Obskurní filmotéka Jana Komárka – Filmy s patinovou nálepkou a s humorem

Festival tanečních filmů pořádá po celý rok 2016 ve Studiu Alta svá Intermezza – komentované projekce, které divákům nabízejí k zhlédnutí dokumenty, dance for camera, ale i jevištní záznamy. Pestrou nabídku těchto večerů obohatil 16. září 2016 Jan Komárek se svými snímky, Obskurní filmotékou. Celou atmosféru, podpořenou přátelským prostředím Alty, udával sám tvůrce. Diváci nesledovali pouze filmové projekce, nýbrž i pohyb éterické Andrey Miltnerové nebo filmového experta Jacquesa-Eloie Génota, kteří svou přítomností a pohybem dodávali snímkům druhý rozměr. Sérii ukázek ze své filmotéky označil Komárek za záměrně netaneční, a tím se vůči žánru hned v úvodu večera vymezil. Fighting uncle je humorný dvouminutový snímek o zápasícím muži. Staticky umístěná kamera vytváří představu jediného záběru, který je narušován prolínajícími se střihy. Muž paradoxně nebojuje se zvířetem ani s člověkem, ale s balíkem slámy. Vyhrává a hrdými gesty dává najevo své vítězství. Totentanz představuje téma Tance a smrti a natočen byl na terase Hospitalu Kuks. První část snímku je založena na po sobě jdoucím sledu rytin Heinricha Rentze. V druhé části je zachycen tanec Andrey Miltnerové mezi sochami Matyáše Bernarda Brauna. Způsob postprodukce z tanečnice dělá sledovaný objekt a nakonec i oběť. Krátký příběh, který se na plátně odehrával mezi dvěma pilíři, Andreou Miltnerovou a Jacquesem-Eloiem Génotem, se stal i reálnou performancí. Oba představitelé filmu dotvářeli svým pohybem reálnou atmosféru. Salome je videoklipem k písni Salomeja kapely Iva Nova, se kterými Komárek a Miltnerová navázali spolupráci při své tour po Německu. Jednoduše, ale o to více efektně a zajímavě, působí celé video, v němž jsou mimo jiné tváře členek kapely. Andrea Miltnerová se zde objeví v několika podobách – svůdná, hypnotická, toužící a zasněná. Jak se nahrává písnička… s Honzou Malíkem a Lukášem Houdkem v úzkém záběru kamery. Jedná se o experimentální dokument založený na zpěvu jednoduché písničky Ve strážním koši. „Nejvíce mě baví si hrát s nasbíraným materiálem, protože se z něj pak dá udělat úplně něco jiného, než se ve skutečnosti dělo,“ komentoval Komárek svou fascinaci filmovým střihem. Za taneční film označil Tanec Svatého Sebastiana, kde je po celou dobu v záběru kamery jediná, pohybem se opájející osoba, a to Petr Opavský. Tento snímek byl v porovnání s předchozími niterným pohledem na člověka, který se vnitřně pere sám se sebou, padá na zem, bezradně se opírá o zeď a s očima nepřítomnýma hledí někam do neznáma. Mezi dalšími představenými filmy byli také Robinsoni ve Vrbce – dokumentární záznam tance Jiřího Dobeše a titul Co vidí socha, jenž byl opět doplněn živým vstupem Andrey Miltnerové, i v tomto případě velmi citlivě a funkčně. K filmu autora inspirovala fotografie z knihy Jana Reicha Bohemia z prostředí libochovického zámku. Tečku za večerem učinil nedokončený dvacetiminutový film Sen o mém otci, který se podle Komárkových slov asi svého konce ani nedočká.   Psáno z Festivalu tanečních filmů 16. září 2016, Studio Alta. Festival tanečních filmů
Intermezza FTF – cyklus komentovaných projekcí dokumentů
Studio Alta 2016   Obskurní filmotéka – Jan Komárek a hosté
Koncepce: Jan Komárek
Obnovená premiéra: 2016

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červenec 2019

Po Út St Čt So Ne
1
2
3
4
5
6
7
8 9 10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22 23
24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: