Cirkusové umění v evropském kontextu

V Praze se ve dnech 15.–21. února 2015 uskutečnil druhý ročník mezinárodního festivalu Cirkopolis. Hlavním pořadatelem bylo tradičně centrum nového cirkusu Cirqueon ve spolupráci s produkcí Paláce Akropolis. Letos poprvé se program uskutečnil i v divadle Ponec. Vše pod taktovkou Šárky Maršíkové, která se opět postarala o pestrý program festivalu.  Šárka Maršíková je jedna z mála progresivních arbitrů nového cirkusu domácí provenience. Díky dobré erudici a kontaktům v oboru na mezinárodní úrovni dokáže nabídnout českému divákovi inspirativní pohled na tendence současné novocirkusové tvorby v Evropě. V programu letošního festivalu nabídla tři francouzské soubory – Compagnii Defracto, Oktobre a Compagnii Sacékripa –, které vedle sebe vytvořily rámec představy o různorodých stylech současného cirkusového umění. V programu nechybělo tradiční vystoupení, ve kterém se setkávají hosté z několika zemí světa, aby společně v rámci kreativní dílny vytvořili unikátní celovečerní představení vždy uváděné pouze jednou. V tomto případě už potřetí v režii Florenta Bergala s názvem Cirkopolis vol. 3. Vedle představení nechyběly ani dílny, tentokrát workshop kreativního žonglování s Guillaumem Martinetem, s Evou Ordonez-Benedetto pro pokročilejší závěsné akrobaty a seminář pro publicisty na téma Jak psát o novém cirkusu pod vedením zkušeného divadelního kritika Vladimíra Mikulky. Není nutné podrobně popisovat příběh jednotlivých vystoupení, všechna představení spojovalo jedno téma vyobrazující člověka v absurdních situacích dnešní doby, jedince v neporozumění sebe sama nebo druhých a záměrné parodie novocirkusových technik.  Defracto aneb Když žonglérský míček ovládá tělo Soubor Defracto, jehož hlavními představiteli jsou performeři Eric Longequel a Guillaume Martinet, nabídl podívanou pod názvem Flaque. Oba performeři vynikají výbornými tanečními a pohybovými schopnostmi, které konsekventně propojili v práci s žonglérskými technikami.  Přestože jejich výkon neklade důraz na tuto techniku, kde si každý vystačí s jedním míčkem, můžeme vidět vysokou úroveň nejenom jejich žonglérských dovedností, ale i pohybových schopností. Forma pohybu je založena na svalové a kloubové nezávislosti v kombinaci s různými variantami syrových pádů. V samotné hře s objektem, s partnerem nebo se sebou samým využívají velmi náročnou disciplínu – princip cyklení pohybu. V jejich podání celkový interpretační výkon působí svěže a lehce. Během žonglování své tělo dostávají do náročných pozic a dynamických pohybů. Svým civilním herectvím rozvíjí jednotlivé situace o specifický humor vyobrazující trapnost chvíle na divadle. Jejich energii a svébytné nasazení provází po celou dobu tělesný pot, jenž prozrazuje náročnost perfektně připravených choreografií. Tito dva charismatičtí cirkusoví performeři ve své fyzické komedii inovátorsky posunuli žonglování do kontextu, kde míček neovládá žonglér, ale kde míček žongluje s tělem. Výrazným elementem představení je DJ David Maillard, který nejen hudebně, ale i interpretačně přispěl k zábavné poetice představení. Celek tvoří originální formu, která může představovat nové pojetí žonglérské techniky a inspiraci pro mnoho dalších tvůrců v oboru.  Oktobre aneb Magická ztráta kontroly Představte si poetiku Adam’s Family v novém cirkusu. Touto cestou se vydal soubor Oktobre, držitel prestižní evropské ceny Circus Next (2012/2013). Ve svém vystoupení použil snad všechny základní divadelní prostředky – akrobacii, tanec, pantomimu, magii, zpěv, principy fyzického divadla, činohry a loutkového divadla.  Performeři, kteří vystudovali cirkusovou školu Le Lido ve francouzském Toulouse, nasadili vysokou laťku svým konkurentům. Pozemní akrobat Jonathan Frau připomínal člověka bez kostí s výraznou svalovou kulturou těla. S kultivovaným výrazem a efemérními pohyby ztvárňoval choreografie připomínající „akrobatické butó“. Světový šampion v nové magii Yann Frisch se představil jako klaun s jedinečnými kouzelnickými a žonglérskými dovednostmi. Eva Ordonez-Benedetto – charismatická a s argentinským temperamentem – vynikala energickým herectvím a především svým osobitým stylem špičkově zvládnuté hrazdařské disciplíny, kde s neuvěřitelnou lehkostí předvedla výkon, který pozastavil dech každému divákovi. Svou zátěžovou technikou a extrémním fyzickým výkonem odstranila estetická klišé a posunula hrazdu do syrové ukázněnosti.  Kvalitu různorodých stylů jednotlivých interpretů propojila především výborná režie francouzského zkušeného režiséra Florenta Bergala, kvalitní light design Yannicka Brianda a znalce nové magie Raphaëla Navarra. Všechny složky dobře zapadly do komplexního spektakulárního tvaru. Jedinou slabší stránkou představení byla absence hudebního skladatele, který by k inscenaci složil originální hudbu.  Kombinace rozdílných technik performerů a divadelních žánrů reprezentované ve formě nového cirkusu mi přinesla zamyšlení, jestli se současný cirkus nevydává cestou myšlenky například Edwarda Gordona Craiga. Divák nemusel vidět něco nového, ale v podání tohoto souboru mohl mít pocit originálního zážitku „totálního divadla“.  Pantomima, nebo nový cirkus?  Výrazná herecká osobnost, originální nápady a banální minimalismus – tři prvky, které charakterizují sólové vystoupení Etienna Manceaua v představení Vu.  Jeden malý stoleček, jedna malá židle, jedno světlo, spousta malých objektů a jeden cíl – připravit si čaj. Možná si někteří diváci mohli říci, co je na tomto představení novocirkusové, neboť samotná forma mohla někomu připomínat civilní pantomimu s rozehranými rekvizitami. Slovo pantomima může být v dnešní době zavádějící. Pro mnoho lidí to znamená věřit například v imaginární objekty a dívat se na mima s bílou tváří. Každopádně, pantomima může znamenat i něco jiného a je to právě to „něco jiného“, co nás zajímá. Předvádění technik to není. Ambicí může být cítění a vyjádření vnitřního bytí jedince, ve kterém vibruje neschopnost se pohnout a touha odhalit nějaké tajemství. Možná zde můžeme najít odpověď, opodstatnění formy, kde Etienne Manceau pracuje s miniaturními rekvizitami, stejně tak dobře jako akrobat pracuje se svým tělem. Zvolil si žánr nového cirkusu, protože jeho precizní gesta nejsou nikdy na okrasu; u pantomimy ano. Identifikace s dospělým dítětem je častým předpokladem klauna, který bude jenom humorný. Ale Etienne Manceau do své hry vnesl i napětí, ve kterém šlo o samotné zdraví performera. Sekáčkem na maso si rychlým tempem a bez triků osekával prodloužené papírové prsty, až na hranici těsné zranitelnosti. Náročnost fyzického výkonu akrobata transformoval do mentální a manuální ekvilibristiky klauna. S naléhavou jemností a klidem ztvárnil každodenní činy, na kterých se všichni podílíme, způsobem vyjádření skutečných emocí. Zdařilý festival nového cirkusu v Praze Můžeme očekávat, že se nový cirkus u nás po jeho krátkém a rychlém období vzestupu opět stane důležitým faktorem civilizovaného kulturního pokroku, a to i poté, co byl znovu objeven opravdový smysl a význam tohoto divadelního žánru. Přestože umění často čerpá náměty ze situací, pocitů nebo činů ze skutečného života, málokdy vyobrazuje tyto pocity přímo. Je jim dán signifikantní tvar díky vizi umělce a představivosti diváka. V tomto smyslu může být současný cirkus velkým dárcem sebe samotného a stát se prostředníkem mezi osamělou duší diváka a světem společenských hodnot, neboť je velmi otevřený v propojování stylů divadelního umění reflektujících svět 21. století. Nabývá určité sofistikované komplexnosti, jež se stává originální, a možná proto nejvíce vyhledávanou uměleckou disciplínou, která může oslovit každého diváka.  Viděli jsme festival, který nabídl rozhled o vývoji cirkusového umění v evropském kontextu, mohu jenom dodat, že budoucnost současného cirkusu tvoří silné osobnosti, tvůrci, kteří aspirují na „totální divadlo“. Psáno z představení 15.–21. února 2015, Palác Akropolis. Flaque  Tvůrci a účinkující: Eric Longequel, David Maillard a Guillaume Martinet Oktobre  Režie: Florent Bergal 
Spolupráce v oblasti nové magie: Raphaël Navarro 
Světelný design: Yannick Briand 
Produkce a touring: Olivier Bourreau   Vu Hraje: Etienne Manceau 
Konzultant: Sylvain Cousin  Festival Cirkopolis vol. 3 Režie: Florent Bergal
Spolupráce: Cirqueon – Centrum pro nový cirkus, Les Halles (Belgie), CIRCa (Francie), KIT (Dánsko)   

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: