Andrea Miltnerová - tělo jako symbol

17. 1. 2013 recenze

Autor Zuzana Smugalová

V rámci Mezinárodního festivalu současného tance pořádaného Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA vystoupila ve vlastním celovečerním programu Trilogie pohybu na své takřka domovské scéně Divadla Alfred ve dvoře Andrea Miltnerová. Zkušená tanečnice současného tance s výraznou individualitou, specialistka na interpretaci barokních tanců zkoumá tělo a pohyb systémem analýzy a propojuje vzájemně své znalosti a schopnosti. Dlouhodobé téma vzdělávacích seminářů SE.S.TY „inspirace barokem“ jí otevřelo eventualitu realizace a následný choreografický coaching, produkční zázemí i potřebnou jistotu pro možnost experimentu. Zároveň její spolupráce s Janem Komárkem, skvělým iluzionistou scénických nálad, přinesla na českou taneční scénu výjimečný žánr sólových performancí jako tanečních studií těla. Vnímání symbolismu v nich nás nutí obracet se k historii a hledat v ní souvislosti se současností. F

ractured je v patnácti minutách svého trvání dokonalou minimalistickou kompozicí rozehrávající tělo jako nástroj. Bez pohybu po prostoru, bez změny postavení těla. Absurditu počínání upozaďuje fascinace precizností, která je baroku tak vlastní. Ta je v těle tanečnice, jež se v předklonu opírá o ruce, všude přítomná. Inscenační postup není ani tak originální, ale je dokonale promyšlen do posledního detailu včetně světelného designu. La Folia představuje rekonstrukci původního zápisu taneční notace Raoula Augera Feuilleta z roku 1709. Současnost zastupoval v tříminutovém sóle pro jednu tanečnici – Andreu Miltnerovou – šustot igelitové sukně dlouhé až na zem. Silně postmoderní prvek zaujal v prvním momentu, ovšem milovníku barokních formací zakryl „výhled na nožku ve střevíčku“, tedy jej oloupil o potěšení z virtuozity pohybu v barokním stylu. Vrcholem večera se stala repríza Tance magnetické balerinky, jejíž premiéra v Divadle Alfred ve dvoře proběhla na jaře v malém sále. Opět minimalismus v prostorovém pohybu, nicméně maximální využití všech možností, které tělo tanečnice od pasu nahoru nabízí. V komorním prostředí malého sálu byla blízkost divákům téměř uhrančivým prvkem a výpověď skrytá v představení velmi osobní. Neúnavnost a dokonalost strojově se opakujících pohybů tanečnice, jejíž vyzrálost možná záměrně zvýrazňovalo nasvícení, a zaťatý, napůl vyděšený výraz evokovaly rozhodování o tom, co nastane dál. Co bude, až skončí její tanec? Bude to vůbec ještě ona, když tanec je jejím životem?
V

elký sál přinesl odstup publika a neméně fascinující obrázek, méně osobní, o to více komplexně zarámovaný. Divák si mohl vychutnat propojení jednotlivých pasáží jakoby filmovým střihem, tanečnici samotné dala vzdálenost volnost výrazu a neubrala na kvalitě provedení. Obě verze mají něco do sebe a samotný titul velký potenciál. Stejně jako u předchozích představení byl světelný design neoddělitelným partnerem. Tancem magnetické balerinky na sebe Andrea Miltnerová strhla velkou pozornost nejen pražského tanečního publika. Je další alternativou běžných produkcí současného tance a svou osobitostí obohacuje českou taneční scénu o jiný přístup k tanečním performancím. Psáno z představení 2. prosince 2012, Divadlo Alfred ve dvoře (v rámci Mezinárodního festivalu současného tance Korespondance 2012). TRILOGIE POHYBU
Fractured
Námět a choreografie: Andrea Miltnerová
Světelný a zvukový design: Jan Komárek
Tančí: Andrea Miltnerová
Koprodukce: MOTUS – produkce divadla Alfred ve dvoře
Premiéra: 3. prosince 2010 La Folia
Choreografie a notace: Raoul Auger Feuillet, publikováno v r. 1709
Hudba: Antonio Vivaldi
Rekonstrukce, interpretace: Andrea Miltnerová
Světelný design: Jan Komárek
Koprodukce: SE.S.TA Tanec magnetické balerinky
Choreografie a tanec: Andrea Miltnerová
Režie, zvukový a světelný design: Jan Komárek
Koprodukce: MOTUS – produkce divadla Alfred ve dvoře
Premiéra: 23. května 2012