Na úvod se měli diváci možnost seznámit s choreografickou tvorbou Davida Stránského, a to skrze jeho dílo L´Unita, které bylo tanečně ztvárněno studenty sedmého ročníku Taneční konzervatoře hl. m. Prahy (TKP), jejímž absolventem je i sám autor. Jako hudební doprovod si Stránský zvolil skladbu Bibo No Aozora, tedy ústřední melodii filmu Babel.
Ani Pavel Šmok, autor další choreografie s názvem Musica Slovaca, nezvolil žádnou ze skladeb starých mistrů, ale sáhl po svěží současné skladbě od slovenského skladatele Iljy Zelenky. V duetu, který Šmok na tuto skladbu vytvořil již v roce 1983, se publiku představili Tereza Chábová a Štěpán Pechar, bývalí absolventi TKP. Ačkoli by jejich nízký věk a nedostatek jevištních praxe mohly způsobit určitou nevyzrálost projevu, nebylo tomu tak a i přes absenci bohatších zkušeností dokázali zkombinovat znalosti techniky moderního a lidového tance a vytvořit celek s novou výpovědní hodnotou. Již od samého počátku působili jako vhodně se doplňující pár, u něhož bez jakýchkoli problémů funguje vzájemná interakce, nikoli jako sólisté snažící se za každou cenu zviditelnit často na úkor díla samotného. I přes patrnou souhru zůstali věrni svým „rolím“ a dokázali tanečně ztvárnit jednotlivé převážně charakterové diference mužského a ženského elementu tak, že byly velice dobře čitelné i pro oko laického diváka.
