Kyliánovy balety v NDT skončily…

Před světovou premiérou na festivalu tanečních filmů Cinedans 15. března 2015 v Amsterodamu proběhla v pražském kině Mat pro pozvané projekce dokumentárního filmu, který sleduje přípravu posledního nastudování tří baletů Jiřího Kyliána na půdě jeho bývalého domovského divadla v Haagu, které je ještě stále zázemím pro soubor Nederlands Dans Theater. V průběhu filmu se dozvídáme, že moderní budova Lucent Danstheater bude totiž možná zbourána. Jiří Kylián v dokumentu připomíná své taneční začátky na pražské konzervatoři, pobyt v Londýně a definitivní rozhodnutí zůstat v roce 1968 v zahraničí. Z angažmá ze Stuttgartu, kde zažil legendárního Johna Cranka, přešel do Nizozemska, kde pětadvacet let udával umělecké směřování NDT, k němuž přibyla také odnož tzv. NDT II se začínajícími tanečníky do dvaadvaceti let. Samostatnou kapitolou pak byl vznik NDT III, kde působili ti, kteří překročili čtyřicítku a pro něž byly vytvořeny balety zúročující jejich zkušenosti a interpretační vyzrálost. Jak Kylián ve filmu poznamenal, toto uskupení již z finančních důvodů zaniklo. V dokumentu se jakoby namátkou dozvídáme fakta z Kyliánovy kariéry. Připomíná také svou 104letou matku, ale pozornost je věnována hlavně práci s tanečníky, kdy můžeme sledovat dění během čtrnácti dnů divadelních zkoušek, do nichž probleskují Kyliánovy postřehy a úvahy. Sondu do zákulisí si vychutnají asi více ti, kdo Kyliánovo dílo znají a mohou se lépe orientovat v sestřizích kombinujících jevištní zkoušky se vzpomínkami a názory tohoto světoznámého umělce. 
Dueta – dialog mezi mužem a ženou Jiří Kylián v hodinovém dokumentu mluví o své práci, kterou přibližuje právě na připravovaných baletech: Vanishing Twin, Tar and Feathers a Claude Pascal. Poprvé se štáb filmové kamery mohl podívat přímo na jeviště a sledovat, jak se dolaďují detaily choreografií. Mezi těmito záběry hovoří Kylián o svých tanečních začátcích, dozvídáme se, že k Nizozemsku si našel cestu skrze malířství holandských mistrů. Tato země si ho také získala svou svobodomyslností. Zde se cítí doma, stejně jako v místech, kde je dobrá práce a dobří přátelé. Kylián se zamýšlí nad svou tvorbou a ty, kdo jeho práci znají, nepřekvapí, když říká, že základ všech jeho prací tvoří dueta. Vnímá je jako dialog mezi mužem a ženou, fyzický či duchovní. A dodává: „Nechci vytvářet v tanci nesrozumitelné hieroglyfy, dělám představení pro diváka. V pohybu hledám zachycení emocí, zážitků.“ Chápe taneční umění jako otevření nitra – a tím také tanec v jeho pojetí vždy je. Je zřejmé, že své soukromí si chrání. Jen tak „na okraj“ se zmíní, že by šlo žít bez žen, ale život by pak neměl smysl. Letmo mluví o své celoživotní partnerce Sabine Kupferbergové, s níž před časem dokončil film realizovaný v Čechách, v Hýskově. Smířlivé odcházení K silným zážitkům z dokumentu patří průběh divadelních zkoušek, kdy se připravuje večer složený z Kyliánových děl, zahajujících divadelní sezonu 2013/2014. Je to naposled… Pro Kyliána je důležitá každičká nuance – ať je to ještě výraznější zpomalení dané pohybové fráze, správné nastavení póz, či vyladění dynamické proměny. Jeho balety vycházejí z životních zkušeností, postřehů, prožitků. O své názory se také chce podělit s tanečníky, když s nimi pracuje v sále i na jevišti. Je na nich, jestli si je „vezmou, nebo zahodí“. Jiří Kylián je výjimečně vnímavý člověk, tanec pro sebe definuje jako spojení fyzična a duchovna. O tom jsou také nakonec všechny jeho choreografie, které zachycují lidské tužby, zklamání, očekávání, radosti i smutek v jedinečném divadelním kontextu, kde hudba, tanec a výtvarné pojetí tvoří významotvorný divadelní celek. Kylián ve svých dílech odkrývá niterné příběhy zachycené v intenzivním, nekonečně překvapujícím pohybovém toku – nejinak je tomu ve Vanishing Twin (Mizející dvojče). Pro balet Claude Pascal (premiéra 2002) si sám napsal text, který namluvil spolu s tanečníky originální sestavy, kde taneční a hudební sekvence jsou spojeny s jednotlivými tanečníky a jejich hlasy. Kompozice díla si nehraje jen s pohybem, zvukem, ale také s prostorem jeviště, který rámují světlé otočné panely, na jejichž druhé straně jsou zrcadla. V Tar and Feathers (choreografie dedikována Sabine, premiéra 2006) použil báseň Samuela Becketta What this the Word. Na scéně je na vysokých nohách umístěn klavír, zní Koncert pro klavír č. 9 Es dur W. A. Mozarta s původní hudbou Dirka Haubricha a improvizací klavíristky. I zde ožívá snový svět, s jeho prchavými okamžiky, surrealistickými obrazy. Fakt, že jeho díla na repertoáru NDT tímto večerem končí, vnímá Kylián zcela smířlivé – vždyť se tak otevírají další možnosti pro jiné tvůrce. Hodinový dokumentární film Martina Kubaly končí děkovačkou po premiéře, jejíž poslední dopilování zabírala kamera. V dokumentu Jiří Kylián „naťukává“ rozličná témata, pronáší různě závažné postřehy – a vy máte pocit, že neříká záměrně více, protože to, co chtěl říci a odkrýt, vložil do svých choreografií… Psáno z premiéry filmu 9. března 2015, kino Mat Praha. Jiří Kylián
Kamera a režie: Martin Kubala
Námět: Jaroslav Bouček
Scénář: Kateřina Knappová a Martin Kubala
Režie, choreografie a scénografie baletů: Jiří Kylián
Návrhy kostýmů: Joke Visser
Hudba: Dirk Haubrich
Střih: Jindřich Juna
Místa natáčení: Haag – NDT Nederlands Dans Theater, Praha
Producent: Jaroslav Bouček – BUCFILM a Česká televize

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: