Oslava jako radostné setkání blízkých, nebo také jako příležitost, kdy se mnohdy s rostoucí mírou alkoholu rozkrývají trhliny mezilidských vztahů a poodhalují pokřivené charaktery. Ideální téma, které přímo vybízí k tanečnímu zpracování. V minulosti se ho z českých choreografů ujal nikdo menší než Jiří Kylián. Jeho Narozeniny se Sabine Kupferberg v roli oslavenkyně a dalšími tanečníky z NDT3 jsou vskutku nezapomenutelné, stejně tak jako drásavý Gossip Lenky Vagnerové. Trojlístek nyní uzavírá Andrea Miltnerová, která ve svém pohledu na Oslavu nepřináší opojné, technicky náročné party tanečníků, ale i tak dokáže trefně zahrát na lidskou strunu promyšlenými scénami, přesvědčivě zpracovanými charaktery a citlivě nastavenou mírou mezi tím, nakolik rozkrýt karty a nakolik nechat pracovat divákovu fantazii. Co se vlastně tentokráte slaví, přitom není vůbec zřejmé, ale ani důležité.
Účastníky této oslavy se stávají automaticky i diváci. Ti jsou se sklenkou šampaňského usazeni téměř po celém obvodu sálu zkušebny Studia Alta. Nezdráhají se přijmout nabízené jednohubky, aby neurazili hostitelský pár Veroniku (tančí Anna Kukuczková) a Martina (Daniel Raček). Dvojice pak nečekaně zaujme taneční držení. Anna ustavičně a nekonečně cupitá kolem Daniela, který se jako středobod vesmíru roztáčí kolem své osy. Chvílemi připomínají ručičky hodin, jež odměřují čas do začátku párty, svým vzájemným působením však dávají nahlédnout i do hlubin jejich vztahu, a ten je značně nevyrovnaný. On je dominantní, možná až despotický, snaží se mít vše pod kontrolou, ona bezhlesně slepě poslouchá, pracuje jako bezduchý stroj. Ovšem do chvíle, než se ocitne v náručí vilného Kevina (Lukáš Homola). Ten ji propaluje pohledem, ona taje. Pár má rázem odlišnou energii. Anna odhaluje svou skutečnou tvář, kterou naznačují i ultra krátké černé šaty. Při proslovu se od uvítání na oslavě dostane k tématu slasti, Daniel se její monolog marně snaží zastavit, dostat ji zpět pod kontrolu a stahovat šaty, které se pravidelně vyhrnují nepatřičně vysoko.
Rovnocenného partnera Casanovy Kevina představuje Laura (Tereza Lenerová Hradilková). Jejich poživačný duet s plnými ústy jednohubek a dalších pochutin je úsměvným, atraktivním tanečním battlem, v němž můžeme vyčíst ve stylizované podobě náznaky flamenca či twerku. Ztvárňují flirt, radost ze hry, ale i hrdost, která se promítne do symbolického souboje v dalším společném tanci.
Zcela odlišný temperament vnáší Žofie (Markéta Jandová). Je přesně tím nezvaným hostem, o kterém nikdo neví, kde se tu vzal. Působí jako z jiného světa. Křehká, duchem neustále nepřítomná víla, která sama nechápe, jak se tu ocitla. Neustálé vychylování z osy může vyvolávat dojem opilce, ale ten se zdá u této křehké bytosti nepatřičný. Zůstává vskutku záhadou, mořskou pannou, která se následně vlní a pluje v pomyslném akváriu. Nechtěně přitahuje pozornost mužského osazenstva, stává se konkurencí a obětí šikany žen a v závěru surového umně abstraktně ztvárněného znásilnění.
Miltnerová pracuje i s dalšími elementy, jež jsou součástí těchto slavnostních setkáních - společenské hry, párty frkačky a čepičky. Na řadu přichází flaška, chytání házených bonbónů do úst, mužské soupeření i náznak letmého lesbického dostaveníčka žen. Stejně jako většina oslav, i zde logicky vyšumí závěr do ztracena. Někdo se vypaří, ostatní bezhlesně artikulují, pouze Žofie odhodí stud a podáním ruky se rozloučí se všemi přítomnými diváky.
Miltnerová touto Oslavou začala psát zcela novou kapitolu své tvorby. Z předchozích více méně snových a abstraktních tanečních inscenací zůstává pojítko v tanečním vyjádření Žofie. Pohybový slovník ostatních interpretů tematicky vhodně vychází ze stylizace různých typů společenského tance. Choreografka se obklopila partou lidí, kteří precizně dokázali vyjádřit kýžené charaktery, a zachovala fungující spolupráci se světelným designérem Janem Komárkem, který se tentokráte ujal kromě light designu i hudební stránky inscenace. Oboje má nepopiratelný podíl na celkové atmosféře díla. Žárovky zavěšené v prostoru v různých výškách, jimž se tanečními musejí vyhýbat, působí obnaženě, hudba, jež je plná disharmonie znásobuje napětí a reflektuje disbalanc mezi vztahy účastníků oné párty.
Recenze je psána z premiéry ze dne 27. listopadu 2018 ze Studia Alta
Oslava
Koncept a choreografie: Andrea Miltnerová
Zvukový a světelný design: Jan Komárek
Interpretace: Anna Kukuczková, Daniel Raček, Tereza Lenerová Hradilková, Lukáš Homola, Markéta Jandová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Hana Polanská
Děkuji moc za článek. Jen malá poznámka ke komentáři na konci. Co přesně myslí autorka alternou ? Pite, Eckman ani Khan …Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?