
Vrcholem profilu by měla být premiéra 13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze, která byla tvořena ve spolupráci s Epoque Quartetem, varšavským divadlem Teatr Na Woli a Warsaw Mime Center. Po tříměsíčním rezidenčním pobytu, který členové Spitfire Company ve složení Petr Boháč, Miřenka Čechová, Cecile da Costa, Markéta Vacovská a Jindřiška Křivánková absolvovali ve Varšavě, se odehrála v polovině dubna tři předpremiérová představení na hlavní scéně divadla Teatr Na Woli. Kritická i divácká reflexe těchto tří předpremiér se soustředila především na témata týkající se práce s nahotou na scéně, pokus o revizi čtení díla Bruna Schulze a překvapující dramaturgický záměr. Ola Koehler v novinách Gazeta Polska popisuje děsivou hrůzu, se kterou jsme konfrontování. „Máme co do činění s cestou do tunelu hrůzy, jakých je plno ve veselých maloměstech. Jenomže místo do tunelu s monstry vjedeme do hlavy Bruna Schulze.“ Agata Tomasiewicz píše: „Je to vize antihumanistického světa, ve kterém se tělo dostává na úroveň zboží připraveného k masovému prodeji. (...) Tvůrcům náleží uznání za odvahu při revizi Schulzova díla.“
K novému čtení díla Bruna Schulze dodává umělecký šéf a režisér Spitifre Company Petr Boháč: „Při přípravě scénáře a v období před samotným zkoušením jsme si s ostatními spolupracovníky jasně definovali, že nechceme podlehnout svůdné Schulzově poetice složené z prostoru kabinetu plného otřískaného nábytku, veteše a špinavých oken, jehož známé schéma najdeme např. u animovaného filmu Brothers Q. Proto scénografky Barbara Wojtkowiak a Petra Vlachynská připravily minimalistickou scénu využivájící jeden dominatní vizuálně strhující element.“ Diskuse po premiéře mezi příznivci a odpůrci inscenace se vedla především o tématech jako nahota na scéně, nové interpretační klíče při čtení Bruna Schulze či hudební samostatnost díla. „Nikdy bych neřekl, že toto představení může vyprovokovat tolik rozličných emocí. Jedná část diváků v něm našla silné felliniovské motivy, další velmi kladně ohodnotila revizi Schulzova díla, jiná odmítla pohybovou choreografii a tělesný jazyk, především jeho minimalistické a repetiční tendence, na druhou stranu jiní tento minimalismus ocenili. Samozřejmě musím zmínit ty, kteří představení odmítli kvůli nahotě na scéně a radikální interpretaci Bruna Schulze,“ shrnuje zkušenosti s diváckou a kritickou reflexí režisér a umělecký šéf Spitfire Company Petr Boháč.
Minimalistické prvky jako tvůrčí elementy se také objevují v pohybové architektuře a především v hudbě, kterou složil dvorní skladatel Spitfire Company Jan Kučera. Hudební partitura requiem je napsána pro smyčcový quartet a na živo interpretována předním českým hudebním tělesem Epoque Quartetem. Projekt 13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze je tak složen ze dvou rovnocených částí: z fyzického a tanečního divadla a hudebního koncertu.
Další dvě představení Bad Clowns a Svět odsouzencův jsou příznivcům Spitfire Company již známé. Na obě bylo napsáno několik kladných kritických reflexí a byly zařazeny do programů tuzemských i zahraničních festivalů. Svět odsouzencův obdržel hlavní cenu Grand Prix Mezinárodního festivalu Zdarzenia. Zvláštností tohoto představení je zapojení práce akčního malíře Jana Mika, který v průběhu akce vytváří na jevišti dvoumetrový obraz. Dada poetiku, klaunské gagy, čtyřtunovou scénu, která vytváří dojem pozměněné perspektivy v představení Bad Clowns, mohli ohodnotit diváci ve wroclawském Institutu Jerzyho Grotowského, na festivalu Letní Letná či na Mezinárodním festivalu Nultý bod.
Profil Spitfire Company každoročně uváděný v Paláci Akropolis je součástí budované Platformy pro fyzické a taneční divadlo, kterou zaštiťuje produkční jednotka Bezhlavi o.s. Součástí této platformy je i Mezinárodní festival Nultý bod, činnost Spitfire Company, edukativní program Performing Arts For the Future a prezentace fyzického a tanečního divadla v zahraničí.
Jako volné pokračování profilu se 27. června na nám. Jiřího Z Poděbrad odehraje nové nastudování pouliční show Traffic Dance. Tentokrát v hlavní roli v šíleném tempu budou řádit bubeníci. Show Traffic Dance Drums je součástí festivalu Žižkov sobě. Zdroj: Spitfire Company Foto: Katarzyna Chmura Cegiełkowska
Mila
Za mě...ne. Nepohoršuje, ale je to za hranicí. Pro mě je klasika klasikou. Pokud nekdo chce jít touto cestou, tak ať…Labutí jezero aneb Co nejdál od pohádky