Pod vedením tanečníka, choreografa Štěpána Pechara, Ondřeje Vinkláta i Marka Svobodníka mají DEKKADANCERS za sebou celou řadu představení repertoárového typu i nejrůznějších tanečně-hudebních projektů. U vzniku původní skupiny stáli v roce 2009 tanečníci a choreografové Tom Rychetský a Viktor Konvalinka, který stále v souboru působí.
K premiéře Tramvaj do stanice Touha na motivy slavné hry amerického spisovatele a dramatika Tennesseeho Williamse přizvali známého portugalského choreografa Arthura Pitu a jeho sehraný tvůrčí tým. Pita má svůj soubor Ballo Arthur Pita a jezdí s ním po světě, zároveň hostuje jako choreograf například v The Royal Ballet a v Sadler´s Wells v Londýně nebo v San Francisco Ballet a Joyce Theatre v New Yorku. Arthur Pita je skvělým vypravěčem a většina jeho děl je ovlivněna narativními příběhy, v The Royal Ballet exceloval s Kafkovou Proměnou (2011).
Významné, dnes již klasické psychologické drama Tramvaj do stanice Touha z roku 1947 bylo odehráno snad na všech světových scénách, bylo zdařile zfilmováno a pro baletní ztvárnění si jej vybral legendární choreograf John Neumeier. V loňské sezóně byla tato baletní verze uvedena Baletem Národního divadla (recenze zde).
Příběh krásné, ale stárnoucí Blanche DuBois je velmi dramatický. Blanche nečekaně přijíždí za svou provdanou sestrou Stellou a jejím drsným a hrubiánským manželem Stanleym Kowalskim. Mezi nimi od prvního setkání vzniká velké napětí. Stanley postupně rozkrývá minulost švagrové, která je pronásledována bludy a vidinami. Zjevuje se jí její manžel, který kvůli své sexuální orientaci spáchal sebevraždu. Jeden ze Stanleyho přátel, Mitch, je Blanche okouzlen, ale jejich vztah Stanley překazí. Blanche žije minulostí, je neustále pod vlivem alkoholu a přestává vnímat realitu. Stanley ji chce dostat z domu, jako dárek k narozeninám jí koupí jízdenku na vlak. Nakonec Blanche znásilní a nechá odvézt do blázince.
Způsob převyprávění děje je téměř činoherní, chvílemi snad až přespříliš realistický. V jeho inscenaci je vše srozumitelné, jedná se o taneční divadlo v pravém slova smyslu. Každý detail a každá situace jsou však znázorněny tanečně, a sice velmi atraktivním způsobem současného pohybového jazyka. Autorská hudba a hudební aranžmá britského skladatele Franka Moona nás zcela logicky zavádí do 40. let, do horkého a drsného New Orleansu, takže téměř po celou dobu autenticky zní jazz, swing i dobové šlágry. I scéna a kostýmy od výtvarníka brazilského původu Yanna Seabry dokreslují jednoduše a bez příkras atmosféru a chvílemi evokují i filmové scény.
Jeviště a dění na něm rozehrává posuvný panel, který vytváří zeď a nechává nahlédnout do ložnic, hospody či herny. Přijíždějící tramvaj znázorňuje všudypřítomné pianino. To je plně vtaženo do hry, nejen jako kulisa, ale skvěle na něj průběžně hraje talentovaný muzikant a charismatický tanečník Ondřej Vinklát v roli Mitche. Mimo jednoduchý nábytek židle a stolu tu popojíždí po scéně vana. Marnivá Blanche totiž miluje koupel.
Tu skvěle hraje a tančí bývalá sólistka Národního divadla Klára Jelínková. Zpočátku byla trochu upjatá, ale role Blanche je tak výborně vystavěná, že s ní postupně naprosto splynula. Vyjadřuje promyšleně každý detail mimiky i pohybu v chování složitého vývoje, kterým postava prochází. Od flirtování, svádění, předvádění se, až po notorický třes a blouznění k šílenému a smutnému konci v blázinci. Stejně dobře hraje Patrik Čermák obhroublého, primitivního a agresivního Stanleyho. Je patrné, že si roli velmi užívá. A nemá to vůbec jednoduché v několika násilnických, drsně až naturalisticky postavených duetech, nejprve se svou ženou Stellou, Eliškou Jirsovou, kterou mlátí, a nakonec s nešťastnou Blanche. Typově svou neomaleností i jistou nadřazeností připomíná Marlona Branda ze slavné filmové adaptace z 50. let.
Jedinečný je Viktor Konvalinka v roli karbaníka Steva Hubbela, ale také trochu komického číšníka nebo upjatého doktora. Mladý Albert Kaše tanečně a plasticky ztvárňuje roli Blanchina manžela Allana Greye, který se jako duch opakovaně zjevuje.
V roli Eunice vystupuje Tereza Kučerová a Célestine, slepou dívku či snad smrt, která děj doprovází, vytváří expresivně Natalia Metodijeva. Ta také děj ukončí hozením velké kuželkové koule.
Syrovost prostředí a holých stěn Jatek 78 přesně sedí ke kontrastu přetvářky a fikce, neuskutečnitelných snů a tvrdé reality, složitosti vztahů i konfliktů, které jsou divákům jistě známé a stále současné. Arthur Pita roztančil báječně i některé skupinové situace, kdy je cítit čirá radost z pohybu samotného. Jazzově swingový krokový materiál tančí všichni s obrovskou lehkostí a suverenitou. Neutuchající energie a vysoká profesionalita všech interpretů, myslím, předčila i režisérovo očekávání.
Psáno z premiéry 7. listopadu 2023, Jatka 78.
Tramvaj do stanice Touha
Režie a choreografie: Arthur Pita
Hudba: Frank Moon
Scéna a kostýmy: Yann Seabra
Produkce: Pavel Knolle, Tereza Baschová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 26x
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva