Tanec v Davosu a naše zábava

Jana Bohutínská. Foto: Petr Kurečka.

Autor: Jana Bohutínská

„Umění a kultura nám umožňují zkoumat, co to znamená být člověkem, vyjádřit naše emoce a spojovat lidi a myšlenky. (…) Kreativní sektory jsou jedněmi z nejdůležitějších, pokud jde o společenský dopad a lidská spojení.“ To jsou věty z článku Josepha Fowlera – vede oblast umění a kultury ve Světovém ekonomickém fóru a jeho text vyšel na webu organizace. Přibližuje především umělecký hřeb setkání, jehož součástí je vedle hudby i filmové zpracování performance od tanečníka a choreografa Ahmada Joudeha, holandského umělce se syrsko-palestinským původem, který vyrůstal v uprchlickém táboře Jarmúk v Damašku a šéfuje neziskovce Dance or Die Foundation. V beznadějných podmínkách uprchlického tábora si totiž Ahmad Joudeh vybral tanec, tedy naději.

Dál zvědavě hledám umění a kulturu v programu. Je v něm například diskusní sekce, která se soustředí i na to, jak je stále obtížnější se v sektoru uživit. Není to evidentně problém, v němž by mělo Česko výsadní postavení, i když je inflačním premiantem. Jen mě překvapuje, že panelové diskuse se ujali lidé z Keni, Saúdské Arábie a USA, zatímco Evropa chybí.

Na Facebooku si vzápětí projíždím jednu místní debatu o tom, jak se není co divit, že se tolik neprodávají lístky do divadel – první, co si lidé odpustí, když mají hlouběji do kapsy, je přece zábava. Zkoumání, co to je být člověkem, klíčová cesta k sociální soudržnosti? Nenechte se vysmát, umění je zábava! Kdybych měla gamblerského ducha, uzavřu sázky, zda něco z davoských myšlenek o umění a kultuře ukápne do českého étosu a leadershipu. Vsadíte se? Já radši ne.