Louskáček made in Kanada

Vánoční svátky jsou pro nás všechny spojeny s kouzlem ozdobeného stromečku, splněných přání a rozzářených dětských očí. Neodmyslitelnou součástí vánočního repertoáru většiny velkých baletních souborů je pohádkový balet Petra Iljiče Čajkovského Louskáček. Ještě vloni uváděnou ruskou podobu příběhu oživlé hračky, která s malou Klárkou putuje do pohádkové říše, nahradila letos choreografie Kanaďana Fernanda Naulta, která vznikla v roce 1964 a od té doby každou zimu ožívá v podání souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Národní divadlo Brno uvádí kanadskou inscenaci jako druhý soubor na evropském kontinentu. Choreografického nastudování se ujal André Laprise – asistent a správce Choreografické nadace Fernanda Naulta.
Libreto kanadského zpracování vychází v podstatě z verze Maria Petipy a Lva Ivanova na námět Dumasovy francouzské pohádky inspirované E. T. A. Hoffmannem. Postava Klářina kmotra, doktora Drosselmeyera, který má magickou moc, je navíc využita po souboji myší a vojáčků, kde Klára vítězně ukončuje boj tím, že svou kouzelnou botičkou trefí Potkaního krále. Drosselmeyer odmění její odvahu a proměňuje Louskáčka v krásného prince, který odvede Kláru do Krajiny sněhu a Království cukrovinek. Logice děje a spojení obou částí baletu – realistického a fantazijního – napomáhá postava Kláry, která se neproměňuje v dospělou princeznu, jak tomu v některých verzích bývá, ale zůstává celé představení tím okouzleným malým děvčátkem, které sní svůj sen. A tak ústřední velké pas de deux tančí Královna cukrovinek a její kavalír. První realistický obraz s duchem rodinné poetiky vytváří choreograf na základě taneční pantomimy. Snaží se všem postavám vtisknout vlastní příběh, a tak se stane, že divák je trochu zmatený a nedokáže sledovat všechny drobné peripetie společnosti, dětí, služtiček a tančících mechanických hraček. Identifikovat zpočátku hlavní hrdinku baletu mezi ostatními dětmi je problém. Velmi sympaticky působí dětští tanečníci, kteří přinášejí autenticitu Klářiných kamarádů a dětskou roztomilost myšího vojska. V dětských rolích je obsazeno 65 dětí – posluchačů Taneční konzervatoře Brno, Baletní školy I. V. Psoty a Baletní školy Filiánek. Největší prostor dostává malá hrdinka Klára v podání Karly Koutné, posluchačky brněnské konzervatoře. Je přirozená a svůj part zvládá bez problémů. Pohybové vyjádření všech hraček se choreografovi podařilo zpracovat věrohodným způsobem, který odpovídá charakteru dřevěných loutek Harlekýna a Kolombíny, Mechanického vojáčka, Louskáčka a jeho pomocníků – vojáčků.
Druhý obraz v zasněžené krajině přináší slavný dynamicky narůstající tanec sněhových vloček, který je zdařile propojen s tancem malé Kláry a jejího prince a současně s baletním leskem Sněhové královny a jejího kavalíra (Klaudia Bittererová a Michal Pimek).
Druhé dějství, svět snu, kde nastupuje klasické baletní umění, zabalené do pozlátkového hávu divertissement, přenáší diváka do cukrovinkového království. Kdyby nebylo vtipných kuchtíků s dorty, těžko bychom identifikovali tento svět sladkostí. Vše by se mohlo odehrávat na jakémkoli plese, kde se tančí tradičně pojatý španělský, arabský, čínský a ruský tanec, a navíc tu jezdí sobí spřežení se sáněmi. A jestliže dramaturgie počítá s dětským divákem, může se stát, že se zvláště menší děti začnou nudit. Baletní fanoušky ale určitě nezklame vířivý květinový valčík, vtipný pastýř se svými ovečkami, a zejména grand pas de deux Královny cukrovinek a jejího kavalíra se Nault snaží dělat v duchu tzv. velké petipovské klasiky ozvláštněné plasticitou tanečního projevu hlavní představitelky a nezvyklým „dozvukem“ točivých prvků. Andrea Popov Smejkalová, která je v první části baletu Klářinou matkou, spolu se svým partnerem Ivanem Popovem vytváří Královnu cukrovinek s výsostnou bravurou, éteričností, přesností a lehkostí hodné primabaleríny. Scénický výtvarník kanadského uvedení Peter Horne dělá z Louskáčka skutečně velkolepou podívanou. Oslňuje všemi prostředky – barvou, světlem, leskem, ornamentem. Je dekorativní až pozlátkový. Pro můj vkus už trochu moc, i když akceptuji výtvarníkův dobrý úmysl.
Slovenská kostýmní návrhářka Ľudmila Várossová vhodně svými kostýmy doplňuje scénografickou koncepci. V prvé části přesná dobová stylizace v elegantních temnějších tónech včetně dotaženého líčení. Druhá část je plná lesklého třpytu s širokou škálou výraznější barevnosti a originality každého jednotlivého kostýmu.
Profesionální inscenaci dělá z brněnského Louskáčka i celkové nasazení všech účinkujících včetně orchestru pod taktovkou Pavla Šnajdra. Jako vánoční titul se inscenace nese v duchu očekávané baletní podívané. I přes problematičnost druhé nedějové části nabízí tradiční pohádku o realitě a snu a připomíná klasický odkaz s líbeznou Čajkovského hudbou. Psáno z šesté reprízy 5. prosince 2014 v Janáčkově divadle, ND Brno. Louskáček
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Fernand Nault
Hudební nastudování: Pavel Šnajdr
Dirigent: Pavel Šnajdr
Scéna: Peter Horne
Kostýmy: Ľudmila Várossová
Nastudování: André Laprise
Baletní mistři a asistenti choreografie: Jana Přibylová, Jana Ruggieri, Gustavo Bessera Quintans a Ivan Příkaský

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: