Pavel Šmok (1927–2016) byl fenomenální choreograf, pedagog a režisér, zakladatel a dlouholetý umělecký šéf Pražského komorního baletu a spoluzakladatel souboru (Studio) Balet Praha, významného milníku českého tance. Svou tvorbou zásadně ovlivnil český balet a vychoval generace choreografů i tanečníků.
Narodil se v Levoči, po studiích na ČVUT a herecké dráze absolvoval Taneční konzervatoř hl. m. Prahy a stal se sólistou demi-charakterního typu. Vedl Balet Divadla města Ústí nad Labem (Sluha dvou pánů (1959), Nová Odyssea (1960)), působil jako choreograf v Baletu Národního divadla moravskoslezského Ostrava (Svědomí (1964), Rossiniána (1964), Lašské tance (1962)) a hostoval v Baletu Národního divadla Brno (Rapsodie v modrém (1962)). Spoluzaložil s Lubošem Ogounem a Vladimírem Vašutem Studio Balet Praha (1964–1970), experimentální scénu s mezinárodním ohlasem (Fresky (1965), Listy důvěrné (1968), Picassiáda (1962)).
Po působení v Basileji (1970–1973) založil Pražský komorní balet (1975), kde začínali např. Petr Zuska, Lucie Holánková, Kateřina Dedková-Franková, Jan Klár, Libuše Ovsová ad. Od roku 1990 byl profesorem choreografie na HAMU. Vytvořil přes sto choreografií, mj. Trio g moll (1991), Holoubek (1992), Po zarostlém chodníčku (1998), Americký kvartet (1977), Z mého života (1983), Stabat Mater (1995), a známý pořad Jak se dělá balet (750 repríz). Spolupracoval s operou, filmem i TV. Získal četná ocenění (Zasloužilý umělec 1987, Hlavní cena za choreografii 1993, cena MK 2012).
