Když primabalerína končí

Když primabalerína končí

Když primabalerína končí

Daria Klimentová se v letošní sezoně rozhodla ukončit svou mnohaletou úspěšnou taneční kariéru. V domovském souboru English National Ballet ji čekají poslední tři představení Romea a Julie a svůj odchod ze scény přijela připomenout také do Státní opery Praha. Právě do tohoto divadla Daria Klimentová přilétala hostovat v Giselle a Labutím jezeru. Do Národního divadla zase několikrát přivezla své zahraniční kolegy a představila se v Gala, dokonce si zde zatančila své v pořadí tisící vystoupení a zcela okouzlila, když hostovala jako Sphinx ve stejnojmenném baletu Glena Tetleyho. Tato křehká balerína má v sobě velkou jiskru, a jak sama přiznala na setkání s novináři několik dní před očekávaným představením, vzhůru jí pomáhaly také její ambice, když nechtěla zůstávat v obsazení rolí jen „jako ta druhá“. Sehraná dvojice Daria Klimentová začínala po absolutoriu na pražské Taneční konzervatoři v souboru ND Praha, zde získala na tehdejší poměry vbrzku sólovou smlouvu, ale její cesta pak dále vedla do Kapského města a od roku 1996 působí jako principal dancer v English National Ballet v Londýně. Ti, kdo tuto baletní divu obdivují, snad měli štěstí a sehnali lístky do vyprodané Státní opery na večer Děkuji. Balet Národního divadla totiž připravil produkci, v níž se Daria Klimentová představila ve třech pas de deux, program pak doplňovaly duety a variace na klasické i neoklasické téma, výjimku tvořila současná choreografie Viktora Konvalinky Just Solo, v níž si také sám tvůrce své náročné vazby s přehledem zatančil. Hned v úvodu vstoupila Daria Klimentová na scénu jako zranitelná Odetta, tedy v roli, která ji v její kariéře stále doprovází a jež je pro každou tanečnici asi naplněním snu. Díky své křehkosti je Klimentová pro svého partnera bytostí, která se lehce přenáší a je radost s ní pracovat, jak také přiznal Vadim Muntagirov, dnes principal dancer v Royal Ballet London. Ten před třemi lety dostal roli Alberta v Giselle, kde Klimentová tančila hlavní roli. Ta byla zprvu nešťastná a říkala si: „…vždyť je o tolik let mladší“, plakala, ale nakonec nechala věci plynout, což se vyplatilo. Vedle Muntagirova dostala další impulz pro svou práci, a jak dodává: „…když vidím, jak Vadim lehce skáče a točí, řeknu si, proč bych to také nezvládla.“ Jako dvojice jsou sehraní, sluší jim to spolu a obavy baleríny ohledně věkového rozdílu se ukázaly jako zbytečné. Další plány? To se ještě uvidí… Během večera vystoupili dále v Pas de deux ze Šípkové Růženky Nikola Márová a Michal Štípa. Větší část souboru poté zatančila část z Balanchinových Theme and Variations, ale jak se opět ukázalo, tento Balanchinův kus je stále nad jeho síly – sboru ani Alině Nanuové a hostujícímu Adamu Zvonařovi (demisólista Bayerisches Staatsballet v Mnichově) se nedařilo samozřejmě zvládnout všechny náročné vazby, interpretace postrádala propracované nuance balanchinovské originální „textury“. Bohužel ani ukázky z klasických baletů neměly dokonalou formu, lehkost, jistotu a bezchybnost, která by se od souboru ND Praha dala očekávat. Balkonovou scénu z Romea a Julie Petra Zusky pak provedli procítěně Marta Drastíková a Ondřej Vinklát. Vybraná čísla hostujícího páru pro pražské vystoupení sázela na partnerskou jistotu v mnohočetných piruetách, v náročných zvedacích pózách, na šarm a um nejen hostující hvězdy, ale také na Muntagirovu lehkost a technickou bravuru. Obdivuhodná byla souhra u nepříliš frekventovaného Jeskynního pas de deux z baletu Korzár, kde se tanečnice dostává do velké výšky a partner ji hravě přenášel po jevišti. V závěrečně suitě z Dona Quijota Muntagirov vystřihl sólo s vysokými skoky, rotační jistotou a mladistvým šarmem. Klimentová si pak s chutí zatančila variaci své oblíbené Kitri. Do závěrečného defilé variací se zapojili také tanečníci baletního souboru Národního divadla i studentka Taneční konzervatoře Anna Herrmannová ve variaci Amora. O finálních třicet dva fouettés v hudebně rozdrobené části z Dona Quijota se poté podělily tři tanečnice – Magdaléna Matějková, Alina Nanuová a mladičká Anna Herrmannová. Daria Klimentová chtěla dát prostor svým mladším kolegům a nechtěla přepínat síly. Jak sama uvedla na krátké tiskové konferenci: „…je mi třiačtyřicet, rozhodla jsem se skončit, bolí mě celé tělo.“ (Škoda, že se nešlo rozloučit s českým publikem třeba „jen“ druhým jednáním v Giselle.) Tato útlá tanečnice má za sebou hvězdnou, obdivuhodnou kariéru, a proto jí přináleží standing ovation, při němž diváci ve Státní opeře vzdávali hold jejímu uměleckému vrcholu, kterého ve své kariéře dosáhla. Dariu Klimentovou ještě čekají v létě nějaká Gala – a pak? To se ještě uvidí, nechce své plány zatím prozrazovat. Tak se nechme překvapit… Psáno z představení 15. května 2014, Státní opera Praha.
Daria Klimentová:
Děkuji!
Pas de deux – Labutí jezero
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Marius Petipa, Lev Ivanov, Hana Vláčilová, Pavel Ďumbala Pas de deux – Šípková Růženka
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Javier Torres Just Solo
Hudba: Seat (People Get Ready)
Choreografie: Viktor Konvalinka
Theme and Variations (suita)
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: George Balanchine
Jeskynní pas de deux – Korzár
Hudba: Adolphe Charles Adam
Choreografie: Anna-Marie Holmes podle Maria Petipy a Konstantina Sergejeva Balkonové pas de deus – Romeo a Julie
Hudba: Sergej Prokofjev
Choreografie: Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Don Quijote (suita)
Hudba: Ludwig Minkus
Choreografie: Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická, Hana Vláčilová podle Maria Petipy a Alexandra Gorského 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: