Když zhruba v roce 2018 vrazilo do dveří hnutí #MeToo zacílené v první vlně primárně na šikanu a sexualizované násilí ve filmovém průmyslu, dalo se čekat, že se tlaková vlna nevyhne žádnému z oborů, především pak těm, které stojí na hierarchii a mocenské konstrukci. (Tedy všem.) Svět baletu byl logicky hned dalším na řadě. Má k tomu všechny potřebné atributy – je do značné míry uzavřeným spolkem výjimečných, prostoupen komplikovanou spletí vnitřních předpisů ne nepodobných prvnímu pravidlu Klubu rváčů, a vstup do něj vyžaduje specifické schopnosti, umožňující průchod vyžadovaným iniciačním rituálem. Rouška tajemství mu dodává sexy aureolu tajemnosti, stejně tak ale zavdává příčiny k otázkám, podezřením a spekulacím.
Tak že bychom zavřeli a začali znova?
Peter Martins odvolán z čela New York City Ballet kvůli interním skandálům a násilí. Jan Fabre odsouzen za sexuální obtěžování. Liam Scarlett obviněn z nevhodných kontaktů sexuálního charakteru s mladistvými. Bývalá primabalerína Boston Ballet Dusty Button a její manžel Taylor před soudem kvůli sexualizovanému násilí a zneužívání mladých tanečnic. Vedení Aurélie Dupont pod palbou kritiky členů a členek Pařížské opery. Yorgos Loukos přišel o pozici uměleckého šéfa v Lyonu kvůli podezření z diskriminace. Gil Roman z Béjart Ballet psychicky šikanoval svůj soubor. Anne Teresa De Keersmaeker čelí žalobě z duševního teroru svých tanečnic a tanečníků. Hamburg Ballett prochází největším skandálem za posledních padesát let, nový umělecký ředitel Demis Volpi prý jedná toxicky, autoritativně a odmítá otevřenou komunikaci.
Zuzana Rafajová. Zdroj: soukromý archiv Z.R.