Mistrovství tanečního rybníku v komentování

Hezký den, pane Cemerku, těžko mohu souhlasit s Vaší redukcí osobnosti na jednu její roli. Například s Vašimi nálepkami (když už jsme u nich a když už mě jmenujete), "tanečních novinářek – tanečních publicistek – tanečních kritiček" se neidentifikuji již roky. Člověk vstupuje do diskuse s různých pozic a pokud je jasně nevymezí (což je samozřejmě potíž podobných diskusí), mohou být zcela jiné, než je čtete. To jen jedna školometská a arogantně neomalená poznámka navíc. Mějte se pěkně. JB

Hanko, jak můžeš se mnou souhlasit s něčím, co jsem neřekla? Nebo reagovat na něco nevyřknutého?
Bude-li někoho zajímat můj názor na celou věc, ráda si popovídám, ale právě proto, že jej odmítám zjednodušit na několik vět, není předmětem mého komentáře, tudíž nechápu tvou odpověď.
Pozastavila jsem se jen nad názorem Jarka, aby se teoretici nepletli do diskuzí.
Protože mám názor opačný, že se do nich plést mají. Mají je vyvolávat, dávat k nim podněty, prostor, reflexi. Pochopila jsem z jeho odpovědi, že se spíše nechal unést způsobem argumentace konkrétní osoby v komentáři k jeho fb postu, která mu přišla vzhledem k její pozici nepatřičná a nikoliv vavříny zasluhující. Čemuž rozumím, také mě Filipovy ovace zarazily. Takže si zachovávám optimismus, že nezlomil hůl nad všemi publicisty :)
Jsem každopádně ráda, že se zde diskuze rozjíždí, protože ta na facebooku, která tohle vše vyvolala, není bohužel veřejná pro všechny naše čtenáře, zatímco v médiu ano. Zde se nejedná o konkrétní sociální skupinu, názorová diverzita by tedy mohla být vyváženější a argumenty snad opodstatněnější. To se myslím zatím daří a i to mi dokládá smysl a místo teoretické reflexe oboru.

Milý Josefe, zrovna včera večer jsem byl ve Skautském institutu na besedě o novinářské etice. Novinařina je pro mě synonymem žurnalistiky, jejíž součástí je vedle čistě objektivní zpravodajské novinařiny také její subjektivně laděná publicistická oblast. Proto nazývám osoby, které se věnují novinářské, tj. žurnalistické, práci novináři či novinářkami. Myslím si, že i v názorové žurnalistice by měla zůstat jistá nestrannost, která spočívá v nehanění jedněch a nenadržování druhým bez patřičného zdůvodnění, možná i opřeného o fakta. Jestliže novinářka vstupuje do diskuze na fb a přitom téměř fanaticky bojuje za svou favoritku, aniž by se pokusila pochopit jiné názory, a oponentům dává společné nálepky jako „bezpečná bublina soukmenovců“, „elitní klub baletu“, „stereotypní sekta“ či „válečníci falešné války“, potom ztrácí v mých očích její publicistická práce apriori na solidnosti. Proto si myslím, že k novinářské profesionalitě by měl patřit jistý odstup, protože nechám-li se coby novinář vtrhnout do diskuze a nezachovám si při tom chladnou hlavu, ubližuji v prvé řadě sobě a plodům své novinářské práce, ale možná v našem případě také samotnému tanci. To jsem vlastně sdělil již paní Bohutínské, která se do mě pustila v komentáři arogantně neomaleným způsobem, aniž by dala vůbec najevo snahu pochopit to, kvůli čemu celá diskuze vznikla, a přidala své další nálepky: „ti, co se drží pofidérní stavovské linie“ či „účastníci křižáckého tažení“. Je jistě pochopitelné, že ztrácím odborný zájem o články takovýchto tanečních novinářek – tanečních publicistek – tanečních kritiček …

Milá Lucko,

naprosto s Tebou souhlasím v tom, že pokud podáváme nezaujatou rozsáhlou analýzu celé věci, málo kdo se k tomu dostane. Právě proto vidím ve výstupech Miřenky v médiích nebezpečí. Vůbec nejde o to, kdo má pravdu, žádná neexistuje, ale o to, že pokud věci vytrháváme z kontextu, zednodušujeme je a vulgarizujeme, mají moc šířit a manipulovat širokou veřejnost, která o tématu moc neví a zapůsobit jednostranně. My pak nemáme možnost adekvátně reagovat, tak abychom nabídli ne tak zjednodušující pohled, aniž bychom dělali to stejné jako Miřenka. Takže jde spíš o celkové nastavení společnosti, kde rychlý a na emoce zaměřený, i když zkreslený a jednostranný pohled vždy zvítězí nad konstruktivní debatou a posunem ke skutečnému zlepšení situace. Proto si myslím, že nikdo nekritizuje ani tak Miřenčinu knížku, která je jejím osobním pohledem na věc, jako spíše její výstupy v médiích, kde chytře použila pro propagaci své tvorby rétoriku, která je přinejmenším diskutabilní a hemží se spoustou zavádějících informací. A diskuze se také rozpoutala. Jen mne mrzí, že se stala polem pro osobní útoky, i když ze začátku vypadala slibně.

Ahoj Jarku,
stejně jako Lucku mě zaujal tvůj postoj, jehož důvod vysvětluješ následovně: "Ale stojím si za svým názorem, že pro novinářsky a vědecky zaměřené osoby je vhodnější zůstávat stranou coby pozorovatel, aby si zachovaly svou nestrannost. O to věrohodněji pak působí jejich publikační práce."
Nejprve bych rád řekl, že to, na co si umělci nejčastěji stěžují ohledně textů vydávaných na Tanečních aktualitách, je absence názorové žurnalistiky a názoru obecně. A názor je vždy subjektivní, v něm nemůže ze samé jeho podstaty existovat nestrannost. A pak bych rád upozornil, že je rozdíl mezi zpravodajstvím/novinařinou (to, co vydáváme pod označením Zprávy, jejichž podkladem jsou tiskové zprávy zasílané různými soubory umělci ad.), vědeckou publikační činností (texty v recenzovaných a impaktovaných časopisech, v nichž panuje přísná objektivita zajištěná propracovanou metodologií – i když nevím, co by na to například řekla autoetnografie a podobné oblasti vědních oborů) a názorovou žurnalistikou (recenze, reportáže, rozhovory, sloupky, glosy ad. - majoritní činnost Tanečních aktualit).
Takže zpět ke tvému vysvětlení - novináři nejsme (bylo by opravdu pěkné, kdybychom měli nějaký deník věnující se tanci, ale bohužel ho nemáme; částečně se to alespoň snažíme suplovat zmíněnou sekcí Zpravodajství) a vědecké práci se opravdu někteří z nás věnují, pro tyto texty je ale třeba sledovat jiná periodika (Živá Hudba, ArteActa, Divadelní revue, Dance Research, Dance Research Journal, publikace IDU ad.). My se věnujeme názorové žurnalistice, tudíž tvůj argument nestrannosti pro mě ztrácí platnost. Nicméně budu rád, když svůj názor podpoříš jinou argumentací, abychom se skutečně mohli zamyslet nad naší pozicí v oboru a nedělali to na truc, jak píše Lucka. Vážně bych za to byl rád, protože mi to neustále vrtá hlavou.
Zdravím Tě!