Kyliánovu rozjímání a reminiscencím předchází předmluva Michala Lázňovského, který původní francouzský text od Marie-Noël Rio vydaný v roce 2016 nakladatelstvím Les Éditions du Sonneur v Paříži přeložil. S Kyliánem ho pojí od dětství osobní vzpomínky, kdy se „ještě jako kluci cestou ze školy courali přes Kampu domů, hodili na zem tašky na rohu Vítězné a Všehrdky a kecali a kecali.“ Spolu také řešili překlad originálního titulu Bon qu´à ça, nepřeložitelnou slovní hříčku charakterizujícího člověka, který je dobrý jen na jednu věc. Kylián prý obratem vymyslel krásný český novotvar „budižkněčemu“. Typický projev Jiřího záliby v paradoxech a sebeironii, jak uvádí Lázňovský.
Na setkání s Kyliánem taktéž vzpomíná bývalá ředitelka opery ve Štrasburku Marie-Noël Rio, která umělcovo vyznání u ní doma zaznamenala. V kapitole Tragikomedie života přibližuje situace, kdy pro sebe objevila Kyliánovy choreografie. „Nejdřív na mě zapůsobila především senzualita, smyslovost toho, co Jiří pro tanečníky vytváří a co dává vyniknout úchvatné a nevyčerpatelné kráse jejich těl,“ vyznává se autorka, která obdivuje humor a krásu Kyliánových děl skrývajících něco tragického.
Kromě toho spatřuji v Kyliánových choreografiích i jistý jemný opar tajemna, který přitahuje pozornost, budí zvědavost a jitří fantazii. Kyliánův způsob pohybového tvarování překvapuje proměnlivou dynamikou a tisíci nuancemi záchvěvů těl, která jsou základní substancí obrazů, v nichž tanec, světlo, prostor, kostýmy a scéna spolu s hudbou souzní v křehké, a přitom naléhavé, vyladěné divadelní harmonii. Pro plné „užití si“ dotčeného textu, z něhož jsem vybrala střípky, je dobré Kyliánovy balety znát – v nich beze slov promlouvá umělcův génius, který ovlivnil plejádu choreografů 21. století.
O tvorbě a životě
„Mám rád tu šedou zónu mezi bytím a nebytím, mezi světlem a stínem. Mám rád tu chvíli těsně před představením a těsně po něm. Protože je tu jakási předtucha, nějaké směřování k něčemu, co zatím existuje ve vaší fantazii. Všechno je v tu chvíli neobyčejně vzrušující a krásné.“
Kylián se zamýšlí nad životem, nad vztahem k rodné zemi, poodhaluje oponu, za níž se skrývá touha objevovat stále něco nového a tvořit. Fascinuje ho Samuel Beckett, zvláště dramatikova lakonická věta „Dělám, co mohu,“ vystihující schopnost správně odhadnout své možnosti.
„Pochopil jsem, že moje tělo není na potřebné úrovni a že lépe než svým vlastním tělem bych se mohl vyjadřovat prostřednictvím jiných těl. Uvědomil jsem si, že jiní dokážou ztělesnit moje sny lépe než já.“
V roce 1968 získal angažmá ve Stuttgartském baletu, kde vytvořil své první profesionální choreografie, které během hostování vidělo vedení Nizozemského tanečního divadla. Následovala nabídka na vytvoření baletu a o tři roky později získal post uměleckého ředitele NDT v Haagu. Zde vznikala díla, která proslavila holandský soubor, který za Kyliánova uměleckého vedení představoval pro tanečníky nejvyšší metu.
„Myslím, že na světě neexistuje žádná jiná kultura srovnatelná s kulturou australských Aboridžinců.“
Ve své tvorbě se vrátil i k původním kořenům tance. Sledoval tance a rituály domorodých kmenů, jimiž se inspiroval ve Stamping Ground. Podílel se na organizaci festivalu aboridžinského tance, zažil s domorodci silné okamžiky a velkou poctou bylo, když si s nimi zatančil.
„Myslím, že divadlo je spíš umění ubírat než přidávat.“
Své projekty začíná s množstvím nápadů, které později eliminuje, hledá „výborný koncentrát“. Je sám sobě kritikem, když hledá něco skutečně pravdivého a přehodnocuje prvotní nápady. Spolu s Williamem Faulknerem říká, že někdy je prostě nutné zabíjet své nejdražší.
„Profesionální život tanečníků není příliš dlouhý. Ale jsou i výjimky. Jednou takovou je moje dlouholetá partnerka Sabine Kupferberg.“
Mluví o Sabinině herectví a její „nakažlivé“ komediálnosti. Jejich vztah považuje za ojedinělý. Vnímá limity, které nám často napomáhají je překonávat a dále se vyvíjet. Tok času, který mění psychofyzickou konstituci Sabiny, zachytil Kylián ve fotografických studiích Free Fall. Snímal ji současně zepředu i zezadu, proto na záběrech cítíme pohyb. Pro ni a pro Gérarda Lemaitra, Alidu Chase a Niklase Eka založil NDT III – soubor, který se stal pro interprety po čtyřicítce „omlazujícím nábojem“.
„Co pro mě znamená život. Snad jakési vznášení?!“
Kylián se v Budižkněčemu na pětadvaceti stránkách zamýšlí nad tvorbou, tancem a životem. Dochází dle jeho slov k „neodpustitelnému klišé“, že vše, co kdy vytvořil, se točí okolo lásky a smrti. Mohu jen dodat, že tance, které ve víru s nimi vytvořil, jsou opojně krásné, neřku-li božské. Na mysli mi vytane kupříkladu Bella Figura, v níž tanečníci odkrývají pochybnosti o sobě samých a svém převtělování do dění na jevišti bez ohledu na to, jak se cítí. Na scéně jsou součástí dokonalé jevištní iluze, obrazů zachycujících jemné rozhraní mezi fantazií a skutečností, v nichž vyniká kontrast červených bohatých sukní a bledost ženských těl. Tanečnice držené partnery proplouvají těsně nad podlahou, jejich těla po ní sjíždí, aby posléze vylétla vzhůru..., „snad jakési vznášení“.
Budižkněčemu, Jiří Kylián. Z francouzského originálu Bon qu´à ça autorky Mari-Noël Rio přeložil Michal Lázňovský. Vydalo Národní divadlo 2019. 59 stran.
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 3x
Mila
Za mě...ne. Nepohoršuje, ale je to za hranicí. Pro mě je klasika klasikou. Pokud nekdo chce jít touto cestou, tak ať…Labutí jezero aneb Co nejdál od pohádky