Runners – Běžet neznamená doběhnout

Běhání je fenomén, který si již nejrůznější tvůrci vzali v minulosti za svůj inspirační zdroj a přetavili jej do inscenačního tvaru. Z nedávných počinů využil rafinovaně zabudovaný běžecký pás ve stole například Spolek Jedl v Manželské historii, ze zahraničních prací se téma běhu objevilo v choreografii Ohada Naharina Last Work pro Batsheva Dance Company, nebo v představení Rush Hour Cerena Orana, ve kterém v Mnichově účinkoval Jaro Viňarský. V „putykovských“ Runners dvě tanečnice Sabina Bočková, Tina Afiyan Breiová, performer Viktor Černický a cirkusový umělec Ethan Law doslovně i prostředky fyzického divadla a tance vyprávěli o běhu a utíkání, o spěchu, stresu, pádech i skocích do neznáma, o momentech zastavení i touze předehnat sám sebe.

Scéně na úvod dominovala rozměrná oranžová plachta, ukrývající robustní běhací pás. Nad ní visel mohutný kmen ve vodorovné poloze. Zadní části plochy pak oddělovala obdélníkovitá zavěšená plexiskla, za nimiž stály dřevěné stoly, využívané zřídka a zatím bez zjevných souvislostí s hlavní akcí. Na pravé straně pomyslné manéže se nacházelo pódium pro hudebníky, kteří živě reagovali. Pohybové trajektorie běžců zpravidla vedly kolem dokola polo-arény, v blízkosti prvních řad anebo po diagonále přes pás. Ten díky přítomné technické podpoře měnil rychlost odvíjení, která napomáhala oživení tempa představení.

Výrazně odlišné kostýmy zdůrazňovaly nesourodost skupiny, například Černický se objevil s čelenkou na hlavě, šortkách a tílku, zatímco Bočková utíkala v lesklých splývavých šatech a v jednu chvíli dokonce i s červeným střevíčkem na noze. V bílé nabírané sukni Afiyan Breiová vzdáleně připomínala nevěstu na útěku, nebo Mrtvou nevěstu od Tima Burtona? S každým performerem tak bylo možné najít paralely či se ztotožnit s některými z jejich příběhů, představovali totiž nejen sami sebe, ale díky vzájemné jinakosti zastupovali mnohem širší komunitu.

Performeři střídali formy exprese: tanec, pohybové divadlo, cirkusové triky se stand up formátem vyžadujícím osobnostní styl herectví nebo umění storytellingu. V dovednosti vyprávět vyčníval Viktor Černický, který v Runners jako by navázal na svou jemně roztržitou postavu z inscenace Chyba, v roce 2017 režírované právě Vítem Neznalem. Všichni čtyři účinkující až do závěrečného euforického finále běželi ve své imaginární bublině. I navzdory společným pohybovým sekvencím a vzájemnému protkávání se na jevišti se přidržovali vlastní narativní a tělesné linie.

Sabina Bočková se vedle tance statečně zhostila i zpěvu, kdy se z étericky vlající víly na chvíli stala pevně ukotvená žena. Se zrním či kamínky, se vzkazem od babičky, pohybově experimentovala a navazovala kontakt původem arménská choreografka Tina Afiyan Breiová. Americký akrobat Ethan Law prokládal své výstupy cirkusovými triky a zasloužil se o adrenalinové obrazy, a to zejména s obručí cyr wheel, kterou umístil na pohyblivý pás a sám do ní vstoupil. Artista tak vedle sportovních výkonů spjatých s během naplnil očekávání od cirkusového žánru, zařazoval balanční prvky a cviky z pozemní akrobacie. Kvalitativně mu sekundoval Viktor Černický ve výstupu s jízdním kolem. Nejprve vyprávěl historku z dětství o tom, jak se rozjel z kopce a v narůstající rychlosti přeletěl přes řídítka, a následně se se silničním bicyklem postavil na běžecký pás. 

Ani sympatie ke snaze performerů a Cirku La Putyka nemohly rozehnat otázky po smyslu scénického dění, které se sice opíralo o běh, ale nezřídka působilo upachtěně nebo čistě na efekt. Tenká linie mezi občasně a funkčně užívanou komikou či absurditou a nenaplněnými očekáváními se napínala v repetitivních sekvencích, které nepřinášely víc než variace běhu na pásu. Pády se neproměňovaly v salta nebo jiná cirkusová východiska, žádná nápaditější řešení neustálého slézání a naskakování na pás nepřicházela. Scénický objekt se sice stal odrazným charakteristickým můstkem k tématu, ale současně i jeho největším nepřítelem v ohraničování svobody sdělení. Zatímco výše zmínění inscenátoři pás zakomponovali do dění, a to tak, aby působil jako nenápadný zprostředkovatel jiného pohybu, rytmu a vztahů, zde se stal středobodem scénografie, čímž ale celek, kvůli nevytěženému principu ubíhající půdy pod nohama a navzdory vší snaze a potenciálu zkušených performerů, nabral lehce neohrabané kontury.

Runners, hnaní soutěživostí, nakonec doběhli do cíle ve velkolepém finále s brilantní běžeckou technikou za významné podpory světel a konfet. Vizuálně nosný závěr by byl i skvělou startovní čárou, za níž by se postupně běh rozkládal na prvočísla skrze autentické a zajímavé proslovy a tělesné partitury motivované zkušenou choreografkou Dorou Sulženko Hoštovou. Premiéra působila neuspořádaně a nahodile, na Cirk La Putyka nezvykle jinak než u předchozího repertoáru. Možná se na běžecké dráze ocitlo příliš mnoho všeho, až se téma na trati plné tvůrčích překážek rozlilo do příliš široké řeky. Soubor s věhlasným renomé si patrně jen odběhl do neobvyklých míst, aby se brzy opět dohnal a Runners povýšil z barevné podívané s líbivou hudbou na hluboký zážitek s nádechem cirkusu, divadla a tance.

Psáno z premiéry 8. 6. 2021, Azyl 78.

 

 

Cirk La Putyka: Runners

Hrají: Ethan Law, Viktor Černický, Tina Afiyan Breiová, Sabina Bočková
Živý hudební doprovod: Jan Čtvrtník, Veronika Linhartová
Koncept, režie: Rosťa Novák ml., Vít Neznal
Choreografie: Dora Sulženko Hoštová
Dramaturgie: Petr Erbes, Viktor Černický
Scénografie: Pavla Kamanová, Vít Neznal
Kostýmy: Mikuláš Brukner, Kristina Záveská
Hudba: Jan Čtvrtník, Veronika Linhartová
Světelný design: Jiří (Zewll) Maleňák
Technická spolupráce: Oldřich Procházka, Daniel Hajtl
Fyzioterapeutická spolupráce: Kateřina Mikynová
Běžecký kouč: Ian Adensam
Délka: 60 minut