Představení se odehrálo bez diváků v živém online přenosu. Zahrnuje dvě třicetiminutové produkce, z nichž první je dílem Davida Lamparta, absolventa Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, jenž připravil pro Bohemia Balet již několik opusů. Nyní převedl do dramaturgicky zhuštěného tvaru román L. N. Tolstého Anna Karenina, který v baletním světě proslavila Maja Plisecká ve filmovém zpracování (1975), do současnosti přenesl příběh John Neumeier (2017) a jednou z posledních verzí na českých jevištích byla inscenace Libora Vaculíka (2013).
O nenaplněné lásce
Příběh Anny Kareniny je v literární předloze vykreslen spolu s dalšími postavami, které jsou součástí pestré mozaiky zachycující společenskou situaci a konvence v aristokratických kruzích v Rusku konce 19. století. Lampart se ve svém komorním nastudování soustředil jen na ústřední trojici, jejichž pohnutky a střety zachytil v dramatické zkratce, což by se na první pohled mohlo zdát pro taneční zpracování příhodnější nežli rozvádění událostí v delší časové ose. Dramatické zestručnění však vyžaduje absolutní zaujetí daným okamžikem, je třeba se upnout na charaktery protagonistů, na malé ploše vystihnout jejich povahovou drobnokresbu. O to více je důležité obsáhnout nejen zásadní konfrontace, ale do několika minut je třeba zakomponovat dramaticky vyhraněné události s dostatečně výraznou taneční a hereckou argumentací beze slov.
Lampart sleduje příběh ženy, která si hájí své právo na osudovou lásku, v níž hledá životní náplň. Není ochotna se smířit s chladným postojem svého manžela, nerozhodností milence a namísto kompromisu volí smrt. Anna Karenina přichází z hlediště, rozevírá oponu a vstupuje na scénu, kde uprostřed stojí stůl se židlemi. Má na sobě vínové šaty zdobené černou krajkou, s přiléhavým živůtkem a širokou sukní (střihem odkazují k módě tzv. druhého empíru a druhého rokoka, jakožto i oděv pánů). Anna si hraje se svým synem, dává mu plyšového medvěda, láskyplně ho objímá. V těchto, pro Kareninu pokojných a šťastných chvílích dominují v hudebním doprovodu lyrické klavírní melodie, citově vypjaté momenty pak podkresluje crescendo smyčcové sekce kompozice Jindry Nečasové Nardelli, jejíž skladby byly již v minulosti tanečně zpracovány (např. Obrazy Salvadora Dalí v roce 1998, v roce 2001 měl premiéru její balet Farinelli).
Orchestrální libozvučný part stejnojmenné skladby (koncertu – fantazie pro klavír, smyčcový orchestr a bicí) souzní s neoklasicky laděným tanečním tvarováním, do něhož Lampart vložil maximální snahu o zachycení konfliktů a událostí, v nichž se hrdinové ocitají. V roli Kareniny se představuje Aneta Pašková, elegantní a disponovaná tanečnice, jež zachycuje životní rozkol hrdinky v jemných odstínech, věrohodně a procítěně. Její part vyžaduje kromě výborné techniky na špičkách také schopnost zatavit emoční výpověď do náročných vazeb, partneřiny, vysokých zvedaček, kdy je velmi těžké nevypadnout ani na vteřinu z temporytmu, „nevypadnout z role“ a obsáhnout bez zaváhání její technickou a hereckou stránku. Občas se objevují menší zaváhání při partnerské práci, není lehké se dostat jakoby mimochodem na stůl, z něhož vzápětí Anna klesá do náruče svého milence. Vronského tančí Karel Roubíček, jenž se jeví jako nevinný, zamilovaný mladík, ale posléze ve společnosti koketuje s jinými ženami.
Jednotlivé obrazy se odvíjí jeden za druhým, v režijně logickém sledu, kdy se přechod mezi výjevy řeší zhasnutím světel a ze tmy se poté vynořuje další scéna. Vidíme rozčileného Karenina v podání Františka Rezka. Zuří, když se dozví o nevěře manželky, není s ním řeč, a až v tento moment se choreograf nebojí tnout do živého, když Karenin bouchne pěstí do stolu a rozrušená Anna smetává ze stolu papíry. Náhle máme před sebou postavy překračující hranice uhlazeného chování, které vyžadovala doba. Je škoda, že takto silných momentů není v baletu více – autor jako by se obával vstoupit razantněji do prostoru, lpěl na diagonálách a nenašel odvahu nechat hrdiny například jen běžet, zastavit v dramatickém gestu, tělesném postoji, jimiž by dosáhl větší naléhavosti, kterou hledal, a ne vždy našel v zajímavě vystavěných duetech.
Na premiéře se možná také podepsala nervozita, a proto jsem chvílemi postrádala provázanost vazeb a do detailu zachycenou dynamiku pohybového frázování. Více energie a vzruchu by si zasloužil střet Karenina a Vronského, důraznou tečku by potřebovaly zvláště odchody z jeviště a v neposlední řadě by bylo třeba více podtrhnout zásadní sdělení, kdy Anna přiznává, že je těhotná. Jistá „ukvapenost“ je pochopitelná vzhledem k dané stopáži, ale Lampartův nesporný talent pro taneční ztvárnění narace by mohl podpořit dohled zkušených tvůrců (a nemuselo by se chodit daleko – namátkou L. Vaculíka, P. Zusky).
Drama nešťastné ženy se Lampartovi podařilo na malé ploše vystihnout srozumitelně a výstižně, jednoduše a účelně vyřešil závěrečnou scénu, v níž za zvuku přijíždějícího vlaku Annu Kareninu pohlcuje čtveřice černých rotujících postav, které předtím odkrývají své tváře – jsou to ti, co ji odsuzují, nechápou a jejichž postoj ji přivádí k tragickému rozhodnutí.
O bolesti i radosti
Vybrané šansony nedávno zesnulé Hany Hegerové doprovází ve druhé půli představení taneční kompozici Hany Litterové. Bývalá sólistka, v současné době pedagožka, je rovněž renomovanou choreografkou. S Bohemia Baletem nepracuje poprvé a v loňském roce vedení souboru přišlo s nabídkou vytvoření inscenace k poctě devadesátých narozenin známé šansoniérky. Situace to ovšem nedovolila, jelikož divadla byla v důsledku koronavirové pandemie od loňského března neprodyšně uzavřena, a Hana Hegerová se tak tohoto dárku bohužel nedožila. Soubor dostal příležitost představit Penzion na předměstí divákům alespoň na obrazovce až letos. Litterová si vybrala písně, které jsou nezaměnitelné obsahem a ojedinělou interpretací. Název se odvíjí od jedné ze skladeb, která zazní na počátku a na konci produkce.
Ve středu scény sedí na kufru tanečnice v šedých jednoduchých šatech, zvedá se a roztančí první song – postupně spolu s ní vstupujeme do životů dalších postav, o nichž se tu zpívá, jejichž příběhy se týkají nás všech. Jsou o lásce, setkáních, rozchodech, radostech i trápení… Litterová se dokáže držet textu i melodie současně – nepopisuje, ale vypráví, velmi přesvědčivě, nápaditě, vstřícně, naléhavě a přitom nechává prostor pro vyznění atmosféry, akce, obsahu a nálady. Je viditelné, s jakou chutí a entuziasmem členové Bohemia Baletu vyšli záměrům choreografky vstříc. Čiší z nich radost, zaujetí a hlavně jistota, která je neopouští v pestře namíchaných kombinacích, v nichž se objevují i náročné prvky floorwork. Nic jim nedělá problém, prokazují svou flexibilitu, znalost tanečního řemesla a výrazové schopnosti, smysl pro humor i vážnost daného momentu.
Litterové se daří rozehrát nuance obsažené ve slovech a melodii, na scéně si vystačí se stoly a židlemi – v takto jednoduchém dekoru pak vynikají barvy šatů tanečnic (zelených, tmavých s květy, nažloutlých) a barevné košile jejich partnerů (červené, bílé, šedé, černé). I skrze obrazovku jsem vycítila, s jakou vervou se do tance všichni pouští. Jak si užívají radosti a možností, které jim fyzické vyjádření dává. Tanec je pro členy Bohemia Baletu evidentně životním nábojem. Nezbývá než jim popřát, aby se co nejdříve mohli setkávat s diváky v divadle, tváří v tvář.
Psáno z online premiéry 6. května 2021, Městské divadlo v Jablonci nad Nisou.
Anna Karenina
Hudba: Jindra Nečasová Nardelli, Anna Karenina, koncert-fantazie pro klavír, smyčcový orchestr a bicí
Klavír: Tomáš Víšek
Housle: Iva Fleischhansová Butler, Mark Butler
Hraje: komorní orchestr Praga Camerata
Dirigent: Pavel Hůla
Choreografie, scéna, režie: David Lampart
Režijní spolupráce, asistence: Jaroslav Slavický
Návrh kostýmů: Josef Jelínek
Tančí:
Anna Karenina – Aneta Pašková
Alexej Karenin – František Rezek
Alexej Vronskij – Karel Roubíček
Serjoža – Torsten Lukáš Detwiler
Společnost – Sandra Jiříková, Denisa Vopěnková
Premiéra: 6. 5. 2021, online
Penzion na předměstí
Hudební koláž na písně Hany Hegerové
Choreografie a režie: Hana Litterová
Asistent choreografie: Marika Blahoutová
Klavír: Pavel Hrbáček
Tančí: Bohemia Balet (Aurora Kubelíková, Aneta Pašková, Sandra Jiříková, Lucie Matějová, David Lampart, Michael Dembický, Richard Svoboda, František Rezek)
Premiéra: 6. 5. 2021, online
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 13x
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů