrou a pomalejším nástupem dýchání nebo boj s písmenky poházenými na kruhu. Herec s nimi žongluje či z nich skládá různá slova. Potíže se čtením a psaním mohou být také jedním z projevů ADHD, stejně jako obtížné usínání. Jindy je to vzdor vůči všemu a všem, ilustrovaný výstupem s cyr wheelem na kruhu, který se v jeden okamžik mění v nakloněnou rovinu.

V některých scénách je na jevišti jen jeden interpret, jindy se jedná o dueta, často jsou na kruhu či v jeho okolí všichni herci. Takové scény jsou většinou divoké, v rychlém tempu, znázorňují moře myšlenek, kterými je člověk s ADHD stižen. Nekontrolovatelné projevy jako neustálé poskakování, mlácení hlavou o zeď, pobíhání či nutnost úplně se fyzicky vyčerpat přináší uspokojení a smích. Divoká elektronická hudba zesiluje vnímání, tepe, duní a útočí na diváka, někdy navozuje sledování rychlého pohybu doprovázené zběsilou hudbou hodně intenzivní až nepříjemné pocity. Výborné přiblížení toho, jak se asi musí člověk s ADHD někdy cítit.

To je důležité poslání celého představení, pocity, přemýšlení nebo zamyšlení, zapojení vlastní představivosti, sledování příběhu a jeho částí. V projektu ADHD se nejedná o sled technických novocirkusových čísel, kdy létají herci vzduchem a vystřelují se třeba na teeter boardu nebo skáčou na trampolínách, jak je možná divák z předchozích inscenací Cirku La Putyka zvyklý. Jedná se o niternější a velmi přesvědčivě ztvárněné prožívání života s jistou odlišností. Návštěvníci ale nejsou ochuzeni ani o akrobatická čísla s obručí, jízdu na kolečkových bruslích, žonglování, tanec, akrobacii na tyči či v českém prostředí poměrně ojedinělý hair hanging. Mauricio Rafael Cugat zavěšen za speciální kovový kruh zapletený ve svých vlasech působil v porovnání s ostatními čísly až snově. Záblesk klidu přinesl úlevný pocit. Vydechnutí. Stejně jako jsou na stěně před vstupem do sálu vyjmenovaná pozitiva spojená s ADHD, divák si řekne, že i když to musí být někdy pořádný nářez, přináší ADHD další kvalitu a rozměr do života. Pro běžného člověka možná takovou, na kterou nikdy nedosáhne nebo ji nepozná. Ta je nastíněna i v závěrečné scéně, kdy protagonisté odmontují z kruhu podpěrný systém na jeho bocích, a stává se z něj mnohokrát zvětšená balanční deska. Na tu se za velké koncentrace postupně vyšvihnou všichni herci a rozmístěním svých těl na ploše desky dosahují (možná i trochu symbolicky až na druhý pokus) vyrovnanosti a klidu. I v životě s ADHD se dá najít balanc a uspokojení.

Představení ADHD dokáže diváka vtáhnout, pohltit a zasáhnout. Skupina pracuje soustředěně a poctivě, s uvěřitelným prožitkem ve výrazu, vzájemně na sebe dobře reaguje. Výborná hudba a světelný design napomáhají evokovat dané téma. Premiéra byla zaslouženě zakončena ovacemi ve stoje. Zrodila se nová inscenace, která stojí za pozornost širokého publika.

Psáno z premiéry 21. října 2018, Jatka78.  

ADHD
Námět a režie: Rostislav Novák ml.

Dramaturgick
á spolupráce: Jan Tošovský
Účinkují: Risto Sakari Männistö, Carlos Landaeta Meneses, Émile Pineault, Mireia Piñol Martínez, Vincent Bruyninckx, Jonas Garrido Verwerft, Mauricio Rafael Cugat, Sandra Pericou-Habaillou
Scénografie: Pavla Kamanová

Choreografie: Thomas Steyaert
Hudba: Jan Balcar
Kostýmy: Petra Ptáčková
Světelný design: Ondřej Kyncl
Zvukový design: Jan Středa
Hudební spolupráce: Kryštof Záveský, Veronika Linhartová, Andrej Rády, Unique Quartet
Zpěv: Veronika Linhartová, Andrej Rády, Sandra Pericou-Habaillou
Premiéra: 21. 10. 2018

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Rostislav NovákThomas Steyaert

Cirk La Putyka

Jatka78

MultižánrovéNonverbální divadloNový cirkusTanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

duben 2021

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1 2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

SOUVISEJÍCÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: