MEA CULPA – „Who gave you freedom?“

Mea Culpa (Charles Nomwendé Tiendrebeogo). Foto: Divadlo Continuo.

Autor Tereza Marková

Divadelně pohybový nezávislý soubor Divadlo Continuo jistě netřeba čtenářům Tanečních aktualit rozsáhle a detailně představovat. Svou tvůrčí poetikou spletenou ze synkreze žánrů pohybového divadla, loutkového divadla a tanečního umění s důrazem na vizuální stylizaci již dlouhou dobu obohacuje umělecký otevřený prostor Švestkového Dvora v jižních Čechách. Ale samozřejmě nejen tam. I díky svému rozmanitému repertoáru se Divadlo Continuo často účastní tuzemských i mezinárodních festivalů uměleckého zaměření.

Nejmladším repertoárovým počinem souboru je sólová performance Mea Culpa (latinsky „moje vina“, fráze z úkonu kajícnosti, který tvoří součást mešního řádu římského ritu, v němž člověk uznává své nedokonalosti a hříchy před Bohem). Svou existenci odstartovala jihočeskou premiérou v domovském Švestkovém Dvoře již v březnu tohoto roku a zařadila tak do repertoáru vedle dokumentárních či loutkových principů na divadle také práci s maskou. Afričan Charles Nomwendé Tiendrebeogo, původem ze státu Burkina Faso, je stálým členem souboru Divadla Continuo a Mea Culpa je jeho autorský počin pod uměleckou supervizí a dramaturgickou spoluprací Pavla Šťourače. Pražské uvedení se uskutečnilo v rámci programu festivalu Tvůrčí Afrika, aneb Všichni jsme Afričani, tedy ve vhodné tematické analogii, v experimentálním prostoru NoD.

Převtělení temných sil

Performer uchopil žánr fyzického divadla ve spojení s výrazovostí afrických zvířecích masek a za pomoci bohatého tanečně-pohybového projevu vytvořil scénický tvar a koncept protkaný africkými rituálními a obřadními (pohybovými) zvyklostmi, zpěvy a historicko-politickým kontextem afrických kultur s událostmi zejména aktuálními.

Tanečník je na scéně nehybně a nenápadně přítomen od okamžiku vpuštění diváků do sálu a v rámci svých padesáti minut si vystačí se čtyřmi podsvícenými pneumatikami rozmístěnými v prostoru, dvěma dřevěnými podstavci a malou (nejspíše vyřezávanou) soškou. Na scéně se ještě objeví rituální propriety dodávající zvukovou i vizuální autenticitu výstupům obřadního charakteru doplněné o typické africké tance s pokřiky. Nutno dodat, že performer k tradici rituálu přistupuje s úctou, ale zároveň s lehkou ironií a nadhledem vyzařující skrze mimiku jeho obličeje.            

Tiendrebeogo diváky zavede do nekonkrétního prostoru zemřelých těl a jejich duší a skrze rituálně-obřadní komunikaci mezi ním a soškou dojde k několika jeho „reinkarnacím“. K nim využívá divadelnosti zvířecí obličejové masky. Přistupuje k nim jako ke zprostředkovateli duševní proměny účastníka obřadu. Dochází tak k magickému převtělení temných sil doprovázené opojením náhle získanou mocí.

„Your name is going to be… Put in!“

Jednotlivá vtělení vypovídají o historicko-politickém kontextu afrických zemí dávných a zřetelněji současných dob. Jakožto laik v oblasti specifických kultur těchto zemí se konkrétní odkazy a kontexty neodvažuji interpretovat, ale tento studijní nedostatek bude mezi diváky v prostoru pro vnímání přítomen vždy. Nejspíše proto je tedy forma sdělení ideálně ponechána více v obecné rovině s mírnými konkrétními odkazy vhodně zakomponovanými do interakce s diváky. Performer je v propojení s nimi poměrně aktivní, pro příklad – diváky oslovuje, nechává je odpovědět na otázku „What’s your name?“. Nicméně jména diváků následně přejmenovává na Macrona anebo nepřímo („Put? In!“) na Putina.

Představení je v jednotlivých částech velice kontrastní, vhodně střídá zábavné momenty s hlubšími a závažnějšími výpověďmi. Odlehčeným prvkem je třeba performerův rap, jehož text je složený z frází o hledání svobody, pravdy, lásky, vnitřního pravého „já“ a všech podobných textařských „originálů“. V kontrastu s humornější formou nabízí hlubší zamyšlení, zda vůbec interpreti vnímají význam a hodnoty těchto slov. Zda my všichni vnímáme váhu takových slov.

V inscenaci se snoubí komunikační prostředky verbální i nonverbální. Pohybový projev někdy převažuje nad hlasovým, jinde přebírá prvenství hlas, ale oba přístupy se dynamicky střídají, doplňují a vytvářejí funkční jednotu přispívající k přímé autorské výpovědi. Naléhavost a patřičnost otázky „Who gave you freedom?“ by měla doznívat v divácích ještě při samotném odchodu ze sálu spolu s lehkým úsměvem na rtech.

Psáno z  představení 19. května 2019, NoD.

Mea Culpa
Koncepce, režie, scénografie: Charles N. Tiendrebeogo
Umělecká supervize: Pavel Šťourač
Masky: Collete Roy
Premiéra: 9. 3. 2019, Malovice, Švestkový Dvůr