Registrace

Spitfire Company

Spitfire Company patří mezi přední české tanečně-divadelní soubory, zabývající se především žánry taneční a fyzického divadla a dalších experimentálních, performativních forem. Soubor vznikl v roce 2008 pod vedením režiséra Petra Boháče a tanečnice, choreografky a pedagožky Miřenky Čechové.

Tvůrčí duo Boháč a Čechová se věnuje různým společenským tématům (Miss Amerika, 2018), existenciální rovině postav (F*cking beautiful spring, 2023), nebojí se ale ani mainstreamovějších projektů (například taneční inscenace Vivat Messi o slavném argentinském fotbalistovi uvedená v Divadle Hybernia v roce 2024). Soubor získal řadu ocenění na českých i zahraničních festivalech. Za inscenaci One Step Before the Fall (2012) o Muhammadu Alim získali Herald Angel z prestižního edinburghského festivalu Fringe, Cenu divadelních novin či ocenění Tanečnice roku 2013 na České taneční platformě pro Markétu Vacovskou; dílo bylo navíc zařazeno do výběru TOP 20 festivalem Aerowaves 2014.

Pod hlavičkou tohoto souboru také vznikly inscenace metaBALETKY (2021) a Baletky (2022), tanečně-divadelní zpracování románu Baletky Miřenky Čechové, který vyvolal kritickou veřejnou diskuzi na téma vhodnosti pedagogických metod na českých tanečních konzervatořích.

Texty s tagem
celkem 89 textů

Po loňském úspěchu se Spitfire Company vrací do Avignonu s inscenací Antiwords

Loni se na Festivalu d'Avignon OFF představili poprvé. Letos se vracejí na pozvání pořadatelů a ještě před zahájením festivalu je na jejich inscenaci Antiwords přihlášeno třicet zahraničních promotérů. Český soubor Spitfire Company uvede od 5. do 21. července v kurátorovaném programu divadla La Manufacture jednu ze svých nejúspěšnějších inscenací – Antiwords.

Inzerce

Česká televize uvede dokumentární sérii To je tanec!

Na taneční jízdu nejen Prahou pozve počátkem nového roku Česká televize. V novém dokumentárním cyklu To je tanec! předvede rozličné podoby současného českého tance, který je spíše než stylem postojem k pohybu a životu vůbec. Šest zajímavých souborů a jejich výjimečných profesních cest diváky provede po stopách současného tance a pohybového divadla.

Současný tanec v českém rybníčku – víry v hlubinách

Pouštět se do toho, co má čtenář očekávat pod textem zaměřeným na současný tanec, by obsáhlo hodně stran a skončilo by se stejným efektem, jako snaha vysvětlit panenskému divákovi, co ho asi na zážitku takto označeném čeká. Stává se navíc, že subjekty dříve tuto nálepku využívající ji dnes ze sebe strhávají a mlží pojmy „fyzické… / zážitek… / pohybové… / performance“. Možná mají pocit, že hranice toho, co publikum očekává od „tance“, je nebezpečná, a raději by diváka, který nic neočekává.