Tisíc a jeden jeřáb v Ponci

1000 jeřábů (Bára Beinhauerová, Veronika Fárová, Viktorie Georgievová, Adéla Kašparová, Veronika Klimentová). Foto: Adéla Vosičková.

V rámci tradičních Večerů studentů HAMU se v divadle Ponec 13. dubna 2019 představila absolventka Janáčkovy konzervatoře Petra Hájková. Během studií vytvořila choreografie, které uspěly dokonce i v zahraničních soutěžích pro mladé (například Bytom 2011, kde získala druhé místo). Současně dokončuje magisterské studium choreografie na Akademii múzických umění v Praze. V nedávné době představila tři díla na zahraničním festivalu v Japonsku a snad právě díky této výjimečné a velmi úspěšné prezentaci byla v roce 2018 vybrána a podpořena ve stipendijním programu Summer LAB 2018 taneční platformy Contemporary Theatre.

Hájkové nová choreografie s názvem 1000 jeřábů vznikla právě jako výsledné dílo tohoto programu a zároveň jako její diplomová práce magisterského studia na HAMU. Choreografka podložila koncepci inscenace motivem starodávné japonské legendy a příběhu dívky Sadako, která onemocněla po jaderném útoku v Hirošimě. Legenda praví, že každému, kdo složí tisíc papírových jeřábů origami, se splní jedno přání. Sadako toužila po uzdravení, ale stihla složit jen 644 jeřábů. Inspirovala však mnoho svých přátel a spolužáků a její pomník v Hirošimě, na němž drží v rukou zlatého jeřába, se stal symbolem důsledků použití jaderných zbraní. Každý rok lidé posílají k její soše nespočet papírových jeřábů jako projev sounáležitosti, míru a naděje.

Při příchodu do sálu nalezne každý divák na svém sedadle složeného papírového jeřába. Performance začíná v duchu hororové atmosféry. Na jevišti vidíme malou dívku v bílých šatech, která po celou inscenaci symbolizuje úsvit naděje. Svižně a zručně skládá jeřáby za doprovodu temné a táhlé hudby. Po poměrně dlouhém a pomalém úvodu se objevuje skupina tanečnic. Ilustrují hudební motivy a téma konečnosti života a fatální nemoci kroužením a společným cyklickým vířením po prostoru, které se proměňuje v minimálních detailech. Forma zůstává stejná, tanec je trýznivý a útrpný jako vědomé čekání na smrt. Veškerá fyzická akce je inspirovaná repetitivní bublavou hudbou, neustále plynoucí jako voda. Skupina funguje jako jedno těleso, které interaguje s malou tanečnicí a jejich souhra je velmi precizní. V závěru představení vidíme na jevišti zhasínající naději – skupina dívek leží propletená na hromadě v koutě, jako mozaika nemocných těl. Malá tanečnice čím dál tím rychleji a zoufaleji skládá papírové jeřáby, kolem sebe jich má už hromadu, ale stále jich není dost. Najednou hudba ztichne, celý prostor potemní a ona klesne k zemi. Smrt znázorňuje příchod tmavé postavy z hlediště nesoucí kufřík plný jeřábů, které holčička nestihla složit.

Inscenace nevykazuje plejádu symbolů a znaků, ale drží se spíše minimalistického stylu, což je ku prospěchu. Scénografka Veronika Moudrá odvedla profesionální výkon. Kostýmy byly vkusné a funkční. Výtvarnou dominantou inscenace je práce světelného designéra Tomáše Morávka a samozřejmě origami, které podporují děsivě-magickou, avšak jemně-hravou atmosféru a snoubí účelnost s elegantní jednoduchostí.

Autoři si pro diváky připravili ucelený jevištní tvar s dobře propracovanou, hbitou a ladnou spoluprací interpretek. Skvělé bylo především propojení tance s plavnou hudbou Adama Pobořila, která držela celou koncepci pohromadě. Škoda však, že tvůrci zařadili málo dramatických zvratů, které by zdůraznily děj, takže závěrečná pointa nebyla zcela vyřčena. Temporytmus v představení místy kolísal, tu a tam byl příliš pomalý a táhlý, čímž vznikala hluchá místa, kdy divák dychtil po dynamice. Inscenaci by prospělo méně víření a různorodých vjemů, které místy odváděly pozornost, a větší důraz na detail a proměny rytmu. Prohřešky proti nedokonalosti byly však povětšinou dílčího charakteru. Choreografka Petra Hájková svým absolventským představením prokázala nejen schopnost diváka zaujmout, ale i velmi dobrý analytický intelekt a pečlivost.

Psáno z představení 13. dubna 2019, divadlo Ponec.

1000 jeřábů
Choreografie: Petra Hájková
Interpretace: Bára Beinhauerová, Veronika Fárová, Viktorie Georgievová, Markéta Jandová, Adéla Kašparová, Veronika Klimentová, Sophie Knapová
Hudba: Adam Pobořil
Scénografie a kostýmy: Veronika Moudrá
Vedoucí práce: Bohumíra Eliášová
Mentoring: Nataša Novotná, Vendula Poznarová, Lenka Vagnerová
Produkce: Kateřina Peková
Světelný design: Tomáš Morávek
Premiéra: 13. 4. 2019, divadlo Ponec, Praha