Reakce na sloupek Léčba diagnózy českého tance

Jaroslav Slavický. Zdroj Taneční konzervatoř hl. m. Prahy.

Tak jsem si zase přečetl názor o vzdělání na konzervatořích. Musím znovu opakovat, že z těch „za zdmi školy uvězněných a jedinou doktrínou a názory místních pedagogů vybavených studentů“ vyrostli osobnosti českého, československého, evropského i světového tance. Seznam absolventů naší školy jsem již uvedl v článku Střed zájmu, nebo střet zájmů? zveřejněném na TA (zde) i webu Bohemia Baletu.

Konzervatorním vzděláním prošli např. Pavel Šmok, Jiří Kylián, Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík, z těch mladších Jiří a Otto Bubeníčkovi, Viktor Konvalinka, David Stránský, Tomáš Rychetský, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Martin Dvořák, Marek Svobodník aj. A aby to bylo genderově vyvážené tak také Ivanka Kubicová, Alena Drapalíková, Kateřina Dedková, Sylva Nečasová-Šafková, Barbora Krýslová-Grainer, Alena Pešková, Lucie Holánková, Hana Polanská, Miřenka Čechová, Lenka Vágnerová a mnoho dalších. Tak o čem je řeč? Konzervatoře vychovávají, také jsem o tom již psal, především interprety, kteří jsou schopni vyrovnat se s choreografiemi od Petipy, Bournonvilla přes Balanchina, Cranka, Ashtona až po Forsytha, Kyliána, Naharina, Bignozettiho, Godaniho, Zusky, Vaculíka aj. Jak napovídá výše uvedený seznam, mnozí z nich se také stali významnými tvůrci spoluvytvářející obraz současného tanečního dění.

Kromě praktických odborných a všeobecně vzdělávacích předmětů mají studenti na konzervatořích dějiny tance a baletu, dějiny výtvarného umění, hudební výchovu, náslech a rozbor baletů, historicko-estetický seminář, metodiku a vyučovací praxi hlavního oboru, které jsou vyučovány v rozsahu středního a vyššího odborného vzdělávání. Máme se snad scházet a vést se studenty pseudofilozofické debaty o tom, jak bychom tančili, kdybychom to uměli? 

Jak píše v diskuzi pod dotčeným textem Hana Polanská, výchova odborníků by měla být úkolem především HAMU. Z které jiné instituce by měli vycházet pedagogičtí a vědečtí odborníci zaměření na výzkum, ale i na praxi (produkce a institucionální zastřešení nebo hledání alternativních možností, kritické reflexe oboru, pořádání debat atd.) a kvalitně vzdělaní choreografové a teoretici choreografie? Jak má k tomu ale docházet, když neexistuje distanční studium, a tak jsou přijímáni k vysokoškolskému studiu i lidé, jimž chybí ve velké míře střední odborné vzdělání i praxe, v podstatě amatéři, kteří získávají vysokoškolský diplom bez znalostí potřeb profese a bez zkušeností, které se pouhou teorií nahradit nedají. Těch několik konzervatoristů, kteří na HAMU studují, tak činí na úkor profesionální taneční praxe, pro kterou byli na TK připravováni. Opět situace, kterou nelze nazvat standardní.

Pokud vím, autorky aktuálně kritizující systém vzdělávání nikdy na taneční konzervatoři nebyly, neznají rozsah a náplň studia. Tak, prosím, nepište o tom, co neznáte! Vypadá to mnohdy, že si „nevidíte do úst“. Pokud budete mít zájem, srdečně vás k návštěvě školy zvu. Přijďte prožít jeden dva dny, případně i celý týden se studentem školy, abyste viděly, jak výuka vypadá a co všechno musejí studenti zvládat. 

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.