Kid – Radost dětství

Studenti třetího ročníku zahraniční cirkusové školy Codarts Circus Arts se sjednotili pod názvem IC3 Collective a za režijního vedení italského režiséra Francesca Sgró vytvořili projekt Kid, jenž se poprvé odehrál na festivalu Cirque Mania v divadle Korzo v Haagu. V pražské premiéře se projekt představil ve čtvrtek 11. července v DOXu. Mnohonárodnostní skupinu tvoří artisté z Belgie, Itálie, Španělska, Finska, Irska, Německa, USA a Velké Británie. Z České republiky na dané škole studují Alžběta Tichá a Aleš Hrdlička.

KID. Foto: Kolja Huneck.

KID. Foto: Kolja Huneck.

Shrnout zhruba sedmdesátiminutové vystoupení talentovaných studentů nového cirkusu není s ohledem na délku, ale hlavně přepestrou směsici čísel různé kvality a odlišnosti sdělení jednoduché. Ambiciózní celek bych ovšem přirovnala k plavbě na voru. Deset odhodlaných vorařů se vrhlo do vod, aby předvedlo spolupráci, dosažené dovednosti, a mnoha z nich se podařilo předat i kus svého umění. Díky souhře skupiny se plavidlo nikdy nepotopilo, jen tu a tam trpělo výkyvy ve smyslu poklesu temporytmu, zejména kvůli natahovaným přestavbám. Občas jsem také silněji vnímala zvuk a světlo na úkor jevištní akce.

Představení Kid odkazovalo k dětství, tedy k bezstarostnému životu naplněnému objevováním, pokoušením, testováním, seznamováním se a první puse, k rozbitým kolenům a k nutkání neustále vyvíjet nějakou činnost. Sympatie diváků si téměř okamžitě získal běžec v zelených trenýrkách. Kroužil po prázdném prostoru jeviště i poté, co se diváci usadili do hlediště, k běhu se v průběhu večera několikrát vracel. Ať už šlo o metaforu ubíhajícího času, jeden z projevů ADHD, „jen“ o vlastní výpověď o dětství anebo vyplnění pauz mezi výstupy, běh sloužil jako multifunkční rámec. Začátek byl velice slibný, naznačoval skvělé načasování akce a světla, nabídl svižný přehled disciplín a myšlenku, že za každým špičkovým výkonem stojí dřina a pády. Ze všech vchodů se vyrojili akrobaté, ukotvili svoje náčiní, navodili atmosféru tělocvičny. Pak nastala tma. Kde se na ploše rozsvítil kruh, tam padlo divákovo oko na sólo. Každý z umělců dostal v úvodu třikrát svůj prostor pro několikavteřinovou prezentaci: intro–pád–výkon. V rychlém sledu se střídala pozemní akrobacie, žonglování s kužely a kruhy, lano, strapsy, závěsný kruh, cyr wheel. 

Večer byl protkaný spektrem nepředvídatelných scén i díky tomu, že režie za nepřehlédnutelné kreativity light designéra využívala také prostor mimo hlavní scénu. Nejenže akrobaté nastupovali a odcházeli ze všech možných dveří, ale zadní vstupy zároveň využívali střídavě i jako detašované minijeviště. Tyto vskutku až absurdní vstupy hodny kabaretu přinášely uvolnění a humor, i když doteď nechápu, proč například v jednom výstupu zaznělo pár taktů písně Michala Davida Poupata. A proč se ve dveřním rámu jen na pár sekund mihl cvičenec v trenýrkách a vzápětí zmizel? Snad že spartakiáda byla pro mnoho z nás součástí dětství.

KID. Foto: Kolja Huneck.

V paměti mi ale utkvělo několik opravdu propracovaných čísel, kvalitou srovnatelných s profesionálními inscenacemi, protože byla nápaditá, měla šmrnc a zakládala se na originálně pojaté spolupráci. Jedním z nich byl výstup na strapsech, kdy akrobat s podporou dalších čtyř dokázal mnohem více, než kdyby „visel“ sám. Chodil i po hlavách, odrážel se od spolužáků do výkyvů a v zastavení se nejčastěji držel na jedné ruce s nohama vedle hlavy. Taktéž skvělý byl dialog pozemních akrobatů, který připomínal mladistvé půtky, provokování a škádlení mezi chlapcem a děvčetem před nezapomenutelným prvním letmým polibkem. Dobře vyzněli i žongléři, Aleš Hrdlička s kruhy ve spolupráci s kolegou, jenž ovládal diabolo, a pak manipulace s kužely. Ze závěsné akrobacie exceloval běžec hrdina, který ve strakatých elasťácích předvedl dva tři triky a ozval se aplaus. V mnoha mezihrách figurovala Alžběta Tichá jako tahoun „dětské tlupy“, ale i autorita. Ve své disciplíně na laně opět prokázala, že se artisticky vyvíjí a má stále kam jít. V partnerském přetahování se spolužačkou visely každá na svém laně a zaplňovaly celý prostor od podlahy po výšku. Samostatnou kapitolu tvořily mezihry. Jako kdyby tvůrci dávali publiku ochutnávat bonboniéru, složenou ze sladkostí atypických chutí, ale sem tam i klasické čokolády. To, když studenti po scéně běhali, nebo se nadnášeli, či doslova rozjeli taneční show.

Představení Kid nabídlo hodně bohatou paletu barevných odstínů, jednoduše a prostě jako když malují děti, také však pocitově nekonečnou jízdu na atrakci v lunaparku, kdy zároveň nechyběly kvalitní momenty. Přehlídka mladých talentů, v podstatě klauzury, studentská show-case, se odehrála na vděčné téma, z něhož si mohl opravdu každý vybrat, co se mu líbí.

 

Psáno z české premiéry 11. července 2019, DOX.

 

KID
Režie: Francesco Sgró
Hrají: Aleš Hrdlička, Saana Tolonen, Dries Vanwalle, Elena Damasio, Xenia Bannuscher, Jessica Hellmuth, Christopher Mcauley, Sirio Fernández Rubio, Alžběta Tichá, Will Blenkin
Hudba: Pino Basile
Premiéra: 22. 3. 2019 v rámci festivalu Cirque Mania v divadle Korzo v Haagu


Fotogalerie

KID. Foto: Kolja Huneck.

KID. Foto: Kolja Huneck.

KID. Foto: Kolja Huneck.

KID. Foto: Kolja Huneck.

KID. Foto: Kolja Huneck.

KID. Foto: Kolja Huneck.

Témata článku

Codarts Circus ArtsFrancesco SgróIC3 CollectiveKidPino Basile

Centrum současného umění DOX

Nový cirkus

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

únor 2020

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: