Princezna Hyacinta bez zásadní inscenační inovace

Liberecký baletní soubor Divadla F. X. Šaldy uvedl premiéru dlouho neuváděného celovečerního baletu Princezna Hyacinta. Původní premiéra se konala v Národním divadle v Praze v roce 1911 v choreografii a režii Achilla Viscusiho s libretem Ladislava Nováka. Pohádkový příběh zhudebnil významný ryze český skladatel Oskar Nedbal, který vytvořil známé balety či baletní pantomimy Pohádka o HonzoviZ pohádky do pohádkyČertova babička či Andersen.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Zvláště libreto Princezny Hyacinty bylo dost komplikované, zdlouhavé a zřejmě málo srozumitelné (baletní pantomima měla tři jednání a devět obrazů). Velký význam měl neobyčejný plakát, skutečné umělecké dílo vytvořené k tehdejší premiéře geniálním secesním malířem Alfonsem Muchou. Jistě mohly být zajímavé inscenace v Národním divadle v choreografii význačného choreografa Augustina Bergera (1917) a Jelizavety Nikolské (1936).

Poslední uvedení tohoto titulu se odehrála právě v libereckém baletu v roce 1947 a v Opavě v roce 1948. O to více je cenné, že se tým současných tvůrců pustil do přepracování a zjednodušení libreta Princezny Hyacinty s choreografií a režií Mariky Blahoutové. Důležitým spolutvůrcem inscenace je Kateřina Hanáčková, dříve kritička, nyní PR manažerka pražského Národního divadla. Uvést Princeznu Hyacintu byl vlastně její nápad, stejně tak jako úprava a zkrácení libreta.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Nová hudba i libreto

S dosti velkým očekáváním jsem se vydala na premiéru. Především mne zajímala nově zkomponovaná hudba soudobého renomovaného skladatele Zbyňka Matějů v kontextu s dochovanou partiturou Oskara Nedbala. Nahrávka Nedbalovy kompozice existuje jen v torzu, takže bylo pro autorku a choreografku Mariku Blahoutovou složité získat ucelenou představu. Do partitury autoři tedy zasáhli a upravili ji pro komorní orchestr (klavír, housle, violu, violoncello, klarinet, harfu a bicí nástroje), který hraje živě. Hudba Zbyňka Matějů je velmi dynamická a silně napomáhá ději v dramatických scénách.

Je otázkou, zdali v kontrastu s operetně baletními melodiemi Oskara Nedbala k sobě obě kompozice pasují. Nejedná se o koláž v pravém slova smyslu, ale o dvě naprosto stylově různorodé, a přitom propletené hudební roviny. Pro citlivé posluchače působí leckdy chaoticky a nesourodě. Klavírista Daniel Wiesner je s křídlem vsazen do přízemní lóže nad orchestrem, celou dobu je zády k divákům a jen přes rameno může sledovat spoluhráče v orchestru. Pravda je, že řadu sólových partů hraje sám, ale kdyby byl v orchestru s ostatními hráči, bylo by to jistě přirozenější.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Humor ani drama nechybí…

Děj baletu je umístěn na hrad Trosky, jehož tajemství láká dodnes. Vesnický kovář touží po bohatství a vydá se na cestu získat bájný poklad. Na hradě se setkává s krásnou princeznou Hyacintou a zamiluje se do ní. O Hyacintu se zajímají dva nápadníci, ale nakonec se jí zmocní černokněžník Aratron. Při pokusu o její vysvobození se dostává kovář až do bájné říše Hyacint.

Pohádkovému příběhu nechybí humor ani dramatické situace, zdůrazněny jsou zásadní hodnoty vítězství dobra nad zlem a čistá, opravdová láska. Všechny profesionální podmínky k vzniku představení byly dobře připraveny, ale, jak je obvyklé, i přes všechny slibné předpoklady k vlastní tvorbě inscenace to nemusí stačit.

Ve výsledku se již od prvních ze sedmi obrazů jeví choreografie jako velmi konvenční a poněkud plytká. Role kováře, Hyacinty, černokněžníka i dalších postav jsou sice logicky vystavěny, je jim rozumět, ale vlastní pohybový slovník připomíná baletní klišé inscenací z minulého století. Překvapuje mě, že choreografka Marika Blahoutová se všemi svými zkušenostmi, získanými již v angažmá u Pavla Šmoka i z vlastní choreografické tvorby, používá vazby sice taneční, ale poměrně málo originální, postrádající hloubku, pravdivost a intenzitu projevu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Vtipně jsou postaveny výstupy obou komických nápadníků Dona Panfilia, šlechtice kastilského, a potulného českého rytíře Zvonimíra i konfliktní situace v boji proti zlým silám a kouzlům čaroděje Aratrona (Jaroslav Kolář). Michal Kováč v roli kováře je celkem přesvědčivý, i když byl zpočátku herecky strnulý. Ve scénách s čarodějem je několikrát omráčen, poražen, ale vždy se znovu dává do boje. Stejně tak omámena a zakleta je opakovaně princezna Hyacinta v interpretaci krásné tanečnice Nurii Cazorly Garcíi. Tyto scény se opakují v podobné intenzitě, až diváci poněkud ztrácejí přehled. 

…přesto krok nazpět

K překonání zla pomáhají kováři symboly, amulety srdce i zázračná podkova. Aratron se zmocnil princezny a chce získat i její nádhernou korunu. Z tajuplné Aratronovy sluje vysvobodí princeznu vládkyně říše Hyacint (není jasné, proč ji hraje stejná tanečnice, Maria Gornalová, když hraje matku princezny Hyacinty v předchozím dějství). Kovář se dostane do říše Hyacint a záměrně je vílami váben a provokován. Jeho láska k princezně odolá všem svodům a nátlakům. S princeznou se znovu šťastně setká i přes novou ataku násilného Aratrona, láska vítězí i pomocí již zmíněných zázračných symbolů srdce a svítivé podkovy a také pomocí postavy Amorka a světlonoše (v působivé interpretaci Annabel Pearce), který dějem významně prochází a kováře doprovází. V závěru se oba zamilovaní dočkají svatby, oběma požehná i matka Hyacinty. Scénické prostředí, které se mnohokrát v inscenaci proměňuje, tvoří schodiště v pravé části scény a horní rampa, most, horizontálně upevněný, který je využíván jen chvílemi. Z vesnické kovárny a ze zámecké síně na hradě s určitými secesními prvky a zdobením se dostáváme přes čarodějnou, až pekelnou sluj černokněžníka s visícím drakem až k jednoduše pojatému království Hyacint. Dekorace jsou vytahovány a spouštěny z provaziště, což působí zastarale.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Scénu vytvořila Lucie Loosová, která má s baletem mnoho zkušeností, stejně tak jako významný výtvarník kostýmů Josef Jelínek. Jeho baletní ryze pohádkové kostýmy jsou precizně a detailně promyšlené, ale splňují výrazně pojetí tradičního klasického baletu. Především kostýmy dívek, vesničanek i sboru víl s dlouhými parukami působí jako z Giselle nebo Rusalky. Podobně jako choreografie nejsou rozvinuty o současné vnímání.

Inscenaci rozhodně chybí timing, některé scény jsou až zbytečně dlouhé a natahované. Předpokládala jsem, že režijně dramaturgická koncepce obnoveného díla bude celkově modernější a svižnější. V porovnání s nedávnými inscenacemi libereckého baletu pod uměleckým vedením Mariky Mikanové vnímám premiéru jako krok zpátky.

 

Psáno z druhé premiéry 2. dubna 2023, Divadlo F. X. Šaldy, Liberec.

 

Princezna Hyacinta
Režie, choreografie: Marika Blahoutová
Úprava libreta: Kateřina Hanáčková
Hudba: Oskar Nedbal, Zbyněk Matějů
Scénografie: Lucie Loosová
Kostýmy: Josef Jelínek
Light design: Pavel Hejret, Marika Blahoutová
Asistent choreografa: Michaela Wenzelová, Alexey Yurakov
Premiéra: 31. 3. 2023

 

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 14x


Fotogalerie

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Princezna Hyacinta. Foto: Serghei Gherciu.

Témata článku

Marika BlahoutováOskar NedbalPrincezna Hyacinta

Balet Divadla F. X. Šaldy

Tanec

Princezna Hyacinta

vložil Janinka

IP: 89.24.41.205
Reaguje na:
Tento taneční příběh je určen nejenom pro dospělé, ale také pro děti. Splňuje vše, co má rodinné představení mít. Děj je jednoduchý, čitelný a přesto zajímavý, není pravda, že se diváci ztrácí....viz hodnocení v recenzi: "Tyto scény se opakují v podobné intenzitě, až diváci poněkud ztrácejí přehled." Kolika diváků se paní kritička ptala??
Hudba je úchvatná, tak stejně klavírista na pódiu...Kdo zná původní předlohu, musí uznat, že děj je seškrtán skvěle - tak, aby byl srozumitelný a neztratil nic ze své pohádkovosti ...
Nádherné kostýmy a krásná scéna dodává představení šmrnc, choreografie je vystavěna moc hezky, střídají se vtipné, veselé, zamilované a vážné chvíle, kdy i dětský divák pochopí....
Liberecké divadlo chtělo vytvořit představení pro široké publikum, a to se jim skvěle podařilo!
Za mě paráda!
+12 -4 ! Odpovědět

Zobrazit další komentáře 1

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: