I letos se organizátoři Cirkula v čele s ředitelem Václavem Pokorným rozhodli pro pětidenní formát, s pozvolným začátkem a postupným dávkováním vydatné a rozmanité várky domácích a zahraničních produkcí. Festival otevřela ve středu 7. června jeho největší hvězda, švýcarský artista a provazochodec David Dimitri, hlavní program se však vcelku prakticky koncentroval až na páteční odpoledne a víkend, kdy se přidali ostatní účinkující a zejména dvě festivalové highlights, španělský soubor Cia Paki Paya a francouzští L’Enjoliveur. I když každá show odrážela osobitou cestu a přístup každého umělce, nebylo těžké vypozorovat důležité pojící prvky – humor, multižánrovost, lidský kontakt a lásku k řemeslu.
Zlatá sedmdesátá
Sedmdesátkový vibe a rytmus diska vneslo na festival roztančené představení Shake Shake Shake (Cia Paki Paya), které vsadilo na neodolatelnou sílu hitů Bonnie M nebo Bruno Marse a na základě poměrně jednoduché zápletky (ovšem s překvapivým vyústěním!) rozehrálo kombinaci ódy a parodie na tesilové halenky, zvonáče, kotlety a maxi brýle. Kouzlu dobové estrády nesměl chybět pohotový konferenciér, tanec, kouzelnické triky ani třpytivé kostýmy. Své místo v ní ale samozřejmě měla i vzdušná akrobacie, na kterou se soubor specializuje, ačkoli nejvíce prostoru dostala až v posledních deseti minutách představení.
Nakažlivé energii Shake Shake Shake se jednoduše jen těžko odolávalo, vezmeme-li navíc v potaz, jak dokonalého seladona, jako vystřiženého z Horečky sobotní noci, vystřihl Adrià Mascarell. Herecká složka je ostatně velmi silnou zbraní Cia Paki Paya, stejně jako schopnost elegantně zakomponovat špičkové cirkusové dovednosti do jednotlivých skečů. Škoda jen, že intenzita show a tím i pozornost diváků v průběhu lehce kolísala, po dobře rozjetém začátku už bylo jakékoli malé čekání nebo zvolnění dosti znát.
Pán lana
Nejsilnějším tahákem letošního ročníku festivalu Cirkulum byl bezpochyby David Dimitri, veterán proslulého Cirque du Soleil, který v Ostravě odehrál pět představení. Tento švýcarský akrobat, který si vysloužil přezdívku „pán lana“, se proslavil zejména svým originálním stylem, v němž kombinuje zkušenosti v oblasti provazochodectví a tance (ten dokonce studoval na newyorské Juilliard School). Jeho L’Homme Cirque The Show byla ihned vyprodána a publikum ji odměňovalo nadšenými reakcemi. Dimitriho umění není českým divákům neznámé, v roce 2015 během slavnostního zahájení projektu Evropské hlavní město kultury v Plzni překonal ve výšce dvaceti metrů vzdálenost od zvonice františkánského kláštera k věži katedrály.
V šapitó speciálně vyrobeném pro tuto příležitost se v komorním představení pro jednoho muže koncentrovalo umění cirkusu. Jako by chtěl vzdát poctu svým předchůdcům, kteří prožili život v dusnu a omamné vůni cirkusového stanu, proměnil se Dimitri v klauna, provazochodce, kaskadéra, hudebníka a tanečníka v jedné osobě. Velmi pečlivě a s ohledem na každý detail budoval napětí k vrcholným kouskům, někdy až lehce přes práh únosnosti, tím víc ale vynikly wow momenty – slavné „vystřelení z děla“, salta na laně, přechod z šapitó na několikametrovou konstrukci nad hlavami diváků. A ačkoli se Dimitri v představení stylizuje do role „unaveného artisty“ a nezakrývá svůj pokročilejší věk, dokazuje špičkovou kondici, která je potřeba u náročné akrobacie a v okamžicích pravdy, kdy se umělec musí na své tělo maximálně spolehnout.
Na palubu!
Trojlístek hlavních festivalových lákadel doplnila show Cap putovního souboru L’Enjoliveur. který pozval diváky na pomyslnou palubu lodi, kde námořníky čekají krásné mýtické sirény i kartáče na drhnutí paluby. Vtipné, poetické představení poskládané ze scének ze života na moři – mezi zvednutím a spuštěním kotvy – vytvořili čtyři umělci, u nichž opět platilo, že každý umí všechno. Dva hudebníci (ale místy také akrobaté) a dva akrobaté (ale místy také hudebníci), předvedli v rámci uceleného rámce nejrůznější artistické dovednosti, včetně párové akrobacie a tance na laně, ač se skrývali za masku zdánlivé neohrabanosti a roztržitosti. Přidanou hodnotou této podívané byla živá hudba (aneb Jaké nejrůznější zvuky moře lze vytvořit jen za pomoci kláves a kontrabasu?) a ono pozvání na tajuplnou plavbu, do které se děti zamilují a dospělí si vzpomenou na chvíle, kdy si stavěli plavidla z křesel a prostěradel…
Cirkusová Ostrava
Pozornost diváků si rozhodně zasloužily i menší produkce a showcase probíhající mimo hlavní cirkusové stany, v plenéru, se kterým občas laškovalo proměnlivé počasí. Své umění ukázalo v Ostravě několik zahraničních skupin, za všechny zmíním finské dívčí trio Wise Fools, italské Duo Piú o meno nebo izraelské Asphalt Theatre. Z debutů místních novocirkusových umělců jsme mohli vidět slibnou sólovou performance Erlend v podání Jindřicha Kopidola (zatím jako work-in-progress), inspirovanou románem Cizinec Alberta Camuse a novými možnostmi originálních balančních objektů. Dětské publikum si přišlo na své při představení Motýlí svět Leony Macurové a různé možnosti vzdušné akrobacie prozkoumaly Čarokrásky z produkce Cirkus trochu jinak.
Cirkulum patří v Ostravě (i přilehlých městech) mezi jednu z mála možností vidět nový cirkus v takové koncentraci na jednom místě. Pro mne jako diváka zvenčí novocirkusové komunity bylo příjemným překvapením, jak intenzivní a autentický vztah vznikl mezi umělci a možností zábavy. Okamžiky napjatého ticha, zadržený dech a potom hlasité výkřiky a potlesk při povedeném (a mnohdy i nezdařeném) triku byly důkazem, že některé věci jednoduše pořád fungují. Snad budou fungovat i dál.
Psáno z festivalu Cirkulum konaného 7. – 11. června 2023 v areálu a okolí Slezskoostravského hradu v Ostravě.
Shake, Shake, Shake
Koncept/interpretace: Adrià Mascarell a Noemí Díaz (Cia Paki Paya)
Interpretace/Zvuk: Miguel Angel Gutiérrez
Umělecký ředitel: Jean Pierre Pagliari
Technik na vzdušné konstrukci: Yuri Sakalov
Stavba scénografie: Serge Calvier
Cap
Interpretace: Olivier Grandperrin, Anaïck Van Glabeke
Hudba: Erik Jankowsky, Livi
Režie: Nickolson
L’Homme Cirque The Show
Koncept a interpretace: David Dimitri
Erlend
Akrobat/Performer: Jindřich Kopidol
Režie/Pohybový Coaching/Vizuál: Jan Jirák
Produkce: CTJ Art Production (Václav Pokorný)
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů