Stopy v písku je cyklus besed, medailonů a tematických sympozií, kterým chce Kyliánovo taneční centrum a knihovna vzdát hold osobnostem, které psaly historii tance a pohybového umění. Jeho cílem je zprostředkovat odborné i laické veřejnosti setkání s choreografy, interprety a pedagogy, kteří se mohou podělit o své vzpomínky a životní zkušenosti nebo připomenout životy a dílo těchto umělců in memoriam, aby stopy, které za sebou zanechaly, nezmizely z naší paměti.
Hostem bude tentokrát mim, herec, režisér, choreograf a pedagog prof. Milan Sládek (1938). Setkání se uskuteční ve středu 9. září 2015 v 17:00 hod. ve velké studovně knihovny HAMU v Praze, Malostranské nám. 13, Praha 1 – Malá strana.

Milan Sládek se narodil 23. února 1938. Po několika autorských pokusech na Slovensku (od 1955) přešel v roce 1958 do Prahy do D 34, především jako protagonista a výtvarník inscenací pantomimické skupiny divadla vedené Eduardem Žlábkem (pantomimická jazzová komedie Boule na hudbu Aloise Paloučka, 1960; podle libreta Jeana Gasparda Deburaua Hadrář/Hadrrrářřř, 1961). První léta tvorby Milana Sládka byla ovlivněna postavičkou Bipa Marcela Marceaua a dramaturgicky kultem J. G. Deburaua. V postavě zasněného pikolíka Kefky usiloval o vytvoření současného mimického typu. V roce 1961 přešel s částí souboru do divadla malých forem Horizont v Bratislavě, poté na Malou scénu Slovenského národního divadla Bratislava a do Koncertní a divadelní kanceláře v Bratislavě. S Eduardem Žlábkem v Bratislavě nastudovali Postřehy a Mimus, 1962; Boule, 1962; Únos do ticha, 1962; Komedie česká o bohatci a Lazarovi, 1964; Večer sólových pantomim M. Sládka, 1965; Komedie o Tobiášovi, 1966; Starrrinárrr/Hadrrrářř, 1967. Milan Sládek vyučoval pantomimu na VŠMU. Po okupaci v roce 1968 bylo Bratislavské divadlo pantomimy zakázáno. Po emigraci založil v roce 1974 s Eduardem Žlábkem v Kolíně nad Rýnem pantomimické divadlo Kefka a v roce 1976 spolu s Peterem Bu pantomimický festival Gaukler. Jako umělecký šéf, choreograf, libretista a interpret zde uvedl 16 premiér širokého stylového spektra. V roce 1987 soubor rozpustil a stal se pedagogem Folkwangschule Essen. Po návratu do Bratislavy v roce 1989 kolem sebe soustředil mladé talenty, s nimiž nastudoval pohybové partie do vlastního pantomimického muzikálu Grand Pierot (1996). V témže roce otevřel v Bratislavě pantomimické divadlo Aréna.

Zdroj: Kyliánovo taneční centrum a knihovna, Český taneční slovník