Je nutné nevyhořet

Putinovské Rusko agresivně napadlo Ukrajinu, sousední suverénní stát. Od té doby jsou každý den chvíle, kdy nedokážu zadržet pláč. Je válka, přes internet a sociální sítě v přímém přenosu, a kolem sebe opět vidím obrovskou vlnu solidarity. Zdá se mi ještě mnohem silnější, než jaká byla v první předloňské covidové vlně. Tehdy nás motivoval strach, nyní hraje roli i naše historická paměť – ruskou okupaci příliš důvěrně známe. Snad nás inspirace ukrajinským hrdinstvím semkne na déle než pár prvních měsíců, jako to bylo v pandemickém období.

9. 3. 2022 úhel pohledu

Jana Bohutínská. Foto: Petr Kurečka.

Autor: Jana Bohutínská

Kdo má v umění a kultuře hlavu, ruce a srdce, začal pomáhat. Podle svých sil a možností. Jsou tu viditelné iniciativy, jako je třeba pomoc Cirku La Putyka kyjevským studentům a studentkám cirkusové školy nebo příprava newsletteru Kulturou za Ukrajinu z dílny Institutu umění – Divadelního ústavu a velké množství benefičních akcí. Odehrává se i tichá pomoc, méně viditelná online. Ať už jde o pomoc konkrétním ukrajinským umělkyním a umělcům, kteří míří do Česka, nebo studentkám a studentům, kteří budou mít možnost participovat na výuce například na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy nebo Konzervatoři Duncan centre.

Fascinuje mě, jak jsme v krizi akceschopní. Zatímco v časech předcovidových šly veškeré změny ztuha, za covidu se dokonce i strnulá a letargická byrokracie snažila pod občanským tlakem malinko rozhoupat a dnes se nám to hodí. Věci se dávají do pohybu rychleji, opticky to vypadá, že je čím dál více lidí ochotných pomáhat. V hlavě mi ale pořád leží i slova bývalé baletní sólistky Národního divadla, Ukrajinky Ivanny Rada Illyenko: „Musí být jasně řečeno, že potřebujeme na Rusko uvalit co nejtvrdší sankce. Žádné koncerty, zpívání, tancování. Co nejtvrdší sankce a uzavřít naše nebe.“ (idnes.cz, 25. 2. 2022)

Pomoc může být potřebná dlouho, je nutné nevyhořet. A také neudělat stejnou chybu, jako za covidu – tak jsme se soustředili na jedno téma, že jsme zásadně podcenili jiné hrozby. Ani teď další palčivá témata nikam nemizí. Třeba to, že obrovský díl pomoci zase odvádějí v Česku finančně i z hlediska lidských sil chronicky podvyživené, a částí politické reprezentace dokonce systematicky ostouzené, neziskovky. Svět se změnil, tak už konečně podporujme hlavně to, co je prospěšné a vyživující, místo toho, co funguje pouze ze setrvačnosti a svou prospěšnost jen předstírá.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.