Fryderyk Chopin a George Sandová – dva fenomény uměleckého romantismu. Polský skladatel prožil převážnou část svého tvůrčího života ve Francii, kde se seznámil s francouzskou spisovatelkou a feministkou George Sand (často přechýlenou Sandovou). Jejich nevyvážený a emocemi nabitý vztah dokumentuje řada dopisů především Sandové Chopinovi, z nichž vychází i autorský text inscenace. Její forma však není výslovně dramatická. Jde o propojení všech Chopinových preludií a jevištního monologu Sandové o vztahu k Chopinovi. Oba dva jsou na jevišti přítomni, ale za celou dobu se nesetkají. Na jevišti se setkávají tři žánrově nesourodé osobnosti – herečka, tanečník a hudebník, aby vedly „vzájemný monolog“.Tento scénický koncept vychází z prostoru, kde má být projekt uváděn – v brněnské Vile Tugendhat a v pražské Werichově vile.
Zatímco Sandová (žena ve zralém věku) na život s Chopinem vzpomíná způsobem „hraných dopisů“, Chopin je zde zpřítomněn postavou tanečníka, který reaguje současnou taneční a pohybovou formou na hudbu i text. Projekt dává netradiční příležitost herečce, která je nucena hrát tři čtvrtě hodiny beze slov pouze na hudební doprovod. Oba představitelé jsou vrženi do hracího prostoru, který je vymezen dvaceti šesti Chopinovými preludii a kratších monologů Sandové, která komentuje jejich vzájemný vztah na pozadí historických události.
Zdroj: Institut umění - Divadelní ústav