The place to be in the middle of nowhere . Foto: Ondřej Lipár.
Prázdnou místnost rozdělovala v půlce vodorovná kovová konstrukce, která držela zvlněný plášť připomínající oblaka. Divák měl tedy při vstupu strop rovnou nad hlavou. Holý tmavý prostor narušilo modré světlo, které unikalo z otevírajících se dveří. Postava sunula mikrofon po zemi a vkrádala se do místnosti. Klidnou a jemnou atmosféru výjevu s dívkou v bílých vzorovaných šatech narušil vpád muže, který narážel do všech stran. S dívčinou pomocí vysvobodil hlavu z helmy a postupné osídlení prostoru mohlo začít. Performeři celou dobu udržovali spojení, prostřednictvím rekvizit vytvářeli svůj vlastní svět. Situace romantické a roztomilé, ale i vtipné, energické či podrážděné v náznacích a zkratkách gest ponechávaly divákovi prostor pro fantazii.
Postupným vrstvením obydlí se z prázdné scény stávala scéna plná. Celé představení kladlo důraz na vizuální stránku a důmyslně využívalo světel, která byla nedílnou součástí rekvizit. Dunivé zvuky padajících kusů dřeva kontrastně rozrážely pokojnou náladu v místnosti. Performeři po většinu představení vytvářeli zvuky sami – jednotlivými rekvizitami nebo formou live skladeb pomocí looperu, čímž dotvářeli dialog jejich vztahu. Celkově se tedy večer nesl v podobě „udělej si sám“, což podpořilo snový svět „místa někde uprostřed ničeho“. Tečkou na závěr byl Klářin únik do druhé půlky nevyužité plochy. Po žebříku se světlem v ruce vystoupala do výšin za objevováním nového světa. Fabian zůstal stát pod ní. Prostorem zněla skladba se slovy: „Such a boring boy… such a guilty girl…“ Po zhasnutí světel mě napadla myšlenka: „Každý sám, nebo přece spolu?“
Klára Alexová se tak po delší době vrátila na domácí půdu. Po studiu na konzervatoři Duncan centre v Praze absolvovala také De Theaterschool v Amsterodamu, obor Mime. Vliv obou škol je na její tvorbě znát. Představení klade důraz na smysluplnost, ucelenost a užívá výrazové prostředky na pomezí fyzického divadla a tance. Řeší každodenní tematiku s nadsázkou a tvorba celkově působí soudobě.
Psáno z premiéry 11. června 2015, Teatro NoD.
The place to be in the middle of nowhere
Autoři: Klára Alexová a Peter Vandemeulebroecke
Supervize a PR text: Ko van den Bosch
Kamera a střih: Jorine Witte
Vizuál a grafický design: Marc Stoffels
S podporou: Noord Nederlands Toneel a o. s. Obnaženi
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?