Večery studentů HAMU – Továrna na absolutno?

Večery studentů HAMU – Továrna na absolutno?

Večery studentů HAMU – Továrna na absolutno?

Od absolventů choreografie HAMU se očekává mnohdy více, než je zdrávo. Při sledování závěrečných prací studentů vyvstává mnohdy otázka: Lze vůbec choreografii naučit? Škola a její zázemí mohou několika talentům podat pomocnou ruku v jejich tvořivém hledání, není ale továrnou na génia, za kterou je někdy mylně považována. Jmenovatelem všech představení je značná dávka nezralosti, prohřešky proti nedokonalosti tkví ale u každého tvůrce jinde, takže je možné vysledovat osobitý rukopis i ambice každého z nich. Adepti na bakaláře umění Uladzimir Ulanov a Petra Hájková představili krátká dílka inspirovaná především hudební předlohou. Zatímco Ulanov se rozhodl ve své skeči KoloЯRamA pro jednoduchou ilustraci hudebních motivů čistými liniemi pohybů i těl profesionálních tanečníků oděných v pestrobarevné kostýmy, Hájková podložila svou koncepci filozofickou úvahou nad žhavým sociologickým tématem. Congenita se snažila dotknout nedotknutelného – pocitů osob postižených nemocí motýlích křídel. Touha po mezilidské blízkosti i strach z bolesti se ukázaly jako náročná témata a tenká hranice mezi popisností a intuicí Hájkovou zradila. Zajímavé energii andělského kvartetu kontroval sólový part dívky v červeném, který nepřesvědčil. Téma nakonec zaskočilo i Ulanova – nepěkné celotrikoty zářivých barev na bílém pozadí a geometricky srovnané řady těl opakující vousaté pohybové motivy nás zavedly o několik desítek let zpět. U obou mladých tvůrců platilo, že zajímavé nápady byly přehlušeny jinými, výtvarná složka odvedla pozornost od tanečního ztvárnění i hudební předlohy a pointa zůstala nevyřčena. Oba nicméně prokázali analytický intelekt a pečlivost, které by jim jako stavební kameny mohly prokázat službu v dalších krůčcích. Večer bakalářů doplnila magisterská práce Pukání nynější doktorandky Markéty Jandové. Přenos do Ponce, bohužel, inscenaci nepřidal, syrovost zdí v Altě nelze nahradit bílým horizontem. A tak působila minimalistická choreografie pro čtyři ženy ještě delší než na premiéře. Promyšlené pohybové sekvence a náznak vývoje se v černých kostýmech utopily po dvaceti minutách v nevýraznou šmouhu a dalších dvacet minut již nedokázaly přinést nic nového. Skomírající dramaturgická křivka vyústila v pochybnou pointu. Přitom talent se v Jandové nezapře – kdyby nám svou výpověď dokázala podat stručněji, byla by zaručeně nejzralejší choreografkou letošních studentských večerů. Studentky magisterského programu prokázaly své ambice hledat prostředky, jak diváka zaujmout. Kromě Moniky Částkové, která uvedla večery HAMU svým slibným work in progress Balans 1 a absolventskou práci od ní budeme očekávat až příští rok, si pro diváky připravily již ucelený jevištní tvar. Belgi Adiguzel nás zavedla do světa jedné nemocné duše, která bojuje se světem v ní i kolem ní. Afektované prostředí psychiatrické léčebny, bezbranná dívka s červenou mašlí a podivný lékař alias „vlk v rouše beránčím“ vypráví příběh nešťastné Karkulky (přesvědčivá Sára Halušková). Vyslána matkou (Marie Adamová) do temného světa je vydána napospas psychiatrovi (Jiří Waňka), který její slabost zneužije pro uspokojení svého ega i svedení matky. Dílo je vystavěno dle jasného libreta i koncepce, Belgi diváka polopatě provádí všemi zápletkami složitých vztahů i vývojem hlavní postavy, která v sobě nakonec nalezne sílu obávaného „vlka“ zabít. Výtvarná i pohybová exprese násobená filmovou projekcí útočily do řad hlediště silně a nesmlouvavě. Poprvé jsem měla u studentské práce pocit, že bych ji chtěla vidět z větší dálky, na velké scéně, s odstupem. Míra herecké nadsázky působila v Ponci jako kýč, který zastírá podstatu. Několik zajímavých choreografických nápadů zaniklo v přehnané mimice a gestech tanečníků, prim v celé inscenaci hrála hudba (Martin – autorka nám, bohužel, neosvětlila ani v programu celé jméno). Scénicky nejpropracovanějším představením letošních absolventů byla Továrna na absolutno Moniky Šmídové. Inspirovaná volně Čapkovým románem o vynálezu karburátoru, při jehož práci vzniká jako vedlejší produkt síla, jež působí na všechny kolem jako božské vnuknutí a ovlivňuje jejich víru a emoce, vykazovala inscenace plejádu symbolů, znaků a výtvarných nápadů. Dominantou byly originální a vkusné kostýmy, které snoubily moderní design s účelnou jednoduchostí. Scénografky Renee Vidourková a Dominika Lippertová zde odvedly obdivuhodný a profesionální výkon. Další významnou složku tvořily projekce Pavla Karafiáta. Jejich dramaturgie občas sklouzla do příliš konkrétních obrazů, je také škoda, že interaktivity nebylo více (jak slibovala upoutávka dostupná ze stránek inscenace http://tovarnanaabsolutno.com/#teaser), nebo nepřinesla nějaké novější podněty. Byla nicméně skvěle propojená s pulzující hudbou Romana Hejdy, která držela celou koncepci pohromadě. Choreografický text Moniky Šmídové obsahoval části kreativní (jednotlivá sóla poznamenaných bytostí) i méně nápadité (úvodní tanec vědce, milostný duet). Vyzvednout je ale nutné taneční výkony všech interpretů – obzvláště na něžném pohlaví bylo působení Absolutna téměř hmatatelné (Pavlína Červíčková, Kamila Mottlová). Velký tým takřka dvaceti umělců pomohl autorce přinést řadu podnětů a zajímavých elementů, je nasnadě, že pak bylo mnohem složitější vybrat to podstatné a udržet dramaturgii jednotnou. Tentokrát opět platilo, že méně je někdy více, jednotlivé složky se navzájem přehlušovaly a různorodých vjemů bylo příliš mnoho. Představení nicméně dokázalo připravenost Šmídové na velkou divadelní produkci.   Psáno z představení 11. a 13. května 2016 v divadle Ponec a 19. května 2016 v divadle DISK.   Večery studentů HAMU KoloЯRamA
Choreografie: Uladzimir Ivanov
Hudba: Johann Sebastian Bach
Kostýmy: Klára Vostarková
Vizuální spolupráce: Ondřej Ševčík
Premiéra: 13. května 2016, divadlo Ponec
  Congenita
Choreografie: Petra Hájková 
Kostýmy: Eva Justichová
Hudba: Adam Pobořil
Premiéra: 13. května 2016, divadlo Ponec
  Pukání
Choreografie: Markéta Jandová
Scénografie a kostým: Kateřina Soukupová
Produkce: Amálie Kovářová
Dramaturgie: Jana Macíčková
Fotograf: Michal Hančovský
Grafika: Petr Macháček
Zvukař: Michal Sýkora
Světelný design: Karel Šimek
Hudba: Ben Frost a Daníel Bjarnason
Premiéra: 6. září 2016, Studio Alta
  Balans 1
Choreografie: 
Monika Částková
Hudba: Jan Šikl
Scénografie a kostýmy: Dominika Lippertová
Premiéra: 11. května 2016, divadlo Ponec
Karkulka
Choreografie: Belgi Adiguzel

Hudba: 
Martin
Kostýmy: Klára Vostarková
Vizuální spolupráce: Ondřej Ševčík
Premiéra: 11. května 2016, divadlo Ponec   Továrna na absolutno
Autoři: Monika Šmídová a Tomáš Vavříček
Choreografie:
Monika Šmídová
Dramaturgie: Kristýna Kosová
Produkce: Sandra Malisová
Interaktivní projekce: Pavel Karafiát
Odbavení kinect: Vladimír Burian
Scénografie a kostýmy: Renee Vidourková a Dominika Lippertová
Hudba: Roman Hejda + koláž
Zvuk: Jan Veselý
Světla: Pavel Moc
Premiéra: 19. května 2016, divadlo DISK

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: