Teď si ale totéž amplifikujme na roveň České televize a Českého rozhlasu, jejichž významnou částí je právě kritický dohled nad fungováním českého státu. Velmi snadno se obě média mohou stát nepohodlným parťákem, kterého lze poměrně jednoduše odstranit. Buď seškrtáním rozpočtu, anebo subtilnějším „vyhladověním“; koneckonců avizované snížení rozpočtu obou institucí o 1,4 miliardy korun tento krok představuje. Jen blázen si může myslet, že snížení financí ve skutečnosti povede ke smysluplné změně, a proto je zcela očividné, jaká motivace se za tímto krokem skutečně skrývá. Situace nápadně připomíná momenty (zdaleka nejen) československé historie, kdy se k moci draly extremistické síly… ať už zprava nebo zleva.
Zkrocená média aneb Proč jsme se zapojili do stávky zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu
Minulý týden česká vláda pod vedením Andreje Babiše schválila změnu financování médií veřejné služby. Konkrétně došlo ke zrušení koncesionářských poplatků, které má nahradit přímé dotování ze státního rozpočtu. Ponechám nyní stranou fakt, kde na to naše politická reprezentace vezme. Ať to bude kdekoliv, jistě peníze zázračně nevykouzlí, a tak či onak to stejně zaplatíme my všichni… Pojďme se ale bavit o tom, proč to píšu: Taneční aktuality žijí z velké části z jednoletých grantů Ministerstva kultury ČR, naším donorem je tedy státní instituce, která se i někdy stává terčem naší kritiky. Není to ideální situace, kromě neustálé nejistoty a vachrlaté „stability“ podobný kontext může (ne)vědomě ovlivňovat rozhodnutí, o čem a jakým způsobem budeme psát. Zatím jsme nenašli jiné řešení, než o tom otevřeně hovořit, debatovat a nedělat, že problém neexistuje.
Josef Bartoš. Foto: Michal Hančovský.
Inzerce
Česká televize a Český rozhlas tímto rozhodnutím ztrácí nejenom zásadní podíl svých dosavadních příjmů, které umožňují vznik velmi různorodého redakčního obsahu, ale také významnou část své nezávislosti. Touto změnou se stane krotkým a poslušným vězněm s želízky na rukou a s těžkou koulí na dolní končetině. Nezávislost médií přitom představuje základní stavební kámen demokratické společnosti. Mají být v popředí aktuálního dění a s odhodláním se vrhat do nepohodlných, někdy i nebezpečných případů a kauz. Když je ale vykostíme, mocní nás budou mít na háku, a to doslova, protože nebudou mít sobě rovného partnera. I proto jsme se v pondělí připojili ke stávce zaměstnankyň a zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu. Protože jedině silná mediální krajina umožní kritický a nezávislý dialog, bez nějž se budeme jen hlouběji a hlouběji propadat do marastu sociálních sítí a přes noc zrozených expertů.