Balet Národního divadla uvede 29. a 30. března 2012 premiéru baletu Šípková Růženka v choreografické verzi Javiera Torrese. Šípková Růženka (či Spící krasavice)patří k základním kamenům světového baletního repertoáru a je hudebníky považována za nejdokonalejší ze všech baletních opusů P. I. Čajkovského. Balet Národního divadla uvede verzi mexického choreografa Javiera Torrese, která byla původně vytvořena pro Finský národní balet a nese v sobě odkaz Mariuse Petipy a vše to, co se očekává od tradičního klasického výpravného baletu. Diváci by měli vidět náročné interpretační party pro sólisty i sbor i zažít pohádkovou atmosféru s citlivou dávkou nadsázky a humoru pro ty nejmenší, pro ty „větší“ je slibováno hlubší zamyšlení „nad dobrem a zlem v kontextu s láskou a strachem a jejich neoddělitelnou dualitou“. Známá Perraultova pohádka o dívce, která se píchne o trn a usne na sto let, by měla být určena nejen pro milovníky klasického tance. Choreograf upřesňuje své vize: „V mé vizi pohádky Šípková Růženka se aktuální drama odehrává v srdci hlavní postavy, kterou je princezna Aurora. Proto všechny postavy, které vidíme na jevišti, se objevují jako reinkarnace vnitřních emocí princezny Aurory – zejména víla lásky Lilac a čarodějnice strachu Carabosse. Aurora konfrontuje mezi volbou žít svůj vlastní život ve strachu nebo žít život v lásce. Prožije sto let strachu ve spánku, než si může vědomě vybrat probuzení se do lásky. Věřím, že Aurořina volba mezi životem ve strachu nebo životem v lásce je volbou, kterou má každý z nás. Abychom porozuměli jak učinit volbu vědomě, musíme následovat Aurořin příklad a čelit naším nejhlubším obavám. Učinit takovou volbu vědomě, je jediný způsob, jak se probudit do opravdové lásky.“
Zdroj: ND
Balet Národního divadla uvede 29. a 30. března 2012 premiéru baletu Šípková Růženka v choreografické verzi Javiera Torrese. Šípková Růženka (či Spící krasavice)patří k základním kamenům světového baletního repertoáru a je hudebníky považována za nejdokonalejší ze všech baletních opusů P. I. Čajkovského. Balet Národního divadla uvede verzi mexického choreografa Javiera Torrese, která byla původně vytvořena pro Finský národní balet a nese v sobě odkaz Mariuse Petipy a vše to, co se očekává od tradičního klasického výpravného baletu. Diváci by měli vidět náročné interpretační party pro sólisty i sbor i zažít pohádkovou atmosféru s citlivou dávkou nadsázky a humoru pro ty nejmenší, pro ty „větší“ je slibováno hlubší zamyšlení „nad dobrem a zlem v kontextu s láskou a strachem a jejich neoddělitelnou dualitou“. Známá Perraultova pohádka o dívce, která se píchne o trn a usne na sto let, by měla být určena nejen pro milovníky klasického tance.
Karolína Hejnová
Milá Jano a všichni další zúčastnění,se zpožděním bych ráda uveřejnila několik poznámek k diskuzi, která se zde pod…
Lucia Kašiarová o Studiu Alta: „Když něco končí, něco nového začíná.“