Rotunda. Foto: Andrea Mohin.
Na scénu nabíhá několik tanečníků v pastelových punčochách a trikotech. Všední vizuální úprava evokuje běžnou taneční hodinu, umělcovu každodennost. Stejně tak skupinový pohyb, který kopíruje hudbu a je bezelstně veselý, dětsky živý, protkaný bryskními skoky a drobnými pohybovými impulzy. Připomíná lekci baletu plnou nadšených dětí, což přesně koresponduje s náladou Muhlyho hudby. Ta měla podle samotného skladatele představovat pro choreografa novou výzvou.
Kostrou Peckovy náročné choreografie jsou rychle se měnící pohyby a neustálé změny směrů v piruetách, rotacích i skocích, tvořící z ní technickou výzvu i pro špičkový newyorský soubor. Tento princip je ze začátku pro oko zábavný, asi v polovině choreografie však začíná být únavný. Diváku se chce zadržet tanečníky, aby zpomalili a dali aspoň některým pohybům více prostoru, dechu. To, že tanečníci jsou neustále v kmitavém pohybu, jako by měli pod nohama žhavé uhlíky, funguje hlavně ve skupinových scénách. V sólech a duetech to pak místy působí, že interpreti nestíhají, a některé pozice zůstávají nedokonalé a nedokončené. Tyto individuální výstupy poněkud oslabují efekt díla, který je ovšem kompenzován skvělými skupinovými scénami. Velice esteticky působí například kaskádovité pohyby, které vynikají hlavně v elevacích ženských tanečnic jejich partnery. Rytmus choreografie je taktéž cyklický a to v divákovi vytváří jakousi jistotu – stejně jako kruh sám. Jistotu, že struktura díla se bude opakovat, ale také že jej nic zásadního nepřekvapí.
Z abstraktnějšího pohledu je choreografie ztělesněním organičnosti, a to ve smyslu buněčného pohybu nebo nejelementárnějších zákonitostí přírody. Dokonalý pořádek v chaosu. Přesně tak se chovají Peckovy skupinové scény, které možná ještě lépe vyniknou právě ze záznamu, nabízejícím divákovi lehký nadhled. Zdánlivě chaotické tvary i pohyby každého tanečníka ve skutečnosti splývají do stejně potěšující podívané, jako by člověk pozoroval hemžení organismů pod mikroskopem. Zásadním se zde stává tvar kruhu tvořící počáteční či konečnou pozici – na tom v kruhu vlastně nezáleží – jejich partu. Snad právě tato cykličnost, charakteristická i pro zmíněnou přírodu, odkazuje k názvu Rotunda. Stavba kruhovitého půdorysu je však výtvorem lidským.
Peckova Rotunda je nekonfliktním, lyrickým představením, které se pohybuje spíše v abstraktní rovině. Nechává dostatek prostoru pro různé interpretace, zároveň však netrápí nutností přemýšlet nad choreografií diváka, který hledá pouze estetický zážitek. A momentů pro čistou radost z pohledu na tanec nabízí představení víc než dost.
Zpřístupnění záznamu nového představení slavného newyorského souboru je bezesporu skvělou příležitostí nahlédnout do americké tvorby. K dispozici bude do 28. dubna do dvou hodin ráno, a to na YouTube kanálu, Facebooku i stránkách souboru.
Psáno z facebookové premiéry na profilu New York City Ballet 25. dubna 2020.
Rotunda
Choreografie: Justin Peck
Hudba: Nico Mulhy
Kostýmy: Reid Bartelme a Harriet Jung
Světelný design: Mark Stanley
Premiéra: 25. 2. 2020
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?