Byli jsme spokojení…aneb poslední festiválek pantomimy, pohybu a improvizace

Na sobotu 22. listopadu 2014 bylo ohlášeno konání posledního festiválku Jsem spokojenej aneb Zázraky se dějí, který už od roku 1998 pořádá Adam Halaš. A mnoho lidí přicházelo s otázkou, proč tak úspěšný projekt, který si za léta svého působení vybudoval pevnou pozici, končí. Na tuto otázku divákům – po úvodních melodiích orchestru žižkovského gymnázia pod taktovkou Varhana Orchestroviče Bauera – odpověděl principál Adam Halaš: „Chtěl jsem skončit na vrcholu, kdy si lidé pamatují záři tohoto festivalu, atmosféru této show.“ V úvodní řeči také zavzpomínal na začátky, počty vystupujících a slavná jména všech klaunů, mimů, akrobatů, herců, zpěváků a mnoha dalších, kteří za ta léta předvedli na festiválcích své krátké skeče. Každé vystoupení bylo vždy limitováno časem devíti minut a počtem vteřin, dle data, kdy se festiválek konal. Limit Adam při úvodní řeči překročil, protože představoval všechny vystupující, z nichž většina se na pódium Aera vrátila již poněkolikáté, ale to patrně žádnému z diváků ne zcela zaplněného sálu kina Aera nevadilo. Pak už se roztočil kolotoč jednotlivých čísel, který uvedl svým vystoupením s žebříkem nadaný Marek Zelinka, student katedry pantomimy HAMU (těch se na pódiu, ať již bývalých, nebo současných, předvedlo ještě několik), střídali ho Antonín Novotný a Hana Müllerová, následovali Tomáš Měcháček, Tomáš Jeřábek, David Hlaváč se skečem o setkání našich posledních dvou prezidentů. Pak přišel stepař Denny Ratajský, po něm tanečnice Jana Vrána a konec první části dlouhého večera patřil zpěvačkám Báře a Léně, které zazpívaly svůj hit Laktační psychóza.  Entrée druhé půli zajistil (stejně jako to v úvodu) soubor Bambule bijou bác, poté vystoupilo seskupení Mime Fatale, dále se představil host ze Slovenska Miro Kasprzyk a jeho lovecká etuda, Barbora Mišíková, Petr Vančura, Jan Cina a Adam Mišík s malým muzikálem o párcích a zelenině. Jiří Havelka a Petr Prokop zavzpomínali na svá četná vystoupení na festiválcích a během ptačího sněmu se ze sálu ozývaly salvy smíchu. Ty zaznívaly i během následujícího vystoupení Anny Polívkové a Marthy Issové, které se však snažily diváky tlumit, protože se chtěly s festiválkem důstojně rozloučit minutou ticha. To se zdálo celkem nemožné dodržet, ale nakonec se to povedlo, všichni si oddechli a obě herečky předvedly na pódiu divoký tanec. Poslední herecké slovo patřilo Martinu Zbrožkovi. Škoda jen, že se pořadí posledních dvou čísel neprohodilo, byla by to lepší a důraznější tečka. Po závěrečné děkovačce všech účinkujících se rozloučil i Adam Halaš a všem popřál, aby byli spokojení a záře festiválku je provázela i nadále. Nezbývá než trochu pateticky zakončit, poděkovat Adamovi za uspořádání všech 36 festiválků a popřát mu, ať i jeho provází ona záře a je spokojenej! Psáno ze závěrečného festiválku pantomimy, pohybu a improvizace Jsem spokojenej aneb Zázraky se dějí 22. listopadu 2014, Praha.