Opovaž se to popsat!

Nedávno se prohnalo českým Facebookem video Janka & Natálky s názvem Jak poznat blbou divadelní recenziČást mě se při sledování potutelně smála, druhá část ale pozorovala ono strefování se do kritiků s úžasem, na což poměrně výstižně upozornil bývalý šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král ve své reakci. Obsah videa teď nechám stranou (podívejte se raději sami) a rád bych se věnoval komentářům pod videem.

Josef Bartoš. Foto: Michal Hančovský.

Josef Bartoš. Foto: Michal Hančovský.

Josef Bartoš Autor: Josef Bartoš

V těch se objevila plejáda posměvných útoků a došlo i na kritiku tance. Tématem byla její podobnost „s pracovním postupem“, představit si můžete příbalový leták z kinder vajíček nebo Ikey, kde máte vše vysvětleno krok za krokem, šroubek po šroubku. Myslel se tím přílišný popis toho, co se na jevišti při tanečních premiérách odehrává.

Shodou okolností jsem se krátce poté bavil se Sanjoyem Royem, mezinárodně uznávaným tanečním kritikem, který dlouhá léta píše pro The Guardian a zároveň vede časopis Springback Magazine. Vyprávěl mi, jak ho jeden nejmenovaný festival požádal o uspořádání workshopu o taneční kritice a jeden z požadavků zněl „hlavně ať se tam moc nepopisuje“. Sanjoy se v tu chvíli na mě podíval a řekl: „Vůbec jsem nevěděl, jak reagovat, protože víceméně nic jiného nedělám.“

Extrémy existují, nedělejme si iluze. Skutečně najdeme detailní a propracované záznamy celovečerních představení, ve kterých se dozvíte vše od barvy očí jednoho z performerů až po matematicky vypočítané vychýlení z osy při rotaci přesně o jeden a půl stupně. Pro některé autory to může být únik, způsob, jak se schovat za vznosně znějící slova (pokud se to povede), za popis tvůrčího procesu někoho jiného, pokud jim chybí vlastní názor. Což je samozřejmě špatně, o tom žádná.

Nicméně recenzi zcela bez popisu napsat nejde. Tanec nepracuje s konkrétností slova, o to těžší je ho do slov zachytit a předat ho srozumitelným způsobem čtenáři. Pokud vyjádříte názor, ale nepodložíte jej obrazem, příkladem, zkrátka nepodáte důkaz, proč si to myslíte, pak tento názor ztrácí na hodnotě, důvěryhodnosti i pochopení. Text bez těchto faktických odkazů k dění na jevišti působí plytce, nekonkrétně, odosobněně a zhola nic se z něj nedozvíte. To pak můžou kritici rovnou jen dávat hvězdičky a ušetříme si práci… při psaní, při editování i při čtení.

Témata článku

MultižánrovéNonverbální divadloNový cirkusTanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: