Foto: Gadi Dagon.
Postupné stmívání v sále a rytmický zvuk bubnů doléhající k divákovi odněkud zpovzdáli předznamenaly začátek představení. Před publikem se otevřela scéna a v jejím levém rohu se objevila tanečnice v dlouhých modrých šatech, která v průběhu celé sedmdesátiminutové choreografie utíkala na běžícím páse, aniž se hnula z místa. Stále ve stejném mechanickém tempu, bez ohlížení, stále jen vpřed. Směřovala do neznáma, aniž by jedinkrát sestoupila z pásu nebo navázala kontakt s divákem.
V kontrastu k rovnému držení těla běžkyně vstoupil na scénu první tanečník a v dřepu se pomalu sunul doprostřed scény. Za ním začali ze stran přicházet další, kteří svými zpočátku nesmělými pohyby postupně zaplňovali jeviště. Přesně tvarovali svá těla, užívali běžných motorických pohybů a gest, které dále parodovali a obohacovali osobitým pohybovým slovníkem. V jedné chvíli se stali velkou pohybující se skulpturou lidských těl, jedním velkým živým organismem proměňujícím se do různých tvarů.
Tanečníci během představení několikrát měnili svůj kostým. Od barevného oblečení přešli k černým dlouhým hávům, sněhově bílému oděvu a jedna z tanečnic měla i malou baletní sukýnku. Z řady utvořené v pozadí scény se začali vydělovat tanečníci a v menších skupinkách rozehrávali různé životní situace, přičemž ostatní je pozorovali. Často se pohybovali ve dvojicích unisono nebo vzájemně jeden na druhého pohybově reagovali. Tuto vizuálně rozmanitou sekvenci nahradila unifikovaná a odosobněná pasáž, kterou podtrhly bílé masky, které si tanečníci nasadili na obličej. Zaujali místa po celém prostoru jeviště a rozdělili se do řad nebo diagonál. Přesné, geometrizované pohybové tvary zcela korespondovaly s jejich chladným zjevem.
Po klidném počátečním tempu se začala choreografie postupně zrychlovat a získávat na naléhavosti. Poté, co si tanečníci sundali masky, seskupili se do jednoho velkého chumlu, v jehož rámci se každý pohyboval individuálně. Jeden tanečník se vždy ze skupiny vymanil, odstoupil od hloučku a svoji pohybovou sekvenci obměnil. Vzápětí se k němu začali přesouvat i ostatní a tento model se několikrát zopakoval.
Se zrychlující se hlasitou hudbou evokující velkolepou „party“ nastal vrchol choreografie. Vzduchem začaly létat konfety a v pozadí stály postavy s různými objekty v ruce. Mávalo se bílou vlajkou, která byla posléze předána tanečnici-běžkyni, další interpret měl v ruce samopal, jiný velkou velikonoční řehtačku. Na závěr pak jeden tanečník pomocí izolepy oblepil a mezi sebou propojil ostatní na jevišti v jeden celek. Pomocí pásky tak vytvořil síť, která všechny přítomné spojila.
Naharin pracoval s celou škálou významotvorných obrazů, ale divákovi žádný jasný obsah nediktoval. Konkrétnější podobu tak dostala až závěrečná scéna díky použitým předmětům, které mohly například odkazovat k současné situaci na Blízkém východě. Inscenace Last Work je plná pohybových obrazů a domnívám se, že pro hlubší pochopení a propojení jednotlivých choreografických momentů by bylo zapotřebí zhlédnout ji opakovaně. Velkým zážitkem sama o sobě byla již možnost spatřit tanečníky Batsheva Dance Company, kteří jsou speciálně školeni v Naharinově pohybovém slovníku gaga, a dokážou tak naplnit veškeré jeho představy. Nezbývá než doufat, že název choreografie Last Work neznamená ukončení Naharinovy tvorby a že tento jedinečný tvůrce bude i nadále ve své práci pokračovat.
Psáno z představení 20. června 2015, Hellerau, Drážďany.
Last Work
Choreografie: Ohad Naharin
Light design: Avi Yona Bueno (Bambi)
Design soundtracku a editace: Maxim Warratt
Původní hudba: Grischa Lichtenberger
Scéna: Zohar Shoef
Kostýmy: Eri Nakamura
Asistenti Ohada Naharina a Maxima Warratta: Ariel Cohen a Guy Shomroni
Doprovodná hudba: Few Mysteries Solved in a Year of Contact – Sagat, Club Life – Hysterics, Crusty Juice – MPIA3, Volume VIP – Monkey, Tantrum – Luminox
Produkce: Hila Razon
Trenér běhu: Mark Or
Světová premiéra: červen 2015, Suzanne Dellal Center, Tel Aviv Předpremiéra: 21. května 2015
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?