„Když vstupuji do konfliktu, zúží se mi hrdlo, nadechnu se a čekám výpad. Zároveň jsem připravený zaútočit sám. Cítím chvění a nejistotu, co nastane a co udělám já. Tělo, hruď se mírně posouvá vzad, zrak upřený na domnělého protivníka. Musíme v té nejistotě stát na opačných stranách, nelze v ní být spolu?“ ptá se Lukáš Karásek.

Lze ke konfliktu přistoupit pozitivně?

Tvůrčí tým projektu (Ne)boj vedle performerů Florenta Golfier-Brechmanna a Lukáše Karáska a scénografky Stelly Šonkové tvoří dramaturgyně Barbora Liška, světelná designérka Zuzana Režná a hudebník Ian Mikyska. Ve své tvorbě přitom vycházejí ze soudobé literatury věnující se konfliktům, z knih aktivisty a učitele Toma Leimdorfera, kontroverzních akademiků Petera Boghossiana a Jamese A. Lindsaye, filosofa Armena Avanessiana a psychoterapeuta Ľudovíta Dobšoviče.

„Lidé jsou různí, mají odlišné potřeby a touhy, které se navíc stále proměňují, a proto jsou konflikty mezi nimi nevyhnutelné. Často je provázejí nepříjemné emoce jako nejistota, strach, zmatek, hněv či marnost. Mohou vést k agresi a vzájemnému ublížení. Nás v projektu ale zajímá, jaké příležitosti konflikt otevírá, pokud jím projdeme konstruktivně a bez násilí,“ popisuje Barbora Liška přístup tvůrčího týmu.

Duet vznikl s vědomím kontextu současného politického a společenského dění. Tvůrčí tým přitom představuje dovednost konstruktivního řešení konfliktů jako nevyhnutelnou součást změny světa v lepší místo. V choreografii pracuje s pozitivním potenciálem konfliktu, a zároveň v ní reflektuje, jak obtížné je se k tomuto potenciálu dobrat.

„Není jednoduché změnit naši černobílou představu, že zvítězí lepší nebo silnější. Není jednoduché si představit, že ze střetu dvou stanovisek může vykvést větší vzájemné porozumění nebo uskutečnění změny, že na konci konfliktu bude lépe a příjemněji všem. Že nebude poražených,“ dodává Liška.

Zdroj: tYhle