Čtveřice umělců si prožila svou Hodinu ADHD. Autenticky, bez ostychu
Tvůrčí kolektiv spisovatelky Petry Hůlové, hudebníka Petra Vrby a vizuálního umělce Pavla Havrdy si pro svůj projekt Hodina ADHD přizval choreografku a tanečnici Janu Látalovou. Propojení příběhů všech protagonistů zároveň s prolínáním tematiky poruchy pozornosti se podařilo publiku předat s nenásilnou naléhavostí.
Hodina ADHD. Petra Hůlová, Jana Látalová.
Povědomí o fenoménu této diagnózy má dnes už snad každý. Ale ne každý přemýšlí o možnosti pojmout, ztvárnit a zpracovat ADHD v performanci. O to se pokusili Hůlová, Vrba, Havrda a Látalová. Kombinace čtyř různých druhů umění v jednom představení se v tomto případě vyplatila. Rozmanité a mnohdy roztříštěné podněty se stále držely linie korespondující s diagnózou poruchy a dokázaly ji vystihnout.
Nejvíce pozornosti na sebe strhávala tanečnice Látalová, což bylo dáno zejména tím, že se pohybovala středem pódia, zatímco další tři účinkující se zapojovali z okrajů scény, jako by ji uzavírali do čtverce – každý ze své strany, přičemž čtvrtou tvořilo plátno. Látalová mezi nimi zpočátku oscilovala od jednoho ke druhému, což mohlo divákům připomínat až nahodilé putování, svého času známé v podobě pohyblivého bodu na spořiči obrazovky počítače. Zájem publika, zpočátku soustředěný na tanečnici, se postupně přesouval a jeho pozornost se rozbíhala rozličnými směry, což přispívalo k tematickému zobrazení roztříštěného soustředění.
Látalová si po úvodním sólu sedla ke stolu umístěnému uprostřed scény a začala psát na papír. Zezadu ji kamerou snímal Pavel Havrda, přibližoval se k ní a publikum mohlo sledovat na plátno promítané velmi detailní záběry. I další filmové snímání se podobalo hyperfokusaci, tedy specifické poruše pozornosti, jakou zažívají osoby s ADHD. Spisovatelka Hůlová začala v ich-formě vyprávět příběh tanečnice. Následovaly také útržky ze životů ostatních účinkujících. Střídaly se autofikčně pojaté příběhy, vyjma spisovatelčina (což z díla dělá, dle anotace, pojetí „motofikční“ – označení, které sama Hůlová ozřejmuje slovy „vyprávím prostřednictvím hlasů ostatních protagonistů“).
Petra Hůlová předčítala z první řady mezi diváky. V některých pasážích zvýšila hlas a přecházela až do křiku, což evokovalo promluvu někoho s poruchou autistického spektra. Texty byly poutavé, místy ironické nebo satirické, a poukazovaly na jednotlivé okamžiky lidského života: „S jednou identitou si dneska muzikant nevystačí, zvlášť jako Petr Vrba v rámci experimentální hudby, pod kterou si dost lidí představí jen bouchání do věcí, co ani nevypadaj jako hudební nástroje.“
Všichni čtyři na sebe vzájemně reagovali. Látalová se snažila dostihnout bodové světlo těkající po scéně a symbolizující velké množství podnětů, jak je vnímají lidé s poruchou pozornosti. Tanečnice se zároveň snažila rytmicky vystihnout tóny trumpety, na niž hrál Petr Vrba. Krouživými pohyby, nohu přes nohu, se performerka otáčela pod světlem, v jiných momentech, respektujících hudební doprovod, zrychlila a ve stoje klouzala bokem pomocí pat a špiček anebo se vrhla na všechny čtyři a hbitě couvala, dokud neskončila po určité sekvenci zase na stejném místě.
Performance čím dál intenzivněji postupovala do nesourodých a záměrně roztěkaných momentů. Deficit pozornosti, impulzivita, hyperaktivita – všechny dané projevy se mísily, až jsem měla z pozice diváka neblahý pocit, že sama trpím ADHD, jak jsem byla do inscenace vtažena bez možnosti úniku a sledovala všechny impulsy.
Lehce provokativními se staly závěrečné výstupy, při nichž jsme byli svědky intimních či až eroticky laděných scén, kdy se Látalová s Havrdou ukryli pod rudou deku a kamera zachycovala odhalenou kůži a zákoutí jejího těla. Anebo v momentu, kdy Látalová s Hůlovou tančily do diskotékových rytmů na stole, a přitom se spisovatelka začala vysvlékat z trička a kalhot, neboť hypersexualita je u jedinců s ADHD dalším z projevů této poruchy, kterou se protagonisté neostýchali zakomponovat.
„Pozorně pozorujeme nepozornost“, i těmito přiléhavými a výstižnými slovy z divadelního traileru by se dal divácký zážitek shrnout. Z performance bylo patrné, že umělci mají s diagnózou osobní zkušenosti, dokázali zachytit obtížně uchopitelné stavy ADHD a naservírovat publiku charakteristické rysy této poruchy naprosto bez ostychu.
Psáno z premiéry 25. března 2025, MeetFactory, Praha.
Hodina ADHD
Koncepce: Petra Hůlová, Pavel Havrda, Petr Vrba, Jana Látalová
Text, mluvené slovo: Petra Hůlová
Hudba, zvuk: Petr Vrba
Video, světla: Pavel Havrda
Choreografie, tanec: Jana Látalová
Představení vzniklo za podpory SFK a MČ Praha 5
