KID. Foto: Kolja Huneck.
Shrnout zhruba sedmdesátiminutové vystoupení talentovaných studentů nového cirkusu není s ohledem na délku, ale hlavně přepestrou směsici čísel různé kvality a odlišnosti sdělení jednoduché. Ambiciózní celek bych ovšem přirovnala k plavbě na voru. Deset odhodlaných vorařů se vrhlo do vod, aby předvedlo spolupráci, dosažené dovednosti, a mnoha z nich se podařilo předat i kus svého umění. Díky souhře skupiny se plavidlo nikdy nepotopilo, jen tu a tam trpělo výkyvy ve smyslu poklesu temporytmu, zejména kvůli natahovaným přestavbám. Občas jsem také silněji vnímala zvuk a světlo na úkor jevištní akce.
Představení Kid odkazovalo k dětství, tedy k bezstarostnému životu naplněnému objevováním, pokoušením, testováním, seznamováním se a první puse, k rozbitým kolenům a k nutkání neustále vyvíjet nějakou činnost. Sympatie diváků si téměř okamžitě získal běžec v zelených trenýrkách. Kroužil po prázdném prostoru jeviště i poté, co se diváci usadili do hlediště, k běhu se v průběhu večera několikrát vracel. Ať už šlo o metaforu ubíhajícího času, jeden z projevů ADHD, „jen“ o vlastní výpověď o dětství anebo vyplnění pauz mezi výstupy, běh sloužil jako multifunkční rámec. Začátek byl velice slibný, naznačoval skvělé načasování akce a světla, nabídl svižný přehled disciplín a myšlenku, že za každým špičkovým výkonem stojí dřina a pády. Ze všech vchodů se vyrojili akrobaté, ukotvili svoje náčiní, navodili atmosféru tělocvičny. Pak nastala tma. Kde se na ploše rozsvítil kruh, tam padlo divákovo oko na sólo. Každý z umělců dostal v úvodu třikrát svůj prostor pro několikavteřinovou prezentaci: intro–pád–výkon. V rychlém sledu se střídala pozemní akrobacie, žonglování s kužely a kruhy, lano, strapsy, závěsný kruh, cyr wheel.
Večer byl protkaný spektrem nepředvídatelných scén i díky tomu, že režie za nepřehlédnutelné kreativity light designéra využívala také prostor mimo hlavní scénu. Nejenže akrobaté nastupovali a odcházeli ze všech možných dveří, ale zadní vstupy zároveň využívali střídavě i jako detašované minijeviště. Tyto vskutku až absurdní vstupy hodny kabaretu přinášely uvolnění a humor, i když doteď nechápu, proč například v jednom výstupu zaznělo pár taktů písně Michala Davida Poupata. A proč se ve dveřním rámu jen na pár sekund mihl cvičenec v trenýrkách a vzápětí zmizel? Snad že spartakiáda byla pro mnoho z nás součástí dětství.
V paměti mi ale utkvělo několik opravdu propracovaných čísel, kvalitou srovnatelných s profesionálními inscenacemi, protože byla nápaditá, měla šmrnc a zakládala se na originálně pojaté spolupráci. Jedním z nich byl výstup na strapsech, kdy akrobat s podporou dalších čtyř dokázal mnohem více, než kdyby „visel“ sám. Chodil i po hlavách, odrážel se od spolužáků do výkyvů a v zastavení se nejčastěji držel na jedné ruce s nohama vedle hlavy. Taktéž skvělý byl dialog pozemních akrobatů, který připomínal mladistvé půtky, provokování a škádlení mezi chlapcem a děvčetem před nezapomenutelným prvním letmým polibkem. Dobře vyzněli i žongléři, Aleš Hrdlička s kruhy ve spolupráci s kolegou, jenž ovládal diabolo, a pak manipulace s kužely. Ze závěsné akrobacie exceloval běžec hrdina, který ve strakatých elasťácích předvedl dva tři triky a ozval se aplaus. V mnoha mezihrách figurovala Alžběta Tichá jako tahoun „dětské tlupy“, ale i autorita. Ve své disciplíně na laně opět prokázala, že se artisticky vyvíjí a má stále kam jít. V partnerském přetahování se spolužačkou visely každá na svém laně a zaplňovaly celý prostor od podlahy po výšku. Samostatnou kapitolu tvořily mezihry. Jako kdyby tvůrci dávali publiku ochutnávat bonboniéru, složenou ze sladkostí atypických chutí, ale sem tam i klasické čokolády. To, když studenti po scéně běhali, nebo se nadnášeli, či doslova rozjeli taneční show.
Představení Kid nabídlo hodně bohatou paletu barevných odstínů, jednoduše a prostě jako když malují děti, také však pocitově nekonečnou jízdu na atrakci v lunaparku, kdy zároveň nechyběly kvalitní momenty. Přehlídka mladých talentů, v podstatě klauzury, studentská show-case, se odehrála na vděčné téma, z něhož si mohl opravdu každý vybrat, co se mu líbí.
Psáno z české premiéry 11. července 2019, DOX.
KID
Režie: Francesco Sgró
Hrají: Aleš Hrdlička, Saana Tolonen, Dries Vanwalle, Elena Damasio, Xenia Bannuscher, Jessica Hellmuth, Christopher Mcauley, Sirio Fernández Rubio, Alžběta Tichá, Will Blenkin
Hudba: Pino Basile
Premiéra: 22. 3. 2019 v rámci festivalu Cirque Mania v divadle Korzo v Haagu
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?