Oslava – Sonda do mezilidských vztahů a charakterů

Oslava jako radostné setkání blízkých, nebo také jako příležitost, kdy se mnohdy s rostoucí mírou alkoholu rozkrývají trhliny mezilidských vztahů a poodhalují pokřivené charaktery. Ideální téma, které přímo vybízí k tanečnímu zpracování. V minulosti se ho z českých choreografů ujal nikdo menší než Jiří Kylián.  Jeho Narozeniny se Sabine Kupferberg v roli oslavenkyně a dalšími tanečníky z NDT3 jsou vskutku nezapomenutelné, stejně tak jako drásavý Gossip Lenky Vagnerové.  Trojlístek nyní uzavírá Andrea Miltnerová, která ve svém pohledu na Oslavu nepřináší opojné, technicky náročné party tanečníků, ale i tak dokáže trefně zahrát na lidskou strunu promyšlenými scénami, přesvědčivě zpracovanými charaktery a citlivě nastavenou mírou mezi tím, nakolik rozkrýt karty a nakolik nechat pracovat divákovu fantazii. Co se vlastně tentokráte slaví, přitom není vůbec zřejmé, ale ani důležité.

Účastníky této oslavy se stávají automaticky i diváci. Ti jsou se sklenkou šampaňského usazeni téměř po celém obvodu sálu zkušebny Studia Alta. Nezdráhají se přijmout nabízené jednohubky, aby neurazili hostitelský pár Veroniku (tančí Anna Kukuczková) a Martina (Daniel Raček). Dvojice pak nečekaně zaujme taneční držení. Anna ustavičně a nekonečně cupitá kolem Daniela, který se jako středobod vesmíru roztáčí kolem své osy. Chvílemi připomínají ručičky hodin, jež odměřují čas do začátku párty, svým vzájemným působením však dávají nahlédnout i do hlubin jejich vztahu, a ten je značně nevyrovnaný. On je dominantní, možná až despotický, snaží se mít vše pod kontrolou, ona bezhlesně slepě poslouchá, pracuje jako bezduchý stroj. Ovšem do chvíle, než se ocitne v náručí vilného Kevina (Lukáš Homola). Ten ji propaluje pohledem, ona taje. Pár má rázem odlišnou energii. Anna odhaluje svou skutečnou tvář, kterou  naznačují i ultra krátké černé šaty. Při proslovu se od uvítání na oslavě dostane k tématu slasti, Daniel se její monolog marně snaží zastavit, dostat ji zpět pod kontrolu a stahovat šaty, které se pravidelně vyhrnují nepatřičně vysoko.

Rovnocenného partnera Casanovy Kevina představuje Laura (Tereza Lenerová Hradilková). Jejich poživačný duet s plnými ústy jednohubek a dalších pochutin je úsměvným, atraktivním tanečním battlem, v němž můžeme vyčíst ve stylizované podobě náznaky flamenca či twerku. Ztvárňují flirt, radost ze hry, ale i hrdost, která se promítne do symbolického souboje v dalším společném tanci.

Zcela odlišný temperament vnáší Žofie (Markéta Jandová). Je přesně tím nezvaným hostem, o kterém nikdo neví, kde se tu vzal. Působí jako z jiného světa. Křehká, duchem neustále nepřítomná víla, která sama nechápe, jak se tu ocitla. Neustálé vychylování z osy může vyvolávat dojem opilce, ale ten se zdá u této křehké bytosti nepatřičný. Zůstává vskutku záhadou, mořskou pannou, která se následně vlní a pluje v pomyslném akváriu. Nechtěně přitahuje pozornost mužského osazenstva, stává se konkurencí a obětí šikany žen a v závěru surového umně abstraktně ztvárněného znásilnění. 

Miltnerová pracuje i s dalšími elementy, jež jsou součástí těchto slavnostních setkáních - společenské hry, párty frkačky a čepičky. Na řadu přichází flaška, chytání házených bonbónů do úst, mužské soupeření i náznak letmého lesbického dostaveníčka žen. Stejně jako většina oslav, i zde logicky vyšumí závěr do ztracena. Někdo se vypaří, ostatní bezhlesně artikulují, pouze Žofie odhodí stud a podáním ruky se rozloučí se všemi přítomnými diváky.

Miltnerová touto Oslavou začala psát zcela novou kapitolu své tvorby. Z předchozích více méně snových a abstraktních tanečních inscenací zůstává pojítko v tanečním vyjádření Žofie. Pohybový slovník ostatních interpretů tematicky vhodně vychází ze stylizace různých typů společenského tance. Choreografka se obklopila partou lidí, kteří precizně dokázali vyjádřit kýžené charaktery, a zachovala fungující spolupráci se světelným designérem Janem Komárkem, který se tentokráte ujal kromě light designu i hudební stránky inscenace. Oboje má nepopiratelný podíl na celkové atmosféře díla. Žárovky zavěšené v prostoru v různých výškách, jimž se tanečními musejí vyhýbat, působí obnaženě, hudba, jež je plná disharmonie znásobuje napětí a reflektuje disbalanc mezi vztahy účastníků oné párty.

Recenze je psána z premiéry ze dne 27. listopadu 2018 ze Studia Alta

 

 

 

 

 

 

 

 

Oslava
Koncept a choreografie: Andrea Miltnerová
Zvukový a světelný design: Jan Komárek
Interpretace: Anna Kukuczková, Daniel Raček, Tereza Lenerová Hradilková, Lukáš Homola, Markéta Jandová