Mozart podle Egerháziho a Kyliána
Balet Jihočeského divadla hostoval ve Stavovském divadle v Praze, kde představil komponované představení MOZ-ART. Umělecký vedoucí souboru Attila Egerházi se opět vydal svou oblíbenou cestou – Mozartova hudba je blízká jeho naturelu a jeho uměleckým vizím. Jestliže naposledy se nepříliš zdařile potýkal s Mozartovou Kouzelnou flétnou, v tomto případě vybral fragmenty z děl, která ladila s jeho záměrem. Nový balet nese název původně barokní zahrady Mirabelle nedaleko Salcburku, která choreografa inspirovala při nastudování „taneční básně, která zrcadlí Mozartovu hudbu“.
V zajetí eklekticismu
Slova zní vzletně a vznešeně. Co však ve skutečnosti Mirabelle obnáší? Egerházi se opět ukázal jako velký ctitel děl Jiřího Kyliána. I v Egerháziho dřívějších baletech šlo vysledovat tento výrazný sytič jeho pohybové inspirace. A stejně tak i Mirabelle je poskládána z částí, které silně připomínají Kyliánovy balety (namátkou Petite Mort, Falling Angels).
Na začátku se dívka se svíčkou pomalou chůzí přemisťuje z forbíny na pozadí tmavé scény, která se proměňuje při jednom z následujících obrazů, kdy tanečnice leží na zádech v pozici evidentně převzaté z Kyliánovy Petite Mort (opřené o lokty, hlava se dotýká temenem podlahy, pokrčené nohy roztaženy); do klína mají vraženy hroty velkých trojúhelníků, které vyjíždějí nahoru. Sbory, sóla, duety a tria se střídají a přinášejí neměnnou atmosféru a dynamiku. Mozartova hudba je pro mě však daleko výmluvnější a subtilnější.
Egerházi nepřináší čitelnější inovace a pilně od Kyliána opisuje, ať výběrem kombinací, prací se světly či s prostorem. Pokud do toku přebraného pohybu zasahuje, vypadá to jak blesk z čistého nebe – to když se několikrát opakuje „pikantní“prvek, kdy aktéři ve stoji spatném švihnou prudce dolů svým trupem, při návratu pak udělají výpad vpřed a zakmitají vpředu pažemi. Ani humorné chvilky spočívající víceméně v grimasách účinkujících, kteří na diváka vypláznou i jazyk, se moc nepovedly… Je škoda, že se choreograf nedokázal oprostit od svého idolu a v Mirabelle proto nejspíš uvízlo příliš mnoho eklekticismu a epigonství (přitom v Kauze Kafka Egerházi zdařile obhájil vlastní pohybový názor).
Lehkonohé řádění
Za pět let svého působení v Českých Budějovicích udal Egerházi tamnímu baletu současný směr. Oblíbil si korzety, vybral tanečníky, kteří jeho způsob práce akceptují a téměř dokonale ji vylaďují, což nakonec potvrdili v další části MOZ-ARTa, když zatančili Kyliánových Šest tanců (Sechs Tänze). Tímto baletem se zahajoval provoz nové divadelní budovy Het Muziektheater v Amsterodamu v roce 1986. Mozarta při komponování inspirovaly Deutsche Tänze (Německé tance), valčíky německých sedláků, rozverní předchůdci později oblíbených plesových vídeňských valčíků.
Kylián vystavěl absurdní a úsměvné situace, ve kterých tanečnice ve vyčesaných drdolech, pánové v bílých parukách vypouštějí gejzír radosti a bláznovství ve variacích, které stále překvapují. Oděni do dobového prádla 18. století, kalhoty ke kolenům, šněrovačky a z napudrovaných paruk se zvedají pudrové obláčky.Po scéně přejíždějí pojízdné černé krinolíny – metafora konvence a upjatosti, jimž tanečníci svým řáděním lehkovážně vzdorují. Choreografie stále vtahuje svou nápaditostí, vtipem, muzikalitou a bohatou imaginací, která se jeví u Kyliána jako nekonečná.
Tanečníci Jihočeského baletu tančí Šest tanců se značným zaujetím, koncentrací a v zásadě jim všechny zapeklitosti vycházejí. Jen některé detaily mají rozpité kontury (rychlá gestikulace paží, komplikované vazby, nečekané odsuny ze scény), ale to nic nemění na faktu, že jinak Kyliána solidně zvládají.
V MOZ-ARTovi dostávají příležitost také studenti Tanečního centra Praha – konzervatoře, jejíž absolventi tvoří podstatnou část souboru Jihočeského divadla. O propojení těchto dvou subjektů není pochyb, ostatně v divadelním programu je informaci o zmíněné vzdělávací instituci věnována celá strana, neboť škola se stala rovněž sponzorem uvedeného projektu. Pak se ovšem asi budou těžko na jihu Čech uplatňovat i jiné umělecké názory a kritéria, než tomu bylo doposud.
Psáno z představení 15. listopadu 2014 ve Stavovském divadle, Praha.
MOZ-ART
Mirabelle
Režie a choreografie: Attila Egerházi
Hudba: W. A. Mozart (fragmenty z koncertů pro klavír a orchestr č. 9 – Es dur, andantino, č. 13 – C dur, andante, č. 20 – d moll, romance, ze symfonie č. 40 – g moll, molto allegro, skladba Balanescu quartet Maria T: Lullaby Dream)
Scéna: Győrgy Árvai
Kostýmy: Andrea T. Haamer
Světelný design: Attila Egerházi
Šest tanců
Režie a choreografie: Jiří Kylián
Hudba: W. A. Mozart Šest německých tanců pro orchestr
Nastudování: Shirley Esseboom
Scéna a kostýmy: Jiří Kylián
Světelný design: Joop Caboort
Premiéra: 1. 2. 2014, DK Metropol v Českých Budějovicích
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?