Parazit – Nadčasová komedie o nadpřirozenosti ženy

Nonverbální divadlo. V minulosti spíše okrajový žánr, jehož termín chtěl naznačit, že není pouhou pantomimou ve stylu Marcela Marceaua či klaunů s červeným nosem z televizních varieté, jak si mnozí Češi při první zmínce vybaví. Obsahuje všechny dosud známé tělesné divadelní techniky, oproti klasické činohře však neklade největší důraz na text a jeho přednes, ale na fyzickou akci, díky níž je divák vtažen do děje tak nějak příměji. Ne, že by bylo němé, naopak, jevištní řeč mu sluší, skvěle dokresluje a doplňuje mnohobarevnost inscenací. Dnes je tento žánr hlavní substancí moderních divadelních inscenací, které touží po určité abstrakci či surrealitě. Prolíná se s tancem, akrobacií, pantomimou, novým cirkusem, alternativním a fyzickým divadlem, instalací, výtvarnou performancí, filmovými triky. A právě to nám ukázal Parazit – absolventská práce posluchačky 5. ročníku katedry nonverbálního divadla HAMU Michaely Staré v režii jejího staršího spolužáka Ondřeje Holby. Jedinečná performance absolutního divadla, která nešetří oduševnělým vtipem.

Parazit (Michaela Stará). Foto: Vojtěch Brtnický.

Inzerce

Plakát dívky s pingpongovým míčkem v ústech zaujal na první pohled, anotace slibující novou techniku žonglování ústy vzbuzovala napjaté očekávání. Pod sítí s bílými míčky se při úvodních tónech začalo pod hromadou igelitu pohybovat bezbranné stvoření, které k nám jakoby zabloudilo. Soukalo se ze své larvy neohrabaně a komicky – mnoho choreografů by se inspirovalo novotvary a pózami, které dokázal tvor vyloudit. Skvělá pohybová zkratka a divadelnost od prvního momentu vzpřímila obecenstvo na židlích. Mimozemšťan s nelidskýma očima postupně objevoval své končetiny a jejich funkce, při snaze komunikovat s diváky mu z úst však vyklouzla vždy jen bílá kulička. Přesto se nakonec rozpovídal a ukázal všestranný talent a komický um mladé herečky.

Nadpřirozený tvor se v dalších minutách pokoušel napodobit svět, který viděl před očima, a přizpůsobit se lidskému pokolení. Nebylo pro něj snadné přestat plivat míčky a opustit bezpečí a pouto k životu, které pro něj představovaly. Z bílé larvy se však postupně stala žena, která rychle pochopila, jak si podmanit náš svět. A ze studentky profesionální performerka, která již pochopila, jak si díky svým dovednostem a talentu podmanit scénu i diváky. Avizovaný vnitřní rozpor mezi ženskostí a animalitou vnímáme v její osobnosti jako dvě strany téže mince, energie, které se doplňují, a díky tomu tvoří ideální rovnováhu. Nikoliv jako nepřítele. Parazit může být nesnášen, ale je součástí naší identity – jde jen o to, jak velký mu dáme prostor nás ovládat. Nebo jej můžeme využít ve svůj prospěch a růst. Závěrečný futuristický trik evokující staré hororové filmy nám připomene, že v této nové ženě dřímá nadpřirozená síla, která stojí daleko nad časoprostorovým vnímáním člověka. Asi jako nonverbální umění.

Psáno z premiéry 29. září 2019, Palác Akropolis.

Parazit
Námět a hraje: Michaela Stará
Režie: Ondřej Holba
Supervize: Eliška Brtnická
Hudba: Petr Kolman, Vojtěch Bor
Scénografie: Debora Štysová
Produkce: Public Art / Palác Akropolis
Premiéra: 29. 9. 2019